Kliknutím zvětšíteNa rozhovor se mnou si odskočil ze zlínského divadla, kde se připravoval na divadelní představení Tartuffe, kde ztvárňuje roli Orgona. Dva roky měl Honza Řezníček ve zlínském divadle angažmá.
„Nependloval jsem často trasu Zlín – Praha. Zkoušeli jsme totiž denně. Bydlel jsem tady v divadle, v garsonce, v hereckém bytě,“ říká mi nad kávou Honza Řezníček, kterému vzrůstající popularita do hlavy nestoupla.
Poznávají vás lidé běžně na ulici? Oslovují vás Pavlíku, stejně jako v seriálu?
Mým skutečným jménem mě moc neoslovují. Kde by k němu také přišli, museli by si to najít. Občas se stane, že mě nazvou Pavlíkem a chtějí se se mnou vyfotit. Často se to ale neděje. V civilu totiž nosím brýle, takže to mě trošku maskuje. Nepociťuji nějaký velký tlak veřejnosti.
To určitě přijde…
Možná ano, možná ne. Moc po tom ale netoužím.
Jak jste se vlastně dostal k seriálu Ulice?
Zavolala mi produkční, že budou kamerové zkoušky na novou roli. Ptala se mě, zda to nechci zkusit, že hledá nové tváře, které nejsou moc známé. Tak jsem to zkusil. Natáčeli jsme zrovna dialog, jak jsem postavě Venduly coby řezník nesl místo kytky telecí kližku s morkovou kostí.
Právě do té Venduly jste se coby Pavlík v seriálu zamiloval. Ta se ale příležitosti nechopila. Prozradíte, jak to bude s vámi dál?
Vendula šanci propásla, teď chodím s Kamilou, což už v televizi bylo. S Vendulou jsme kamarádi. Kdo ví, jak to bude dál (smích). Já to tedy vím, ale říct to bohužel nemůžu.
Užíváte si natáčení?
Hrozně moc. Baví mě, že točím s lidmi, co jsou v seriálu od samého začátku, jako je například Václav Svoboda či Jaroslava Obermaierová, kteří už získali na natáčení nadhled a vůbec se tím nestresují.
Díváte se na sebe v televizi?
Abych řekl pravdu, tak ne. Nemám na to vůbec čas. Samozřejmě jsem viděl nějaké díly, abych věděl, zda jsem tam v pohodě či ne. Je zvláštní na sebe koukat, ať už právě v té televizi, či v kině. Na to si člověk musí zvyknout a odprostit se od toho.
Kdo je váš herecký vzor?
Saša Rašilov, ačkoliv jsme absolutně rozdílní. Já vím, že nikdy nebudu hrát jako on, on zase nikdy jako já.
Potkal jste se s ním někdy?
Jasně. Připravoval mě totiž na přijímačky na vysokou školu. Dal si se mnou tu práci. Jednou jsem jej oslovil, zda by někdo z jeho kolegů neměl čas se mi věnovat a připravit mě na ně. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že mě bude připravovat on, když mu to nezabere tolik času a ten čas mít bude. Hodně mi otevřel oči.
Kde jste se vlastně coby Pražák vzal ve Zlíně?
Když jsem skončil školu, neměl jsem zamluvené angažmá. A tady byl zrovna konkurz. Paní Mikolášková mě na něj pozvala. A klaplo to. Dohodli jsme se, že nastoupím. Nejraději vzpomínám na všechny role, které jsem tu absolvoval. Bylo jich asi devět. Za tu dobu jsem Zlín poznal. Věděl jsem ale, že coby Pražák se tu zřejmě natrvalo neusadím.
Na závěr trochu osobně. Jste zadaný? Plánujete rodinu?
Nejsem zatím zadaný a rodinu bych rád založil. Ale prozatím jsem na to sám…
30
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
