VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marcel Sladkowski: Revizor jako hořce povědomé panoptikum

Zlín – Z Gogolových komedií, jež se v Městském divadle ve Zlíně objevují docela často (naposledy Ženitba v roce 2010), náleží čelné místo Revizorovi: nynější inscenace je v sedmdesátileté historii divadla už pátá.

16.1.2016
SDÍLEJ:

Hra Revizor v Městské divadle ve Zlíně.Foto: DENÍK/Jan Karásek

Ve srovnání s rázně kráceným Revizorem Hynštovým (1983), tradičněji pojatou inscenací Balaďovou (1999), ale i zmíněnou Ženitbou, nakládá úprava Filipa Nuckollse s předlohou nejvolněji v tom smyslu, že se vyvazuje z jejího časoprostoru. Výsledek je pozoruhodný, zároveň však nedůsledný a vybízející k úvaze, zda posun, se kterým inscenátoři přišli, hra unese.

Režisérova slova o textech, u nichž „došlo k metamorfóze lokálního a časově ukotveného příběhu v mýtus", jistě pro Revizora platí. Ve Zlíně však nejde o mýtus, nýbrž o poměrně explicitní přenos do současného českého prostředí.

Jistá míra zobecnění je sice dodržena, takže místo vypuštěných ruských jsou užita jména spíš neutrální (Chlestakov se představuje jako Ivoš) a zdůrazněny funkce (hejtman, soudce, ředitel atd.), stačí však na chvíli promítnout portrét Miloše Zemana a nemůže být pochyb, kde jsme.

Podobně je tomu se skromnou scénografií, pracující jen s nezbytnými kusy nábytku (postel, židle, stůl), takže jejím nejzřetelnějším prvkem je posuvná žaluziová stěna v polovině hloubky jeviště, na níž se v prvním a posledním dějství promítá obraz rozkvetlého sadu. Přicházejí snad hrdinové hry z višňového sadu (na Čechova odkazuje i Chlestakov letmou zmínkou o Treplevovi), tedy přece jen přiznaně z ruské kultury? Nebo je to mylná interpretace?

Pokud bychom považovali přenos do soudobých českých reálií jako možná úmyslně zastřený, přece však nezpochybnitelný, potom nelze nevidět, že se takovému řešení vzpírá jednání některých postav i situace. I když je zřejmé, že tu nejde o realistické zpodobení vztahů a motivací, přece se vkrádá otázka, kdo je tento Chlestakov, odkud, kam a proč míří. Snad příslušník zlaté mládeže z „hlavního města" (tak je jmenována metropole, odkud prý přijel, tedy žádný Petěrburg ani Praha), jemuž na tahu s kumpánem Osipem (postavě skvěle vystižené Janem Leflíkem zůstalo ruské jméno i původní kluzce sluhovské rysy) vyschly finanční zdroje, a tak se kdesi na venkově hojí na místních křupanech? Budiž, ale že by jej hejtman – a těžko v daném kontextu opustit myšlenku, že jde o šéfa české krajské samosprávy – a ostatní chybně identifikovali jako velké zvíře na inspekci, k němuž je třeba se chovat s patřičnou servilností? Revizor zkrátka v mnohém zůstává vkořeněn v době svého vzniku a nelze jej přesazovat bez úhony.
Na druhou stranu úprava umožnila vytvořit účinné panoptikum figur, jež jsou věrným obrazem úpadku politické kultury u nás. Nuckollsova hořká, ale v lecčem asi i cenná zkušenost, kterou nedávno učinil s místní politickou reprezentací Ústí nad Labem, sice na druhém konci republiky divácky tak nerezonuje, ale podíváme-li se na dění optikou kauzy hejtmana Davida Ratha, pak nám roztodivné kejkle s úplatky prezentovanými jako půjčky, svět zúžený na materiální prospěch a postavy, které – ač by měly být výběrem těch nejlepších z nás – se vyjadřují vulgárním, ale zejména hrozivě banálním a vyprázdněným jazykem, jímž mimo jiné dští síru na všechny ty novináře a „aktivisty", pak už věru rozumíme lépe.
V tomto duchu je vskutku potěchou sledovat hyperbolizované karikatury vyděšených i obratně kličkujících potentátů, jak je podávají L. Randár (hejtman), R. Marek (ředitel školy), G. Řezníček (soudce), R. Julinová (ředitelka nemocnice) či J. Řezníček (vedoucí pošty). Hůř je s rolí hejtmanovy ženy, kterou P. Domžalová, obsazená mimo svůj obor, zvládá jen s křečovitou šarží. Z menších rolí lze zmínit zvědavé důchodce Bobčinskou s Dobčinským (J. Tomečková, P. Leicman), potrhlého policejního velitele (J. Koller) a Mišku (Z. Lambor), úchylného poskoka v hejtmanově domácnosti, který na konci první půle pronese mrazivě varovná biblická slova o lživých vůdcích.

