S Fatrou se dohodl na dvouleté smlouvě po skončení uplynulého ročníku, kdy opustil České Budějovice. „Vedení Zlína chci poděkovat, hned jsme se dohodli. Podmínky jsou velmi korektní. Na působení v klubu se těším," uvedl spokojeně volejbalista, jenž ve čtvrtek oslavil 34. narozeniny.

Zvažoval jste ještě další nabídky?

Zlín jednal opravdu rychle, a tak jsem po žádné další možnosti ani nepátral.

Co vás motivovalo k tomu Fatře tak rychle kývnout?

Člověk si nedovede představit život bez sportu, volejbalu se těžko vzdává. Takže jsem chtěl ještě chvíli pokračovat. A Zlín je pro mě vhodnou volbou také z pohledu rodiny, je blízko Púchova, takže od ní nebudu tolik odloučený. Když nastane během tréninkového týdne příležitost, odskočím si domů. To rodina kvitovala.

Bude vás jezdit podporovat na zápasy?

Doufám, že na nějaké utkání přijede. (úsměv) S dcerou je to těžší, má rok a půl, tak uvidíme, v jaký čas se budou hrávat duely. (smích)

Jaký máte pocit z kvality zlínského mužstva?

Poslední roky je pokaždé v nejlepší čtyřce, takže sílu má. A velmi dobře klub pracuje s mládeží, každý rok začlení nové hráče do A-týmu. Zároveň se mladí hráči odtud dokážou propracovat do dalších výborných týmů jako například Adam Bartoš.

Na jaké příčky si se Zlínem budete troufat?

Ambice mám stále nejvyšší. (úsměv) Nicméně je potřeba se na věc dívat reálně, těžko můžeme pomyslet na to, že bychom hráli finále. Na druhou stranu šance je vždycky, takže uvidíme, jak se sezona bude vyvíjet. Je možné, že na konci budeme hrát o nejvyšší příčky. Já doufám, že se to podaří.

Co od vás očekává trenér Macek?

Bude sázet na mé zkušenosti. Měl bych pomoct mladým hráčům.

Věříte, že vaše volejbalová osobnost přitáhne do zlínské haly více fanoušků?

Není to o jednom hráči, ten nikdy nedokáže vyhrát titul. Důležité je, aby tým držel pospolu. Přitom věřím, že nás příznivci přijdou povzbudit.

Vaše kariéra je velmi bohatá. Který z úspěchů pro vás představuje největší zážitek?

Doufám, že ještě není konec. (smích) Podařilo se pár titulů a bylo by pěkné i se Zlínem získat nějakou trofej. (úsměv) Jinak nejsilnější byla pro mě sezona 2006/07, kdy jsem s Friedrichshafenem vyhrál Ligu mistrů, protože na začátku ročníku by na nás nikdo nevsadil ani korunu. Nakonec jsme kromě toho vyhráli i německou ligu a Německý pohár.

Čím se podařilo tak překvapit?

Trenérovi se už i předtím podařilo poskládat velmi dobrý tým, i když v té době ne z tak super hráčů. Zapracovala chemie a nakonec jsme byli tak úspěšní.

Vedle Německa jste působil například i v Polsku. Má zde volejbal velký zvuk?

V Německu je populárnější fotbal a basketbal, nicméně volejbal je v popředí a kvalitu si drží. V Polsku je to poté, co reprezentace minulý rok vyhrála mistrovství světa, TOP sport. Vypukla tam podobná horečka, jako když Adam Malysz začal vládnout skokům na lyžích.

V zahraničí je to také asi trochu jiný svět z hlediska fanoušků, že?

No, když jsme hráli Ligu mistrů, domácí soutěž proti silnějším mužstvům či finále Německého poháru na tenisovém stadionu, tak to byl velký svátek a přišlo i jedenáct tisíc lidí. Kulisa byla skvělá. Ale já doufám, že když se nám bude dařit, tak atmosféra bude narůstat i ve Zlíně. (úsměv)

Naopak česká extraliga je pro vás stále prestižnější než slovenská liga, je to tak?

Určitě. Je pořád o krok, možná o dva dopředu. Takže i kvůli tomu jsem se rozhodl zůstat v České republice.

Před prvním tréninkem ve Zlíně jste měl delší volno. Byl jste někde na dovolené?

Volna jsem si užil opravdu dost, protože už dva roky nejsem ve slovenské reprezentaci. S rodinou jsme byli u moře v Řecku a bylo to super. (úsměv)