„Deset minut po skončení poslední rozjížďky slavil titul a byl v euforii můj největší konkurent Petr Kovář. Až po zveřejnění oficiálních výsledků vyšlo najevo, že se pořadatelé při označení celkového vítěze spletli,“ vzpomíná již s úsměvem 46letý Roman Heinrich, který se motokrosu věnuje od 17 let.

„Vždy ale na amatérské úrovni,“ podotkl.

Poprvé zvedl pohár pro absolutního vítěze veteránů před čtyřmi roky. Obhájit jej ale nedokázal, mimo jiné i vinou zranění.

Letošní ročník byl v režii dvojice Heinrich - Kovář, která se zbytku startovního pole brzy bodově vzdálila a prakticky do posledního šestého podniku MČR, který se jel poslední zářijový víkend v Kramolině, se přetahovala o vedení.

Start se proměnil v noční můru

„První rozjížďku jsem vyhrál a získal náskok. Před následující jsem se snažil zjistit, jakého umístění musím dosáhnout, abych o vedení nepřišel. Podle pana Hrabici v případě Kovářova vítězství musím dojet šestý, což za normálních okolností nebyl problém. Poté bychom měli stejný počet bodů a o šampionovi by rozhodoval další faktor - větší počet vyhraných rozjížděk - což jsem měl já,“ vyčetl z výsledků jezdec slušovického týmu MCF TM Racing, jenž sedlá čtyřtaktní motocykl TM 450.

Start do druhé rozjížďky, která se jede 15 minut plus dvě kola, se pro zlínského závodníka změnil v noční můru. V první zatáčce upadl, předjeli jej všichni závodníci a navíc dlouho nemohl nastartovat svůj motocykl.

„V tu chvíli jsem byl poslední, osmatřicátý. Poněvadž už jsem neměl co ztratit, hodil jsem všechnu roztrpčenost za hlavu a začal se stíhací jízdou. Kolo před koncem jsem již jezdil na osmém místě, přičemž na vytouženou šestou příčku jsem se dostal v polovině závěrečného okruhu,“ popsal zlínský motokrosař, který ale po projetí cílové pásky nejprve prožil obrovské zklamání.

Zklamání vystřídalo nadšení

„Všichni včetně hlasatele oslavovali za absolutního vítěze Kováře. V jeho týmu mu dávali hobla a těšili se z jeho premiérového titulu v kategorii veteránů. Smutně jsem tak zajel do depa, kde jsem ještě deset minut žil v domnění, že mi titul proklouzl mezi prsty,“ vzpomíná na pro něj smutné okamžiky Heinrich.

Pocit euforie a nadšení se dostavil až po vyvěšení oficiálních výsledků, na kterých byl už za vítěze označen zlínský motokrosař.

„Petr Kovář po závěrečném vyhlášení přiznal, že to pro něj bylo největší zklamání v jeho dlouholeté motokrosové kariéře. Má oslava druhého titulu přišla na řadu o týden později a předčila první,“ přiznal šťastný šampion, který byl navíc za své prvenství odměněn malým motocyklem.

„Byla to pro mě zatím nejhodnotnější cena, kterou jsem následně věnoval manželce. Tu jízda na motorce chytila natolik, že si hned začala na ni dělat řidičský průkaz.“

Na konec kariéry ještě nemyslí

Přestože jeho řada vrstevníků dává přednost pohodlnému stylu života, Heinrich na konec kariéry zdaleka nemyslí.

„Dokud mi zdraví dovolí, chci jezdit a vyhrávat. Motokros je pro mě adrenalin a velký odpočinek, který mě dokáže dostat ze stresů a problémů mého podnikatelského života,“ vysvětlil nadšenec, který se již v těchto dnech připravuje na další sezonu.

V té si zlínský motokrosař splní svůj velký sen - premiérově se zúčastní světového šampionátu veteránů, který se skládá ze šesti podniků.

„Už loni jsem chtěl změřit síly s absolutní špičkou, ale termíny se křížily s českým šampionátem,“ vysvětlil.

Startem na MS si splní sen

Úvodní závod MS je naplánován na poslední březnový víkend v italské Faenze.

„Poněvadž další se mimo jiné jedou v Brazílii a ještě daleko za mořem, rád bych se ještě představil v Holandsku a Litvě. A jaké budu mít ambice? Naše kluky, kteří se loni kvalifikovali do hlavního závodu, jsem na českých tratích porážel. Proto bych byl s umístěním do desátého místa spokojen,“ prohlásil odvážně Heinrich.

„Mimo to se pokusím obhájit český titul. Nečeká mě však nic jednoduchého, neboť kromě Petra Kováře se do šampionátu zapojí noví jezdci čtyřicátníci, jako jsou Froněk a Kučírek,“ zakončil vždy dobře naladěný Roman Heinrich.