Výtvarník Luděk Pavézka pro Deník: Pořád něco „kutám“ a kreslím

Co stálo za myšlenkou slunečních křesel? „Doplnit klasický parkový mobiliář o nové prvky, které by v parku vytvořily úplně jinou atmosféru,“ říká autor.

Jak se lidem sluneční křesla líbí?
Ohlas nikdy nebudu vědět, jedině když na místo, kde jsou instalované, přijedu, sednu si tam a budu se dívat. Vidím, jak si sednou mladí lidé, třeba holky si na ně sednou a kluci je točí. Při navrhování musím proto vždycky počítat i s bezpečností, protože ostrá hrana by mohla zranit. Křesla si však oblíbili kromě mladých i senioři. Vidíte, jak se na nich točí za sluncem a užívají si je. To je docela příjemné. Ze začátku to vlastně bylo vymyšleno jako hrací prvek na dětská hřiště a teď jsem zjistil, že to funguje i jiným způsobem. Ale lidé jsou šťastní, že to tak zkrátka je. Dokážou to ocenit.

Auto nečekaně vzplálo! Řidička zvládla vystoupit

Kde můžeme sluneční křesla vidět v regionu?
Jedny z prvních slunečních křesel jsou v Otrokovicích na náměstí 3. května. Tam jsme dělali kompletní mobiliář. Později se instalovala v parku naproti u kaple svatého Michala, tam jsem se přizpůsoboval s designem firmě, která vyrábí mobiliář ve velkém. Stejně tak jsou i v Malenovicích u kina Květen a na sídlištích. Také v Dolní Lhotě a v Pozlovicích na návsi.

Netradiční sluneční křesla, na kterých se lidé mohou otáčet za sluncem, jsou první novinkou. Prozraďte, jaká je ta druhá.
Jde spíš o takový technický prvek na způsob netradičního sezení. Je to výrobek zvaný sit down, ve volném překladu „sedni si, jak chceš“. K vidění je například v Halenkovicích před školou.

Co když vaše dílo někdo zničí? Stává se to?
V Přerově mi lavice poskákali a budou se muset opravovat. Musím ale říct, že tady ve Zlíně jsem si ničeho takového nevšiml. Záleží také na použitém materiálu. To jsme ostatně viděli u lavic, které jsme dělali v roce 1981 do zlínských parků s profesorem Crhákem. Přestože jsme používali tenkrát dostupné technologie, počítali jsme i s tím, že se může cokoliv stát, a i tak lavičky vydržely 33 let, než se při modernizaci parku vyměnily. Vidíte, když jsme u parku Komenského, tam by se hodila moje sluneční křesla nainstalovat místo lavic, které jsou umístěny na trávnících. Měla by tam svoji funkci a také by působila jako krásné výtvarné objekty.

Plameny zachvátily rodinný dům v Bělově

Vymyslel jste i lavičky, které nespatřily světlo světa?
Mám jednu velkou nevýhodu oproti firmě, která se výrobou laviček živí. Ta má za sebou tým lidí, kteří se na výrobě podílejí od výkresu až po výrobek a prodej. Mohou si udělat prototyp a vyzkoušet si ho. Já reaguji na zakázku rychle. Kreslím si a po zkušenostech vím, jak musí být vysoká a jaký má mít sklon. To jsou věci trošku okrajové. Přistupuji k tomu zkrátka tak, že dostanu zakázku a buď jim nabídnu, co už mám vymyšlené, nebo se zrodí něco nového. Potom vše nechám vyrobit a posílám zákazníkovi.

Na čem nyní pracujete?
Teď se hlavně věnuji volné výtvarné tvorbě. Před týdnem jsem našel dvě kopyta na boty z olšového dřeva od Bati. Protože se mi strašně líbila, tak jsem jim vyřezal kola a figurky a udělal jsem z toho taková autíčka. Jen tak, spíš pro potěšení. Také jsem letos v lednu odevzdával filmovou klapku, která se bude v květnu s dalšími 140 klapkami dražit u příležitosti filmového festivalu. Pořád něco „kutám“ nebo kreslím a výtvory prodávám přes prodejní galerie v celém Česku. Loni jsem se přestěhoval ze Zlína do Ludkovic a tam si v klidu pracuji.