Deník si povídal s pěti výraznými osobnostmi divadelního ansámblu. Rozhovor byl nejenom malým ohlédnutím za právě končící sezonou. Dušan Sitek, Helena Čermáková, Gustav Řezníček, Petra Hřebíčková a Luděk Randár také nastínili, co je o prázdninách čeká a na co se nejvíce těší po zaslouženém odpočinku.

S jakými pocity se ohlížíte za právě končící sezonou?

Dušan Sitek: Tak trošku je člověk unavený z práce, kterou odvedl v průběhu celého divadelního roku, a na druhou stranu je ten pocit vyvážený přesvědčením, že divákům se to líbilo, což je ostatně vidět i ve stále se zvyšující návštěvnosti. Krásné například je, když při každém představení Maryši je plný sál a lidé jsou skutečně u vytržení a plni zážitků. Je skvělé, že i klasické drama v dnešní době dokáže zaujmout. Já osobně si myslím, že jsem měl další plodnou sezonu a můžu za sebe říci, že to byl velmi úspěšný divadelní rok.

Helena Čermáková: Přestože měla svá určitá úskalí, tak si myslím, že byla velice dobrá. Stala se spousta výborných počinů, které naše divadlo posunuly zase někam dál, a pevně věřím, že jsme získali nové diváky. To je na tom nejcennější a je to moc dobře.

Gustav Řezníček: Abych řekl pravdu, tak jsem unavený, ale to je hlavně proto, že jsem trošku nemocný. No a s jakými pocity? Řeknu to stručně. Byla to moc hezká sezona.

Petra Hřebíčková: Pro mne jsou to pocity velice příjemné, protože si myslím, že to bylo období velkých událostí. Hráli jsme věci klasické i ty, které až tak známé nejsou. Také jsme se nebáli trošku provokovat, což je určitě dobře. Každý ten kus sám o sobě byl velice originální a jiný než ten předchozí. A já jsem hrozně spokojená s tím, že jsem měla možnost se toho zúčastnit.

Luděk Randár: No, dnes je takové proměnlivé počasí, nějak se nemůže rozhodnout, jestli pršet bude či ne, tak jsem takový rozpačitý, protože se moc těším na náměstí, kde budeme hrát poslední kus této sezony. A je jakési riziko, že se to neuskuteční. To by byla velká škoda, protože je to taková příjemná tečka.

Co bylo pro vás osobně největším zážitkem?

Dušan Sitek: Tak každopádně to byla Maryša, protože postava Lízala se stala mojí další osudovou rolí. Ale byl jsem také velice potěšený ze záznamu divadelního představení Krále Leara, který odvysílala Česká televize. Někdy televizní přenos představení uškodí, ale konkrétně u této hry si myslím, že záznam byl obdivuhodný. Já nestačím přijímat maily a telefonáty od lidí, kterým se vysílání velmi líbilo. Pro mne to byl velmi silný zážitek. Poté, co jsem oplakal, že jsem se s ním rozloučil na jevišti, tak teď ho mám, zaplaťpánbůh, natočeného, takže si ho můžu kdykoliv pustit.

Helena Čermáková: Moc krásná pro mne byla práce teď na závěr při Zlodějkách v Divadélku v klubu. Byl to úplně jiný druh práce koncentrovaný jen na pár osob. Opravdu mimořádný zážitek! Byla to velice niterná práce, přestože byla velice časově omezená. Tady mi bylo nesmírně dobře. A určitě nesmím zapomenout na Baladu pro banditu a také na spolupráci s režisérem Martinem Františákem při Maryši.

Gustav Řezníček: Určitě to byla inscenace Kabaretu. Hlavně proto, že se přiřadila k těm, které se vymykají. Měl jsem možnost v ní účinkovat a za to jsem nesmírně rád.

