Start Masters: Větší výběr piva, a plné vlaky

„Na první pohled to tu vypadá super. Nejsme tady sice dlouho, ale zdá se mi, že je tentokrát větší výběr piva a jídla než vloni. To se mi líbí,“ těšilo například Janu Matyskovou. Společně s manželem si přivezli i praktické polystyrenové kostky. „Jsou to sedáky a zároveň i stojany,“ sdělila s úsměvem Matysková.

Zvýšeného výběru piv si všiml také Mojmír Pordovský. „Jezdím sem autem z Ostravy už od prvního ročníku festivalu a spávám ve stanu. Pivo si tedy můžu užít,“ uvedl Pordovský.

Na všech předchozích ročnících nechyběl ani Martin Jahoda, který je letos ubytován v hotelu v Luhačovicích. „Každý den nás čeká cesta do Vizovic a zpět. Nedá se nic dělat,“ zalomil rukama Vojtěch Jahoda, který změny v organizaci příliš nepocítil. „Mám od loňska pocit, že je vše při starém. Jakoby stánky letos stály přesně tam, kde jsem je viděl vloni,“ usmíval se Jahoda.

O trochu snažší cestování měl David Chládek, který také sice přijel autem, přibalil si s sebou ovšem stan. „Parkování bylo jako vždy celkem obtížné, nakonec jsme to ale zvládli. Místo jsem našel a teď už se těším na pořádný metal,“ prohlásil natěšeně Chládek, který je velkým fanouškem amerických Twisted Sister. „Jsou oprávněně hvězdou festivalu. Poslouchám je od mládí a je to stále moje kapela číslo jedna. Určitě si ji pořádně užiju,“ předsevzal si s radostí.

Žně i zábava pro stánkaře

I mezi stánkaři vládla dobrá festivalová nálada. Někteří dokonce přijeli hlavně kvůli hudbě a byznys odložili až na druhé místo. „Jsem fanoušek této hudby, takže jsem na festivalu hlavně kvůli ní. Mám tady sice stánek se šperky, ale prodej teď nebude to hlavní. Je to jen koníček. Tady spojím příjemné s užitečným,“ uvedl Vojtěch Šperka. Tržby se však odhadnout nebál. „Nebude to nic extra. Teď v době krize budu rád, když vyděláme stejně, jako vloni,“ doplnil Šperka. Velké návaly fanoušků metalu byly v první festivalový den znát samozřejmě i v dopravě. Příjezdové cesty k branám areálu Rudolfa Jelínka byly obsypány auty a přijíždějící vlaky praskaly ve švech.

„Přijelo nás s kamarády dvanáct vlakem a ten byl hodně plný. Naštěstí jsme na mačkanice zvyklí a tak jsme to přežili. Delší cesta by ale asi ostaní cestující stála sluch. Pomalu jsme se dostávali do ráže,“ pohrozil s humorem fanoušek, který si říká Rendy. Stejnou zkušenost z dopravy má také Veronika Trávníčková, která přijela za zábavou do Vizovic prozměnu autobusem z Brna. „Do Zlína se to ještě dalo. Z Brna se mnou jely jen dvě kamrádky. Po přestupu na vizovický bus to ale stálo za to. Autobus byl úplně plný metalistů,“ svěřila se Trávníčková.