VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Luďek Pavézka a Karel Dokoupil: Nemusíme prodat. Tvoříme pro potěšení

Zlín - /ROZHOVOR/ Možnost „volné časové kapacity" to byl důvod pro designéra, galeristu a výtvarníka Luďka Pavézku, aby se své lásce, tedy výtvarnému umění a sochařství, mohl věnovat naplno. Stejně jako jeho kamarád architekt Karel Dokoupil. Oba dva dokazují, že datum narození není podstatné, oba plni vitality, optimismu a zkušeností se dali se vší energií na „volné umění".

30.5.2016
SDÍLEJ:

SELFÍČKO. Luděk Pavézka a Karel Dokoupil se během pár let stali významnými výtvarníky z našeho regionu. Pro filmový festival letos oba vytvořili klapku do dražbyFoto: DENÍK/repro

Akademický sochař Luďek Pavézka Narodil se v roce 1949 v Bruntále. Vyučil se soustružníkem kovů a po vojně šel studovat na střední uměleckoprůmyslovou školu do Uherského Hradiště a poté na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (katedra designu Zlín). Je zakládajícím členem a prvním prezidentem Asociace designérů Moravy a zakládajícím členem Unie výtvarných umělců ČR. Kromě designu nových výrobků pro sériovou výrobu navrhl spoustu reklamních materiálů a firemních značek. Navrhl a realizoval například dětské hřiště s originálními hracími prvky v Praze na Kampě, parkové lavice na náměstí v Otrokovicích, parky v Hodoníně, Přerově a na Lesním hřbitově ve Zlíně atd. Poslední zajímavou zakázkou byl návrh a modernizace litinových lavic v Zoo Zlín-Lešná a netradiční otočná „sluneční křesla" před kinem v Malenovicích nebo SIT DAWN klekačky pro obec Halenkovice.

Inženýr architekt Karel Dokoupil Narodil se v roce 1943 v Blansku, bydlištěm i profesním zázemím se mu stal Zlín. Studoval architekturu na VUT v Brně a také na katedře kreslení a modelování u akademického malíře Doubravy a akademického sochaře Miloše Axmana. Do roku 2007 se coby vedoucí ateliéru ve zlínské projekční firmě věnoval výkonu architektonické praxe. Od roku 2008 se začal soustředit na volnou výtvarnou tvorbu. Mezi jeho díla patří 3D obrazy s optickým klamem, které vyžadují aktivní účast pozorovatele. V dubnu letošního roku měl ve Zlíně již třetí samostatnou výstavu. Tentokrát v galerii DioArt.

Na rozhovor pro Deník jste přišli společně. Jak jste se vlastně dali dohromady?

Pavézka: Podle jména jsme se znali už dávno, osobně jsme se setkali v Art Galerii Zlín, kterou jsem založil na podzim v roce 2010.

Dokoupil: V roce 2011 jsem zjistil, že má Luděk galerii a oslovil jsem ho, jestli bych u něho nemohl vystavovat. Mé věci se mu líbily, tak souhlasil.

Pavézka: A tak jsem mu udělal jeho první výstavu.

Kdy jste se rozhodli věnovat naplno výtvarné volné tvorbě?

Dokoupil: My s Luďkem jsme profesně trochu jinde. On designér, já architekt a kresbou a výtvarnickým řemeslem jsme se až tak nezabývali. My jsme to sice měli celý život tak jakoby vedlejší činnost, ale při našem zaměstnání jsme na to neměli až tolik času.

Pavézka: Takže jsem se tomu začal naplno věnovat až na konci roku 2006.

Dokoupil: A já o dva roky později.

Prozradil jste, že letos jako „elév" na dětském filmovém festivalu vystavujete svou první filmovou klapku. Kde jste pro ni vzal inspiraci?

