„Výborně se osvědčily nové prostory, protože jsme mohli lidem souběžně nabídnout kombinaci živé hudby i reprodukované zábavy. Zájem byl poznat hlavně z toho, že už 14 dní předem byl větší sál vyprodaný,“ těšilo dramaturga Otrokovické Besedy Josefa Huslíka. Lidé se tak mohli zároveň bavit u vystoupení cimbálové muziky Jožky Marečka a v kinosálu naopak na diskotéce z 80. let v podání Vlasti Macíka.

„Je to parádní. Člověk si tu najde, co ho baví. Chvilku jsme s přítelem tančili na disko, pak jsme šli na parket do velkého sálu na vystoupení kapely a nakonec se posadili u baru k cimbálovce,“ pochvalovala si Jitka Zábojníková.

Dramaturg Huslík tak hodnotil večer pozitivně. „Všichni účinkující dorazili, žádný časový skluz nenastal a lidé se bavili. Myslím, že se letošní ples opravdu vyvedl,“ dodal spoluorganizátor, který do role moderátora akce povolal známého vtipálka Zdeňka Izera.

Večer si užíval i Okamura

Správnost tohoto rozhodnutí byla poznat nejen podle častého smíchu ze sálu, ale pochvaloval si je také ředitel Besedy Marek Obdržálek. „On je správný chlap, který dokáže strhnout publikum. Navíc má hodně prořízlou pusu a to lidi dost baví,“ svěřil se ředitel.

Mezi hosty bylo možné zahlédnout také několik známých osobností. Vedle hejtmana Stanislava Mišáka či starosty Otrokovic Jaroslava Budka budil pozornost také Tomio Okamura se svou přítelkyní, který podle svých slov tráví ve městě poslední dobou téměř každý víkend. „Přítelkyni mám z Napajedel a tady je to krásné. Dnešní ples se navíc velmi povedl, takže jsem spokojený,“ prohlásil při odchodu Okamura, zatímco se na hlavním parketu ještě vlnily desítky párů při vystoupení kapely Vivian Band.

Cimbálista: Nástroj si musíte vycvičit

Na cimbál hraje od šesti let, kapely však vystřídal pouze dvě. „V cimbálovkách to ale stejně chodí tak, že si skupiny členy navzájem půjčují,“ vysvětluje dvaatřicetiletý Antonín Stašek z Uherského Hradiště, cimbalista muziky Jožky Marečka, která se starala o zábavu na sobotním plese v Otrokovicích.

Na otázku, zda se cimbálové hudbě v moderní době stále daří, okamžitě odvětil, že bezvadně. „Naše hudba má svoje publikum, své posluchače a určitě v tom není problém. Naši příznivci jsou stále stejní a k jinému hudebnímu stylu málokdy utečou,“ vysvětluje.

Za svou hudební kariéru zažil mnoho zajímavých historek, i přes naléhání ovšem žádnou neprozradil. „Je jich fakt hodně, ale asi není nic z toho publikovatelné,“ rozesmál se cimbalista.

Pokud jste si mysleli, že už se cimbálová muzika nemůže dál vyvíjet, jste podle Antonína Staška na omylu. „To rozhodně může. Je to vidět už teď, kdy jsou muzikanti mnohem více technicky zdatní a hrávají se věci ze světového repertoáru nebo si kapely hudbu přímo skládají. I něco, co na první pohled k cimbálu nepatří, dokáží některé kapely zahrát,“ upozornil Stašek, jehož hudební nástroj nepatří k nejlevnějším. „Cimbály jsou jako auto. Ta seženete za deset tisíc, ale třeba i za tři miliony. V tomto je to podobné. Cimbál stojí průměrně 80 tisíc,“ podotkl s tím, že je proto potřeba věnovat nástroji patřičnou péči. „Člověk si ho musí takříkajíc vycvičit. Když vám stojí několik let v obýváku a pak se rozhodnete jet někam hrát, tak samozřejmě trochu povolí a rozladí se. Když ale jezdím pravidelně, tak je zvyklý,“ doplnil Stašek.