Polívka: Další socha by mohla patřit Jarmile Šulákové

Odhalení díla, které vznikalo z čtyřmetrového kmene topolu, přihlížely při nedělním programu tisíce návštěvníků letošního Vizovického trnkobraní.

Slavnostního okamžiku byl samozřejmě přítomný i Polívka, který se do svého rodiště nechal dopravit vrtulníkem. „Tož nevím. Zabalené je to v modré plachtě a zatím to vypadá všelijak. Třeba je pod ní schovaný obrovský šu…,“ řekl na úvod známý herec a vysloužil si od publika bouřlivý aplaus.

Jaký je to pocit být odhalen?

No už dřív jsem řekl, že budu dojat a odhalen. Odhalovat sám sebe, to už se podobá sebekritice. Ale je to hezké.

Jak se vám líbí dílo pana Kocúrka?

Sochu jsem viděl v době, kdy byla takzvaně polotovar. V době jejího vzniku. Takže na finální výsledek se samozřejmě těším. Moji přátelé, kteří sochu už viděli říkají, že je podobná na nás všechny. Původně jsem myslel, že budeme vyměňovat hlavy na soše, ale asi bude stačit, když vyměníme jen jména pod ní. (Úsměv.) Třeba tam bude stát – Vizovický rodák, Čeněk Imrýšek…

Sochy se odhalují většinou osobnostem, které už nejsou mezi námi. Co říkáte tomu, že se dočkáte monumentu už za svého života?

Já hodně často nejsem mezi vámi. (Úsměv.) Takže si to určitě zasloužím.

Nejste zklamán, že je pouze dřevěná?

To „pouze dřevěná“ je krásné. (Smích.) Myslíte, že by to chtělo bronz, co? A ještě lépe jezdecký pomník. A v nadživotní velikosti! Poodhalovali jsme sochu u nás v Olšanech. Máme takový lipový peň, který je nachystaný pro výtvarníka, malíře a sochaře Borise Jirků. Dali jsme kmen na pódium s tím, že ho jen poodhalíme. A přihlížejícím jsem sdělil, že se jedná pouze o nehet z malíčku levé nohy. (Smích.) Podle toho jsme si všichni mohli představit velikost celé sochy.

Tušíte, proč dílo vytvořil právě Cyril Kocúrek?

No on už vysochal Jožina z bažin, takže organizátoři se asi rozhodli, že by tyhle monumenty mohl vytvářet dál.

Jak pokračuje spolupráce Valašského, Trenčínského a Kežmarského království?

No musíme udělat nějaký koridor mezi Kežmarským a naším královstvím. Dneska se dá lítat, ale když se člověk rozhodne udělat inspekční cestu po svých koloniích a spojených královstvích, tak pořád by měl nějak být na své půdě, že jo? Takže žádáme koridor!

Jožin z bažin, Bolek Polívka… Napadá vás někdo do třetice?

Uměl bych si představit paní matku, královnu Jarmilu Šulákovou. Jestli najdou tolik betonu… (Smích.)