Kdo hledá, ten bývá očekáván a je jen nalezen

Stromečky se v obchodech objevují už v říjnu! A já, protože se chci vyhnout tomu shonu, sháním vnitřnosti do polévky už teď. Asi tak kilo. Lítám po obchodních domech a za zvuků kýčovitých koled nahlížím do prázdných a zkrvavených misek v ledu.

Do toho mi volá máma a ptá se: Co chceš? Chvíli nevím, o čem mluví, a když pochopím, že jde o dárky, odpovídám: Nic.

Hledám vnitřnosti a nic nechci toť mé symbolické motto Vánoc.

Aspoň jeden večer /noc/ snažím se proto z těchto svátků vyčlenit jen pro sebe. V tichu listuji kalendářem a oprašuji pozapomenuté obrazy. Čtu si texty, které jsem během roku napsal. Nic neanalyzuji. Jen rekapituluji a vnímám. Pocit je v tomto případě mnohem přínosnější. Pak se zastavím. A dívám se dál, do nového roku.

A znovu: žádné plány á la Nádeníček z filmu Jak svět přichází o básníky za rok svatba, za dva roky auto, za tři roky dovolená v Jugoslávii… Je to vlastně meditace. Příprava na to, co přijde. A těším se.

Slovo „těšit“ má několik krásných významů. Když někoho těšíte, poskytujete mu útěchu. Utěšujete ho. Nebo vás něco těší. Práce, koníček, poznání.

Kolikrát denně říkáváme: Těší mě, že vás poznávám. A pak je tu zvratné „těšit se“. Na co? Na koho? Z čeho? Kam? Doplňte si sami, co očekáváte s radostí. Můžete dokonce potěšení mít. Radovat se. A nezapomeňme, že se také můžete těšit vážnosti, přízni, oblibě, důvěře. V tu chvíli je však, jak známo, jen otázkou času, kdy vám někdo ironicky vzkáže: Těš se!

Když už jsem potom dostatečně natěšený, sklapnu kalendář i staré poznámky a v prázdné sklenici od vína zpravidla najdu nějaká moudrá slova. Letos to možná bude oblíbený úryvek z Jaroslava Seiferta:

„Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen.“ Zdá se vám, že tento adventní text přichází moc brzy? To víte, čas letí, a všechno je dřív. Za chvíli abychom si připravili kraslice.

Těším se.