VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Postránecký: Kdo nečte dětem pohádky, je zločinec

Zlín /ROZHOVOR/ - Byl na zahajovacím ročníku zlínského filmového festivalu před devětačtyřiceti lety a jak tvrdí, pokud vyšší instance dovolí, zúčastní se itoho jubilejního padesátého.

4.6.2009
SDÍLEJ:

Herec Václav Postránecký jako jeden z hostů zlínského filmového festivalu. Foto: DENÍK/Matej Slávik

Václav Postránecký přijel do Zlína divákům představit pohádku Peklo s princeznou. S přijetím u malých diváků je velmi spokojený. „Děti mají úžasnou schopnost, že se dokážou identifikovat skoro se vším. A mnohdy nás dospělé tím šokují. Dokonce si libují v obtížnějších přenosech a dokážou s dostat do nejbizardnějších postav. Pokud jim nenabídnete naprosté zhovadilosti, jsou skvělými diváky,“ říká známý herec.

Měl jste už čas vidět nějakou produkci?

Stihl jsem Kozí příběh. Seděl jsem mezi úplně malými dětmi a ze sedadel se ozýval nepřetržitý sled otázek: Proč to dělá? Co to je? Byla to docela legrace je pozorovat. (Úsměv.)

Dokáže vás nadchnout animovaný film?

No jistě. Jednak jsou na něm skvělé barvy a také animované figurky dokážou věci, které normální smrtelník nedokáže. Spadne z Karlova mostu a jemu se nic nestane, nechá se vystřelit kanónem… Kreslené pohádky jsou fajn.

Osobně si myslím, že české pohádky mají specifické kouzlo, které nedokážu najít třeba v německých.

Já si myslím, že Rus vám řekne, že jejich pohádky jsou nejlepší, Němec bude tvrdit, že německé jsou nej… Asi to souvisí s tím, že je to vlastně první slovesný tvar, který dostáváme buď od rodičů nebo z rádia či z televize. Takže vztah k pohádkám je většinou neuvědomělý. Lidi ho zpočátku vnímají bez velké pozornosti jako něco automatického, něco zcela přirozeného. Myslím si, že číst pohádky svým dětem je povinností každého rodiče a kdo to nedělá, je zločinec a měl by být potrestán! A neměly by mu být vypláceny různé požitky jako pastelkovné a tak… (Smích.)

Vzpomenete si na pohádkový příběh, ke kterému jste se v dětství často vracel?

Tak určitě musím vzpomenout naši nejkrásnější černobílou pohádku Pyšnou princeznu. Bez té to vůbec nešlo. Ale vybavuje se mi jedna příšerná sovětská, která se jmenovala Čaroděj Karamor. To bylo něco příšerného. V podstatě to byl horor a řekl bych, že děti se na něho dívaly za trest. (Úsměv.) Ale my jsme Karamora právě proto milovali, protože byl takový děsivý. Pak ho pedagogové zakázali a je strašná škoda, že úplně zmizel.

Vy jste se divadlu věnoval už jako dítě coby ochotník…

Nikdy jsem nehrál ochotnické divadlo.

Vážně? Vidíte, a když si zadáte své jméno do internetového vyhledávače, téměř všude je uvedeno, že jste se od dětství věnoval ochotnickému divadlu.

Já jsem sice hrál už jako dítě, ale vždycky jsem za to bral peníze. To bych si musel pamatovat, že mně nezaplatili. (Smích.)

Dobře. Tak tohle jsme si vyjasnili. Ale původně jsem se chtěla zeptat na něco jiného. Když jste už jako malý přičichl k divadlu, proč jste šel v mládí do učení?

To šlo mimo mne. Byl to požadavek mého otce, který byl hodně levicově orientován a věřil, že dělnická třída bude vždycky vládnout. Trval na tom, že se musím jít vyučit. Tak jsem jeho přání splnil, výuční list jsem mu předal a nikdy jsem to nedělal. Utekl jsem do Uherského Hradiště jako elév za čtyři sta korun měsíčně. Právě před devětačtyřiceti lety. Já jsem u divadla stejně dlouho, jako existuje zlínský festival.

