Jaký je charakteristický rys vaší kapely?
Je to asi střídání nálad a dynamiky. Některé písničky pohladí, jiné jsou rozverné. Občas brousíme do progresu, jazzu i do metalových vod. No a v neposlední řadě je to můj hluboce položený hlas.
Co považujete za největší úspěch kapely?
Byli jsme opravdu mile překvapení přijetím posledního alba Relief. Úžasné bylo, že deska byla nominována na Anděla v kategorii Hard & Heavy. Je úspěch, že jsme stále spolu, že jsme natočili čtyři alba, a také že nám nevyprchala inspirace. Našli jsme posluchače na celém světě a nejvíc na jižní Moravě (úsměv).
Máte výhradně vlastní tvorbu nebo hrajete i skladby převzaté?
Od začátku děláme vlastní muziku, tak jak to cítíme a umíme. Je to pro nás nezbytnost. Vstřebáváme dění a inspirujeme se okolo.
Co vám osobně dává tento hudební styl?
Říct, že mi dělá dobře na duši, může znít jako klišé, ale takhle to asi člověk cítí. Hrajeme pocitovou muziku, hodně melodickou. Jako frontman si můžu dovolit na koncertech povolit uzdu a řádně se vyblbnout. Kontakt s publikem je velmi uspokojující, řekla bych, až hraničící se závislostí.
Nebýváte jako jediná žena v kapele občas rušivým elementem?
Vůbec ne. Ženský element přináší do kapely jiný pohled na věc. Já osobně poslouchám hodně ženskou muziku jako je Björk, Tori Amos a další. Já si za ty roky už zvykla být mezi tolika chlapy. Možná už mne ani za normální ženskou nepovažují (úsměv).
Hýčkají si vás ostatní členové nebo jim děláte „maminu“?
Ale vždyť já už jsem mamina!
Co připravujete a na co se těšíte?
Čeká nás vystupování na letních festivalech. Kromě koncertování připravujeme nějaké nové skladby, více zatím neprozradím, chystáme opět něco originálního. Také jsem dostala nabídku na nějakou studiovou práci, takže nudit se rozhodně nebudu.