Jak jsem stopoval UFO

Úkol zněl jasně, bez ufouna se nevracet. Všechny patřičné propriety jsem měl s sebou.

Mou největší zbraní byl všudypřítomný toaletní papír drsnosti smirk. Jak jinak se ubránit nenadálému hrůzostrašnému zážitku?

Nehody se stávají a je třeba být vždy připraven. Rozkročenou kačeří chůzí jsem cupital, rozuměj dupal, mezi stébly obilí vstříc svému osudu. Opájel jsem se mocí nad polem a nahlas jsem skuhral, abych zahnal strach.

Přece jen opatrnosti není nikdy nazbyt a vysvětluj pak pračce, že se stala nehoda. Kór když je na ní vzadu napsáno Made in China. A tam, jak je všeobecně známo, naší řečí nemluví.

Když jsem dorazil k tomu obrovskému Mickeymu Mouseovi za Zlínem, byl jsem vzrušením doslova bez sebe. Během chvíle jsem připomínal puberťáka, co čeká na svůj první beďar na čele. Jenže ono se nic nestalo. My čekali létající talíř nebo partičku zakuklenců, a ono nic. Připadal jsem si jak zmoklý metalista v růžovém tričku a minisukni. Zdroje prý nelžou, ale tohle byla neskutečná podpásovka.

Prý do rána bude vedle Mickeyho Mouse i kačer Donald. A že prý je to tutovka. No to jistě! Kachna, jakou svět neviděl! Ale přece jen jsem uslyšel nějaké hlasy. Přikrčil jsem se a číhal. Jen tak letmo jsem zahlédl siluety, muže a ženy, kteří kráčeli přímo do tajuplného obrazce. Zůstal jsem jako opařený. Po chvíli totiž ta pochybná individua předváděla blíže nespecifikovatelné pohyby.

I když jsem nespatřil ufouny ani podvodníky, od úterý již vím, jak dupou králíci. Vybavila se mi slova neznámé ženy o léčení a energii. Na někoho zřejmě kruhy v obilí zabírají lépe než viagra. Otázkou ale zůstává, zda si toho Mickeyho nevyrobili sami, aby ušetřili za léky.