Petra Hřebíčková: Byla to sezona, ve které jsem dostala dvě krásné role. Občas se stane, že na ně herečka čeká celý život a já jsem měla tu obrovskou výsadu, že jsem mohla nastudovat hned dvě. Bylo pro mne ctí, že jsem si mohla zahrát muzikálovou roli v Kabaretu a potom Maryšu.

Luděk Randár: I pro mne je Kabaret srdeční záležitostí. On to totiž není takový ten klasický líbivý muzikál, je to dílo, které má hlubší myšlenku. Podle mého názoru to byla velmi dobře odvedená práce.
Můžete prozradit své prázdninové plány?

Dušan Sitek: No pracovní! (Smích.) Ve Hvozdné chystáme rekonstrukci areálu u myslivecké chaty, takže se obleču do montérek a půjdu kopat záchody a šatny pro herce. Opět se projevím jako workoholik… Budu dennodenně pracovat, abychom si tam mohli třeba už letos zahrát Rumcajse.

Helena Čermáková: Prázdniny budu mít trošku pracovní, ale věřím, že se mírně zrekreuji v jižních Čechách u rybníků.

Gustav Řezníček: Není všechno ještě úplně jisté, ale v každém případě chci někam vyjet, hned jak se mi udělá lépe a budu zdravý. Jistých je čtrnáct dnů v Paříži a čtrnáct dnů v Itálii.

Petra Hřebíčková: Čeká mě s přítelem cesta do Anglie a do Itálie a pak se velmi těším na to, že budu doma s rodiči. Chci si jich pořádně užít.

Luděk Randár: Zatím ještě nevím, tentokrát nemám nic pevného. Ale jedno přece! Vím bezpečně, že pojedu do Rožnova, kam se pravidelně vracím už patnáct let. Tam má babička tchyně chatu, tak ji tam jezdíme opečovávat. Nejenom babičku, ale i tu chatu. (Smích.) To je teď moje jediná jistota.
Dny nicnedělání utečou jako voda. Půjdete do nové sezony s konkrétním očekáváním?

Dušan Sitek: No rozhodně se nesmírně těším na Hippodamii. I když na druhou stranu to bude velmi náročné. Víte, když je derniéra, tak herec automaticky z hlavy vypustí text. Teď najednou se tato krásná hra bude obnovovat, takže červenec a srpen strávím tím, že se budu snažit dát text znovu do svého mozkového počítače. Ale vzhledem k tomu, že je to nádherné, skvostné představení, vůbec mi to nevadí. Také se těším, až Hippodamii předvedeme na Ukrajině. Ukážeme jim, jak se dělá ve Zlíně melodrama Vrchlického. Snad nám budou rozumět… (Úsměv.)

Helena Čermáková: Doufám, že pro diváky i pro nás budou tituly zajímavé, že pro diváky připravíme krásné zážitky a že pro nás herce to bude hezká práce. Budou tady noví režiséři a na to jsem nesmírně zvědavá. Uvidíme, co další měsíce přinesou. Vlastně jsem v takovém velkém očekávání. Těším se.

Gustav Řezníček: Já se těším na práci vůbec. Třeba na to, že mě zase něco překvapí a zaskočí jako v této sezoně Kabaret. Nějak moc jsem od něho neočekával a v konečném důsledku jsem byl velmi mile překvapený tím, jak mě vlastně baví.

Petra Hřebíčková: Rozhodně se těším na Opici Žofku! (Smích.) Myslím, že se nás sejde příjemná parta lidí a určitě to bude hezká, milá práce. Příjemný rozjezd do další divadelní sezony. No a pak hodně záleží na tom, do čeho budu obsazená. Ale všechna témata, která se chystají, se mi velmi líbí.

Luděk Randár: Těším se na všechno, co přijde. Byť ty své kolegy znám některé už třicet let, tak vždycky se rád podívám na věci, i ve kterých nehraji, jak právě oni se té své role chopí. A můžu zodpovědně říct, že mě vždy překvapí. Já se těším v podstatě na každou premiéru.