Od roku 1979 jste členem Národního divadla. Je pro herce důležité mít svoji domovskou scénu?

Stálým členem jsem od devětasedmdesátého, ale hrál jsem v něm už dřív. Tehdy byla praxe, že herec musel nastudovat dvě tři role a teprve až potom bylo rozhodnuto, zda je hoden té pocty nebo ne. Dnes aby jste lidi do Národního tahali… Ale k vaší otázce. Pokud chcete pracovat soustavně s týmem lidí a s jasným cílem, čeho chcete dosáhnout, tak pak je strašně důležité, aby se kolektiv harmonizoval, aby se vyladil. Já mám pocit, že umění se už dnes vůbec nepěstuje. Ono totiž strašně zdržuje. Režiséři nepotřebují herecký umění, jim stačí účinkování.

Opravdu?

No ano. Ale když se dostanete mezi lidi, kteří jsou naladění na stejné vlně, tak se do jisté míry dá ten handicap nesourodosti dohnat vzájemným pochopením a vycházením si vstříc. A proto je fajn mít svoji domovskou scénu.

Většina divadelníků vzpomíná na své začátky s tím, že si je někdo vzal pod svoje ochranná křídla. Měl jste také svého učitele?

No měl, ale toho nebudete znát. (Úsměv.) Ačkoliv možná ano, vzhledem k tomu, že jste ze Zlína. Člověkem, který mi říkal, jak se mám dívat na problém divadla byl vynikající zlínský herec Roman Mecnarowski se svojí ženou Vlastou. To byli takoví moji andělé. A taky Ivan Knotek. Tito lidé mne naučili dívat se na svět a položit si otázky. Naučili mne, že odpovědi nejsou vůbec důležité. Důležité je to jejich hledání. To, že hledáte problém, samo o sobě stačí. Když najdete řešení, stejně platí jenom jednou. Už nikdy víc platit nebude. Vyčerpá totiž svoji sílu.

Mluvit s Václavem Postráneckým a nevzpomenou komedii století, to by snad ani nešlo. V dnešní době se hodně točí volná pokračování úspěšných filmů. Nepřemýšleli jste o pokračování snímku S tebou mě baví svět?

Já jsem po smrti Julka Satinského nabídl paní Poledňákové námět, jak by se dalo udělat pokračování bez něho, ale s ním v hlavní roli. Ale ona prostě nechtěla.

Tušíte proč?

Myslím, že pro ni bylo důležité, že film byl její dítě a takhle najednou by ještě dostala nějakou kukačku do hnízda. (Smích.) Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Říkala: Tohle oživovat nebudu, ale mám v hlavě něco jiného. Napsala Krokodýly a vrátila se k filmu. Takže v tom vidím svoji malou zásluhu, že jsem Marii Poledňákovou vrátil do biografu.

Stejně tak bych nemohla nevzpomenou Thálii, jíž jste prezidentem. Letos jedna tato prestižní cena doputovala i do Městského divadla Zlín a to díky Petře Hřebíčkové, která exceluje v Maryši. Měl jste možnost ji vidět?

Maryš jsem viděl hodně, ale Petřinu bohužel ne. Ale musí být úžasná. Petru Hřebíčkovou jsem viděl v řadě věcí a pod to se klidně podepíšu – je to velká herečka, která už byla několikrát nominovaná a letos konečně Kolegium usoudilo, že z té nabídky má cenu dostat právě ona.

Já vám moc děkuji za milý rozhovor. Začali jsme u filmu pro děti, tak u něho taky skončíme. Má český dětský film ve světě budoucnost?

Určitě. Dobrý český film, ať už pro děti nebo pro dospělé, má budoucnost právě proto, že je dobrý. To se totiž rychle rozkřikne. Hloupých filmů se dají natočit stovky, ale nevěřím, že kvalitní film bude stát někde jako Popelka v koutě. Dnes svět čeká na toho, kdo přijde s něčím zajímavým.

Autor: Silvie Pospíšilová

4.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení