„Uplynulý ročník považuji za úspěšný. Rok v supermotu byl pro mě velkou zkušeností, kdy jsem měl ze své jízdy dobrý pocit a závod od závodu se zrychloval," těšilo Hrabicu, pro kterého se ale smolný stal podnik koncem srpna v Písku, kde v kvalifikaci ve 120kilometrové rychlosti trefil díru v asfaltu. „Následek pádu v kotrmelcích bylo obnovené zranění klíční kosti a musel jsem na operaci," nerad vzpomíná 37letý závodník.

Jeho úspěch mohl být ještě výraznější nebýt pádu. K titulu v Abrahámově šampionátu (Českém svazu motocyklového sportu) totiž v prestižní kategorii mistrovství Autoklubu České republiky atakoval příčku těsně pod stupni vítězů.

„Takový je život. Ale měl jsem radost, že jsem oproti jaru udělal obrovský pokrok, kdy jsem se na kilometru zrychlil o vteřinu a již předjížděl borce, kteří se tomuto sportu složenému z jízdy na asfaltu a v terénu věnují i více než pět let. Bavilo mě to, především v terénu jsem dokázal potírat manko z asfaltu. Rád se učím novým věcem," dodal úspěšný závodník, který se souběžně ještě věnoval motokrosu na amatérské úrovni.

V přeboru kraje nakonec vyjezdil šestou příčku, kdy absolvoval jen tři z osmi podniků. „Jet tak o jeden více, skončil bych celkově na bedně," spočítal zpětně.

Nyní se ale již divá jen do budoucnosti, o jejíž náplni má jasno. Po roční pauze se bude opět věnovat výhradně motokrosu.

„Je to pro mě celoživotní láska. Věnuji se mu prakticky od deseti let a od patnácti závodím," připomněl Hrabica, jehož hlavní důvod změny jsou finance.

„Ať se to nezdá, tak supermoto je náročnější než motokros, dvojnásobně. A protože od vypuknutí krize v roce 2008 jsem přišel o polovinu sponzorů, musím tomu podřídit i náplň nové sezony," pokrčil rameny motokrosař, jenž v roce 1995 vybojoval český titul v kategorii do 125 ccm.

„Za nejlepší ročníky mé kariéry považuji období od doku 1995 do 1997, kdy jsem v královské třídě skončil třetí, a také sezony 2009 a 2010. To jsem v evropském šampionátu byl celkově sedmý a pátý."

Po třech měsících nedobrovolného odpočinku se konečně v minulých týdnech mohl pustit naplno do přípravy. „Dlouhá pauza bez sportu byla pro mne ubíjející. Až po vytažení drátů z ramene se pozvolna dostávám zpět do kondice, abych byl na jaře opět v plné síle. Zranění prostě ke sportu patří a u motokrosu obzvláště," směje se Hrabica, jehož zdravotní karta je prošpikovaná zlomeninami, naraženinami a otřesy mozku.

„A kdy mi bylo nejvíce ouvej? Paradoxně v pokročilém věku, kdy již mám strach, aby zranění neznamenalo konec mé kariéry. Když je člověk mladý, ví, že se ze všeho vylíže. Každopádně výrony, odřeniny a naraženiny i nyní považuji spíše za motokrosové chřipky," poznamenal s tím, že na konec kariéry rozhodně nemyslí.

„Od čtyřiceti let mám v plánu jezdit i kategorii veteránů, kde jezdí i nadšenci okolo 70 let věku. Dokud mi bude přát zdraví a vylezu na motorku, budu se věnovat motokrosu. Ten je pro mě láskou na celý život!"

S nejvyššími ambicemi proto půjde do nového ročníku přeboru Moravy, který absolvuje celý. „Chci vyhrát a ukázat mladým, jak to flákají," směje se Hrabica, jenž má v plánu i několik podniků velkého mistráku.

„Hlavně ty na Moravě, jako jsou Petrovická kotlina, kde jsem s motokrosem začínal, nebo Přerov a Vranov," upřesnil Hrabica, jenž se ve zbylém čase bude věnovat trénování.

Již třetím rokem se totiž bez nároku na odměnu věnuje motokrosové mládeži na Zlínsku, kde předává zkušenosti asi patnáctce nadšenců ve věku od šesti do 15 let.

„Jsou to kluci, kteří se sdružovali kolem tratě v Březolupech. Tehdy mě oslovili, jestli nemám čas a nemohl bych se jim věnovat. Nyní již spolupracujeme přes dva roky," spočítal s tím, že je složité najít největší talent ve skupině.

„To je ošidné, nyní záleží hlavně na pracovitosti a ctižádosti. Co se týče výsledků, nejlepšího dosáhl mezi juniory Radek Macháč, jenž byl na Moravě čtvrtý a Ondřej Tögl sedmý," dodal Jindřich Hrabica.

VÝČET ZRANĚNÍ

4 otřesy mozku

2× zlomený nos

1× zlomená, druhá

2× vykloubená klíční kost

2× zlomené zápěstí (stejná ruka)

2× operace potrhaných vazů v koleni

1× zlomený kotník

3 zlomená žebra

Co je supermoto

Moderní supermoto je křížencem mezi motokrosem a silničním závoděním. Stroje supermoto vychází z motocyklů pro motokros nebo enduro s určitými povolenými úpravami dle řádů pro supermoto. Závody se většinou konají na silničním okruhu nebo motokárové trati s off-road vložkou.

Většina supermoto tratí je tvořena z 50–75 % asfaltem, zbytek potom tvoří off-road část. Ta mívá zpravidla jílový povrch a je doplněna motokrosovými překážkami, jako jsou tobogany v zatáčkách a skoky.

Tento druh trati lze vystavět v podstatě na jakémkoliv větším asfaltovém prostoru s možností hlíny. Proto jsou supermoto podniky často pořádané v městských zástavbách s využitím uzavřených městských ulic či parkovišť, jako off-road sekce potom poslouží navážka jílu. Závody supermoto vznikly v 80. letech v USA jako závod specialistů z různých disciplín (silniční závody, motokros, plochá dráha) s cílem určit nejlepšího jezdce.

V České republice se první závod supermoto jel v roce 1999 na okruhu v Písku. V roce 1998 vznikla Evropská motocyklová federace (UEM) a ještě tentýž rok zorganizovala první mistrovství Evropy. První sezona mistrovství světa proběhla až v roce 2002, v roce 2003 se jelo poprvé MS i v České republice na okruhu v Sosnové.