Pavézka: Už jsem to říkal mnohokrát, já nic jiného než kreslit a sekat do dřeva ženské akty neumím. Někdy se mě ptají, jestli mám modelky, ale já říkám ne, jsem tolik starý, že si to ještě pamatuji. Na klapku mne inspiroval motiv, který jsem měl již dřív vysekaný a velice opatrně, dva dny jsem do toho dřeva rýpal. A až jsem to udělal, tak jsem řekl: „Tak teď mám klapku hotovou, tak teď zkusím něco volnějšího". A objevil jsem, že mám ve svých poznámkách ležící ženu, tak jsem vzal dláto a zhruba za čtyři hodiny jsem měl vysekanou druhou klapku, to už člověk neměl strach, že něco pokazí. Pak tato druhá u mě vyhrála a prakticky pro příští Salon klapek mám ještě jednu k dobru (smích). Ale musím říct, že jsem si strašně s těmi klapkami vyhrál.

Proč jste se rozhodl svou klapkou přispět?

Vím, že výtěžek jde na akce pro studenty, kteří se tak mají šanci prezentovat filmem. Jde také o to, že vystavit klapku je prestižní záležitost.

Dokoupil: Dostat se na seznam autorů pro Salon klapek je dnes víc než prestižní záležitostí.

A klapky může vytvořit jen výtvarník?

Pavézka: Netvrdím, že klapky musí dělat výtvarník, podle mě výtvarník nemusí mít ani výtvarné vzdělání, když je šikovný a má talent a píli. Ale jsem zvědavý, za kolik se má klapka vydraží, protože se od ostatních svým způsobem liší a to byl samozřejmě i záměr.

Dokoupil: Mně se podařilo dostat s klapkou na výstavu až podruhé, ze strany vystavujících je o to velký zájem.

Pavézka: Takže se dokážeme vžít do pocitů mladých, začínajících umělců, kteří jsou naprosto neznámí, a proto se například na takovou výstavu nedostanou.

Co byste začínajícím umělcům poradili? Těm, kteří mají nápady, talent, aby prorazili ve světě umění?

Pavézka: U umění je to vždycky o určité zdravé drzosti. Vždycky se musíte určitým způsobem vnucovat a záleží, jaký ten způsob je, aby vás nevyhodili, ale to je hlavně v prodejních galeriích. Když jsem chtěl ve Zlíně vystavovat, tak mě odmítli. Proto jsem si založil vlastní galerii (úsměv). Podle mne je ve školství vychováváno mnoho výtvarníků. Protože jakékoliv školy, i ty výtvarné, jsou placené za studenta. Učitelé je hladí po hlavě, aby tam co nejdéle vydrželi, pak vyjdou ze školy a najednou zjistí, že je jich moc vzdělaných a nikdo jejich práce nechce.

Jak jste již naznačil, vzdělání u výtvarníka není tak podstatné?

Pavézka: Jednou mi přišel do galerie absolvent umělecké školy a už ve dveřích hlásil, že má titul magistr umění. A když mi ukázal své výtvory, tak jsem mu řekl, ať mi zkusí říct jediný důvod, proč by si měl někdo tento obraz koupit. On měl jeden, kde bylo namalované mrtvé prase, které vypadalo jako živé. Takže jestli chce takovým způsobem nabízet své věci, ať to dá klidně do nějaké městské galerie, kde si udělají čárku, že tam ten a ten vystavoval. Pak mi tam přijde člověk, který přinese v igelitce své výtvory. Ukáže mi pár kreseb. Byl jsem úplně v šoku a když jsem mu to pochválil, tak mi řekl, že není výtvarník, ale zedník. Moji kamarádi mi za to málem vypíchli oči, když jsem říkal: Malíř je ten, který si koupí štětec a před obchodem zařve, já jsem malíř. A jestli ta jeho díla někdo kupuje, tak opravdu malíř je. Výtvarná škola vám dá základ a čas, ale nic víc, to ostatní musíte udělat vy.

Dokoupil: V takovém městě, jako je Zlín, je málo galerií a mladý začínající umělec zde těžko proráží. Když jsem se o tom bavil s Borisem Jirků, co by se pro zlepšení výtvarné polohy vůbec ve společnosti dalo udělat, tak mi řekl, že například ve Zlíně by měly být tak čtyři pět galerií, aby zde vznikla poptávka po umění. Aby umění bylo jakási móda, to se mi velmi líbilo.

Jak to vlastně u vás v galerii vypadalo?

