Vzpoura bratrů Brownleeových. Alistair a Jonathan si v londýnské zeleni podmanili olympijský triatlon. První z nich vyhrál pro Británii premiérové olympijské zlato v této disciplíně, mladší z dua přidal bronz. „Jo, je možné, že už nikdy nezažiju lepší závod. Všechno bylo vynikající. Vyhrajete v tak úžasném městě, jako je Londýn. A ten rámus okolo tratě byl neuvěřitelný Dával mi obrovskou sílu," sypal ze sebe triatlonový král.

Tomu v cíli na chvilku přidělal starosti dvaadvacetiletý bratr Jonathan. Deset minut poté, co doběhl pro bronz, zkolaboval. „Byl to hodně těžký závod ve velkém tempu, vlhko a horko. Udělalo se mi špatně. Vím, že mi něco říkala máma, ale v tu chvíli moc nebyl čas na oslavy," říkal Jonathan Brownlee, kterého v závodě nerozhodila ani patnáctivteřinová penalizace.

Jejich nadvládu jen částečně rozbil stříbrný Španěl Javier Gomez.

Závod v nádherných kulisách okusili i dva čeští reprezentanti. Jan Čelůstka a Přemysl Švarc sice do bojů o medaile nezasáhli, doběhli na třicátém, respektive 44. místě, přesto si odvezou nezapomenutelný zážitek. Dřinu v podobě 1,5 kilometru plavání, 43 kilometrů na kole a deseti kilometrů běhu zakoušeli v centru Londýna, na kole se dokonce proháněli u Buckinghamského paláce. „Je úžasné závodit v srdci města. Jeli jsme kolem sídla královny, která nám klidně mohla zamávat. Organizátoři si zaslouží pochvalu," rozplýval se Přemysl Švarc.

„Atmosféra byla skvělá, ale nestihl jsem se podívat, jestli královna náhodou nesedí na balkoně, protože tempo bylo fakt brutální. Zažil jsem dvě hodiny bolesti," vyprávěl Jan Čelůstka.

Mísily se v něm rozporuplné pocity. Po dvou třetinách měl totiž olympijskou misi „rozdělanou" výtečně, z kola sesedal ve druhé desítce s minimálním odstupem na nejlepší. „Závod jsem měl rozjetý hodně dobře. Před během jsem věřil, že i třetí část bude výborná," přemítal.

Jenže v závěrečných deseti kilometrech hodně ztratil. Nakonec na vítěze téměř čtyři minuty. „Byl to spíš takový pochod než běh. Umím běžet líp. Tohle je hodně velký rozestup. Možná se projevil výpadek v závěrečné přípravě, kdy jsem dostal antibiotika na zánět v noze. Ale dal jsem do toho všechno," ubezpečil. Většina pozornosti se však upínala ke „králům z Leedsu". Na trati je podporovaly tisíce Britů. „Jsou báječní," ječela jedna z fanynek do mikrofonu hlasatele závodu.

Po doběhu obou bratrů Hyde Park málem explodoval. „Tohle je vzrušující. Vůbec nevím, co budu v následujících pár dnech dělat," krčil rameny nový olympijský vítěz. Slavný Hyde Park teď patří jemu.

Autor: Tomáš Svoboda

Honza ukázal dobrý standard, běžecky ovšem nestačil

Petr Vabroušek.Trochu mě zklamaly Česká i Slovenská televize, které z triatlonového závodu odvysílaly jen plaveckou a běžeckou část. Schválně jsem se kvůli tomu potil na trenažéru ve sklepě a Honzovi jsem držel palce.

Z toho, co jsem viděl, bych jej určitě pochválil za plaveckou část. Na Slováka Vargu, který se po celou dobu snažil startovní pole roztrhat, ztrácel necelou půlminutu, což nebyl špatný výsledek.

Hodně mu pomohlo, že v cyklistické části měl k sobě ve druhé skupince tři Francouze, kteří chtěli vedoucí pětici dojet. To se po pár kilometrech podařilo a tato 22členná skupinka už dál tolik nezávodila a soustředila se na závěrečný běh. Alespoň podle záběrů to tak vypadalo.

Honza na to, bohužel, běžecky neměl, dost se propadl a předběhli jej i závodníci z druhé skupinky. V cíli přitom vypadal relativně čerstvě. Možná se na něm projevil také tréninkový výpadek po píchnutí infikovanou včelou, po němž bral antibiotika a tři dny nemohl vůbec nic dělat.

Na druhou stranu celkový výsledek není vůbec špatný a hodnotil bych jej jako dobrý standard. Honza zhruba potvrdil výsledky z olympijské kvalifikace, v budoucnu ale bude muset zkvalitnit běh, aby se prosadil i do užší světové špičky. V tom má ještě rezervy.

Petr Vabroušek, tréninkový partner Jana Čelůstky a domácí šampion na ironmanových tratích