Harry Potter odešel

Jakmile padly rekordy návštěvnosti a kinosály přestaly praskat ve švech, vypravila jsem se do multikina ve Zlatém jablku na souboj kouzelnických titánů také.

Na sedačku jsem se usadila plná očekávání. Knižní předloha, na jejíž filmové zpracování jsem se opravdu těšila, mě totiž přímo nadchla.

I když spisovatelka Rowlingová nechala v poslední části na můj vkus zemřít příliš mnoho hlavních postav, těšila jsem se – přestože skonal také můj dlouholetý oblíbenec profesor Snape.

Snad poprvé jsem doufala, že by režiséři mohli takříkajíc vyrobit typicky sladký americký konec pod rouškou nálepky „na motivy“. Věděla jsem však, že se hlavních linií potterovské ságy drží beze změn, a tak mě nijak nešokovalo, že se „zázrak“ na plátně nekonal.

Co mě ale zklamalo, byl celkový dojem z filmu. Ani poslední záběry na Harryho a jeho souputníky po devatenácti letech, jak vyprovází své ratolesti na nádraží na první cestu do Bradavic nezabránily tomu, aby mi na mysli vytanulo jedno slovo. Nuda.

Filmové zpracování druhé části posledního dílu paradoxně zaostává za knižní předlohou asi nejvíce. Scény, které by si zasloužily pozornost, buď chybí úplně, nebo jsou zcela osekány na úkor jiných banálních scén. Místy se stávaly až patetické. Myslím, že Potter si zasloužil lepší konec.