Pavézka: Dával jsem možnost vystavovat každému, který mě svou tvorbou zaujal. Je málo výstavních prostorů, které si můžete pronajmout za malou cenu. Využívalo toho spoustu lidí a nejen ze Zlína. Měl jsem dvanáct výstav do roka. Jako majitel galerie jsem všechny přivítal a potom jim nabídl víno. Takže když začala vernisáž, už tam lidé chodili se skleničkou. Ne jak to bývá, že až skončí proslovy, všichni srocení hrr na raut. (úsměv). Poučil jsem se u jiných galeristů a tak, jak to dělali oni, jsem to dělat nechtěl. Art Galerii Zlín jsem zavřel po třech a půl letech hlavně z důvodů nedostatku času na svou tvorbu.

Konkurují si výtvarníci, i když každý má jiný styl?

Pavézka: Samozřejmě, ale ono to není tak, že by si ubližovali. Každý si vybere to, co se mu líbí. Umělci si zase musí umět najít toho svého kupce. Není umění namalovat obraz, ale prodat ho. To je dost těžké.

Dokoupil: Myslím ale, že konkurence u architektů a designérů je větší než u výtvarníků.

Pavézka: Ta řevnivost u volného umění zkrátka není taková. Výtvarník většinou tvoří jakoby pro sebe. A vy přijdete pak do galerie a buď se vám to líbí, nebo ne. My s Karlem se nemusíme bát, jestli něco prodáme, nebo neprodáme. My to máme jako potěšení. Pak to nabídneme k prodeji do některé spřízněné prodejní galerie.

Co vás z té vaší umělecké polohy nejvíc baví, co vás nejvíc naplňuje?

Pavézka: Od roku 1981 jsem byl na volné noze, musel jsem se starat o práci, umět ji prodat a tak dál. Byl jsem v pozici za komunistů ojedinělé, ve svobodném povolání. Věděl jsem, že svou práci zkrátka musím udělat. Neměl jsem pracovní dobu a nikdo mě do práce nehonil.

Dokoupil: Výtvarník je úžasná profese v tom smyslu, že má ohromnou výhodu v životě, že může malovat, sochat a něco vytvářet. Má úžasnou volnost uvažování a není svázán například legislativou, týmem spolupracovníků nebo technologií. Mým nedostižným snem je dostat se za hranici třírozměrného prostoru, na který je naprogramována naše představivost. Ovšem zachytit tvary nebo barevnost z tohoto jiného světa bohužel nejde.

Zmiňme i design, pane Pavézko. Ten podléhá pravidlům, berete jej jako takovou „fabriku", nebo jej máte již jako koníčka? Přece jen podařilo se vám získat významné zákazníky, partnery, pro které jste dělal. Zkuste přiblížit váš vztah k designu. Je již za vámi, nebo je pořád součástí vašeho života?

Pavézka: Jsem již mimo, když jsem končil vysokou, tak jsem byl naštvaný, že musím do Prahy pro diplom, tolik jsem měl práce. To byla úplně jiná doba. Nebyla tady tak velká konkurence mezi designéry. Nyní je situace jiná. Designer může být i ten, který si koupí program do počítače a naučí se s ním pracovat. Design je i módní záležitost. A já jsem se v určitém věku dostal do situace, kdy jsem zjistil, že se tvorba nových výrobků ubírá jiným směrem a že už to dělat nemůžu. Můj starší syn je designér a na jeho tvorbě to vidím. Šanci mají mladí.

Je podle vás design v dnešní době lehčí než například v 80. letech?

Pavézka: Přístup k tvoření je jiný. My jsme kreslili, rýsovali a pak jsme dělali modely. Teď máte počítače s programem, který je schopný vytvářet vizualizaci. A když to vytisknete, tak máte pocit, že vám hotový výrobek leží na stole. A to nemluvím o 3D tiskárnách. Ta práce je dnes úplně jiná, ale musíte to umět.

Autor: Jana Zavadilová

30.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

OBRAZEM: Dožínky Zlínského kraje

Na Velkém náměstí v Kroměříži v sobotu pokračoval hlavní program krajských dožínek. Přihlížející viděli krojovaný průvod, slavnostní zahájení a předání dožínkového věnce krajskému hejtmanovi. 

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení