„Chtěl jsem tímto zápasem poděkovat za péči, kterou mi ve Zlíně do mých sedmnácti let lidi okolo tenisu věnovali. Viděl jsem tady spoustu známých tváří, jsem moc rád, že se přišli podívat,“ vykládal po skončení duelu Novák. A výsledek? „O ten vůbec nešlo,“ mávl rukou Mečíř, který se stejně jako Novák na kurtu viditelně bavil. Náladu přítomným nezkazilo ani počasí, které přinutilo pořadatele přesunout zápas z venkovního antukového dvorce do haly. Oba hráči nabídli natěšeným divákům řadu pohledných výměn a ukázali, že tenis rozhodně hrát nezapomněli.

Utkání dospělo podle očekávání do tie-breaku, v němž nakonec zvítězil Novák 10:8. „Jirka byl strašně zdvořilý. Musel jsem ho nechat vyhrát,“ vtipkoval nehrající kapitán slovenského daviscupového týmu. Vzápětí ale dodal: „Bylo vidět, že mě šetřil, je to charakter.“ A kdyby hrál jeho soupeř naplno? „To se ani neptejte, asi by mě z dvorce odnesli na nosítkách,“ narážel s úsměvem na svůj zdravotní stav.

Jeho úspěšnou kariéru utnuly v pouhých šestadvaceti letech chronické potíže se zády. „Není to pořád ono. Já už jsem taková vykopávka, mám toho víc. Teď mě bolí levé koleno. Urval jsem si v něm křížový vaz letos při lyžování,“ připomněl Mečíř, jehož otec pochází z Baťova města.

Když Novák vybíral partnera pro exhibici, ani na chvíli nad jménem o jedenáct let staršího soupeře nezaváhal. „Volba byla jasná. Je to jeden z nejlepších československých tenistů historie, navíc má stejně jako já zlínské kořeny. V mládí to byl můj vzor,“ pravil Jiří Novák, který teď většinu času věnuje své rodině.