„Sport je důležitý, naučil mě disciplíně i komunikaci s druhými, ale každého baví něco jiného. Obdivuji třeba lidi, co rádi studují, na to já nikdy moc nebyl," přiznává s úsměvem účastník a hlavní hvězda víkendového závodu Bike Valachy a osmý nejproduktivnější hráč NHL jednatřicetiletý Jiří Hudler.

Jak se vám jelo za Valašskou ligu, dá se to srovnat aspoň s tréninkem v NHL?

Rozhodně! Jelo se mi nádherně. Na kole jsem jezdil dlouho, hlavně když jsem hrál za Vsetín. To jsme s kluky jezdili na silničních kolech. Teď si občas zajedu, když jsem tady, ale tenhle závod byl nádherný. (úsměv)

Nastoupil jste na start 45 kilometrů dlouhého závodu, ale pak jste přesedlal jen na poloviční distanci. Proč?

Škoda že jsem nedokončil tu delší, ale já a sjezdy si moc nepasujeme. Po každém výjezdu jsem si říkal, že sjezd sejdu pěšky, protože neumím technicky sjíždět. Pro mě je to těžké sjet. Ještě když jsem pak viděl, jak tam všichni profíci letí bez brzd a já jsem se bál i s brzdami. Mě to strašně bavilo, ty kopce byly super, ale technicky dolů já opravdu neumím. Mám k tomu respekt.

Tak jste radši zvolil kratší trať…

Ano, fyzicky jsem sice měl sílu, ale nevím, jestli by mě bavilo pořád chodit pěšky dolů. Když člověk vyjede něco velkého, tak chce být odměněn tím sjezdem dolů. Pro mě by byla odměna, kdyby za vrcholem kopce byla rovinka po asfaltu. Musím brát v potaz, že mám smlouvu na rok, a kdybych se zranil, tak to může ovlivnit i moji kariéru. Byla by hrozná škoda, kdybych se zranil na kole.

Když jste hrával za Vsetín, tak jste jezdíval na kole často?

Ano. Jezdívali jsme hlavně tréninkově na konci letní přípravy. Musím zdůraznit, že to bylo na silničních kolech a na upravené vozovce, takže si nebylo kde „rozbít držky". (smích) Pamatuji si, jak jsme tam tehdy se spoluhráči jeli závod k hotelu Vsacký Cáb, který jsem vyhrál. Jel s námi i Jirka Dopita. Tomu se to nelíbilo, naštval se a hodil své kolo tak deset metrů pryč. (smích)

Nedávno jste říkal, že se na Valašsko rád vracíte, co vás tu nejvíce táhne?

Určitě vzpomínky, protože jsem tady začínal s velkým hokejem. Za Vsetín jsem hrál od dvanácti do devatenácti. Musím ale přiznat, že jsem tady dlouho nebyl, protože většinu času trávím pořád v Americe nebo v Praze.

Co způsobilo tu změnu, že jste tu po dlouhé odmlce minulý rok trávil šest týdnů a letos opět?

Loni jsme se s pár přáteli hádali, kam pojedeme na dovolenou, a kamarád mi řekl: „Proč nejedeš do Velkých Karlovic? Tam je nádherně." Pak mi ještě řekl o hotelu Horal, a že je tam i wellness. Představil jsem si k tomu i tu krásnou krajinu a bylo rozhodnuto. Akorát jsem nemohl dostat pokoj, protože bylo plno. Tak jsem zavolal místnímu matadorovi Radimu Tesaříkovi, se kterým jsem hrával. „Místnímu řediteli všeho", jak mu říkám. (smích) Doporučil mi ubytování U Pařízků a ze čtyř dovolenkových dnů bylo najednou šest týdnů. Letos jsem se vrátil znova.

Potkáváte tu nějaké známé?

Ano. Většinou za mnou chodí starší lidi a říkají mi: „Jirko, já jsem na tebe chodil, ještě když jsi hrál ještě za Vsetín." Pro mě je to strašně příjemné, asi nikde jinde nemám takovou domácí atmosféru jako tady na Valašsku. I když už jsou to přece jen roky, co jsem tu působil, tak si tu mohu popovídat s kýmkoli a ještě dostanu dárek v podobě zde tradiční láhve slivovice.

Jak byste zhodnotil vaši uplynulou sezonu?

Byla výborná ve všech směrech, ale už jsem se zařekl, že se o ní nebudu bavit, protože před námi začíná nová. Byla dobrá, ale v příští sezoně bude těžké zopakovat dosažené výsledky.

Jak se tedy připravujete na další?

Než mi začne příprava, tak si dělám takovou svoji menší. Jezdím na kole, posiluji a chodím na saunové rituály. Ty miluji, chodím třeba i na čtyři denně. Je to sauna, která je spojená s vonnou esencí i hudbou. Ale ta hlavní příprava teprve přijde, až odletím ve středu do Montrealu.

Jako první Čech jste dostal ocenění Lady Byng Memorial Thropy (cena za hokejové umění a gentlemanské chování ve hře), které se uděluje už od roku 1924. Jaké to pro vás bylo?

Byl pěkný pocit vědět, že jsem první český hokejista, co to vyhrál. Každé ocenění v NHL je super. Vůbec jsem si nemyslel, že něco vyhraju. Hrál jsem, jak nejlíp umím a ono to přišlo samo.

S odstupem času nemrzí vás, že jste nemohl startovat na domácím šampionátu v Praze?

Určitě muselo být krásné hrát doma mezi českými fanoušky, ale my jsme zrovna hráli v Americe. Překvapili jsme, protože jsme se dostali do play-off, takže jsme pobláznili celé Calgary.

Co je vaším největším snem? Ať už v kariéře, nebo v životě?

Chtěl bych určitě vyhrát Stanley Cup a mít zdravé děti.

Vystavujete si někde medaile a ocenění, nebo se vám jen kupí ve skříni?

Když byla babička naživu, tak mi je vystavovala, ale já jsem nikdy nebyl takový, že bych si je někde rovnal na poličku. Každopádně je to škoda, když pak vidím u kluků, co si všechno schovávají a dělají si z trofejí výstavy. Bohužel já jsem takový nikdy nebyl. Hromadu cen už ani nevím, kde mám, hodně jsem jich i rozdal.

Co dovolená, už jste někde byl, nebo si relaxujete tady?

Po sezoně jsem byl v Mexiku a pak na pár dní v Los Angeles. Pobyt tady je pro mě taky dovolená a ještě se chystám jet někam s Montrealem.

Dceru máte ještě v plenkách, ale povedete ji ke sportu?

S přítelkyní si říkáme, že si vybere sama, co ji bude bavit, ale určitě jí budu dávat směr, aby měla k něčemu blízko, stejně jako to dělal můj táta.

GABRA ČELŮSTKOVÁ