Tradice o Silvestru

Jeden z nich se mě naposledy zeptal, jaké si dám novoroční předsevzetí. Odpověděl jsem jednoznačně: žádné. Takové předsevzetí je totiž filuta, či jak se dnes říká šibal. Opírá se totiž o datum, nikoli o vlastní rozhodnutí, což ho oslabuje. A proto jsem letos přestal kouřit už 16. září.

A nebylo to kvůli datu.

Nebylo to ani kvůli penězům dodnes si vzpomínám, jak mě jako malého bavilo počítat babičce, kolik domů a aut už prokouřila a jak mi vždycky s láskou a s retkem v puse odpověděla: „To bych si ale tak dobře nezakouřila.“ Nebylo to ani kvůli okolí, byť míst, kde se dá kouřit, je čím dál tím méně, a lidí, kterým kouření vadí, zase čím dál tím více. Vzpomeňte na obavy irských hospodských. Báli se, že se zákazem kouření ve svých zařízeních přijdou o zákazníky. Nepřišli. Jen ty stoly jsou trochu okousané… Tak proč tedy? Asi je to divné, ale baví mě vnímat, jak se vám do hlavy vkrádá chuť a vy ji tou samou hlavou musíte vyhodit. A ty finty! Jak si člověk, aniž to tuší, lže do kapsy. A najednou si říká: Má to cenu takhle se trápit? Neškodí to tělu víc, než když mu dám to, po čem touží? Úžasné. Poučné. Tedy pokud to vydržíte, což samozřejmě nikdy není jisté.

Já sám už jsem takhle přestal asi čtyřikrát. Nejdéle na půl roku. Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

Mimochodem, ve zlínském divadle je také silvestrovská tradice. Mimořádné a zábavné uvedení poslední komedie Brouk v divadle s rautem k tomu. Jestli vám taky nic neříká silvestr před televizí a do restaurace chcete přijít až před půlnocí, neváhejte. Lístky ještě jsou.