Že úsměv může nezřídka zamrzat na tváři, dokládá i zralý, plastický výkon Pavla Vacka v titulní roli. Chlestakov je v jeho podání dokonalý obojetník upravující postoje rychle dle toho, co je mu zrovna ku prospěchu, ale zároveň i riskantně propadající pocitu vlastní důležitosti. Famózní jsou v tomto ohledu dvě scény: u hejtmanova stolu, když pochopí, že je považován za celebritu, zabředne do prášilovsky sebechvalného projevu, jímž stupňovaně prokmitají zlověstné diktátorské tóny (obraz místní honorace zapisující si pilně jeho výroky do notýsků je tu zjevným ironickým citátem propagandistických snímků severokorejského vůdce Kim Čong-una); podobně sebeopojnou gradaci má scéna bizarních „audiencí", při nichž Chlestakov tahá z místních papalášů peníze čím dál bezostyšněji. Pavel Vacek umně rozehrává stav až fyzické rozkoše z moci, která je mu dopřána, a i díky nenápadné, leč výmluvně podkreslující hudbě je zřejmá zlověstnost snadné a eruptivní ztráty jeho zábran.

Výkon Pavla Vacka korunuje inscenaci, která promlouvá nepřeslechnutelným hlasem, ovšem s výhradou, že respektabilnímu inscenačnímu záměru by patrně více odpovídalo zpracování formou variace na téma Revizor než „jen" úpravou, jíž se text chtě nechtě vzpírá.

Autor recenze: Marcel Sladkowski

Městské divadlo Zlín

  • Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
  • PŘEKLAD: Zdeněk Mahler
  • SCÉNA: Lukáš Kuchinka
  • KOSTÝMY: Lucie Šperlov
  • HUDBA: Ondřej Švandrlík
  • DRAMATURGIE: Kateřina Menclerová
  • REŽIE: Filip Nuckolls

Autor: Redakce

16.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Dva sražení cyklisté, řidiči od nehody ujeli

Barum Rally
14

Termín Barumky se nezmění. Nejsme okresní rally, říká šéf závodu

Před očima se mi sesypal dům, líčí silničář z Hulína

SERIÁL POVODNĚ 97´/ Stoletou vodu, která se na Moravu přihnala přesně před dvaceti lety, má stále v živé paměti i šestašedesátiletý Oldřich Gahura z Hulína. V sedmadevadesátém roce pracoval pod kroměřížskou správou silnic a na některé okamžiky své tehdejší služby nikdy nezapomene.

DOTYK.CZ

České pivo určené ženám pobouřilo Britky. Je to sexismus, zlobí se

Česká společnost Aurosa Martiny Šmírové uvedla na trh stejnojmenné pivo, určené ženám. Když ho zkusila prodávat v Londýně, narazila. Britských žen se dotklo, že jim někdo předepisuje, jaké pivo mají pít.

Hosty na zahrádce restaurace ohrožoval muž nožem

Jedenadvacetiletý mladík v pondělí v poledne přišel na zahrádku restaurace v Otrokovicích a začal hostům něco nesouvisle vyprávět.

Padělky cigaret za miliony byly prý jen odpad

Desetimilionová škoda na spotřební dani a téměř pětimilionová za zneužití značky výrobce cigaret Philip Morris. V těchto dnech pokračuje u zlínského krajského soudu hlavní líčení s jedenácti obžalovanými muži a jednou společností za nelegální výrobu cigaret v roce 2012.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení