Svatomartinské oslavy nejsou jen husa a víno, ale taky vděk

Letos ti, kteří vyhlíželi sníh, utřeli nos, Martin s bílým koněm se zasekl někde cestou a my, co jsme čekali mladé víno, jsme si jej mohli užít ještě za slušného počasí.

Jako už posledních pár uplynulých let jsme se vypravili do Znojma na putování po sklípcích. Protože to bylo právě v den svátku Martina, bylo tradiční putování ozvláštněno samými jedničkami 11. 11. 2011 a 11.11 hodin. O vinném putování se dnes rozepisovat nebudu, o to jsem se podělila v jednom ze svých minulých svěřování se „deníčku“.

Dnes jen pár střípků právě ve spojitosti s Martinem. Že na svátek svatého Martina je hotové první mladé víno a všichni vinaři a milovníci vína na tento den čekají, aby na vlastní jazyk ucítili, jaká byla úroda, jsem věděla. Jak ale tato tradice vznikla, nám prozradili naši průvodci při putování po sklípcích v okolí Znojma.

Před mnoha lety, právě na začátku listopadu, končily práce na polích, zahradách a vinicích. Sedláci vyplatili své najaté dělníky a loučili se s nimi až do začátku jarních prací. Aby projevili svoji vděčnost (tehdy ještě slušnost velela vážit si každého, kdo pracuje, a projevit své poděkování za vykonanou práci), připravili, podle svých možností, hostiny.

Zabili husy, kačeny, upekli je, uvařilo se zelí, knedlíky, napekly koláče. Na den svatého Martina uspořádali hostinu a otevřeli první, mladé víno svatomartinské. Bylo to krásné a důstojné zakončení sezony prací na polích a jak sedláci, tak jejich dělníci se rozcházeli s pocitem, že může nastat zima a zasloužený odpočinek pro nabrání sil.

Je dobré mít na paměti, jak tato tradice vznikla, a nejen koukat po hospodách, kde se právě pečou husy a chlubí se prvním vínem.

Takže, na shledanou, Znojmo. Sbohem, Deníku.