Za ty roky si člověk vybudoval k volejbalu vztah a jen těžce se od něj odchází," přiznal 38letý bývalý reprezentant, nyní libero a asistent hlavního trenéra Fatry Romana Macka.

Rodina vám neříkala, abyste přestal hrát a byl více doma?

Ne, naopak mě podporuje. Žena i děti chodí na každý zápas a fandí. Mají také rádi sport a chápou mě. (úsměv)

I ve svém věku jste stále nejlepším hráčem týmu. Neměli by vás spoluhráči už přerůstat?

(smích) Nemyslím si, že to tak je. Kluci jsou i lepší. Ale hlavně my nemáme výrazné individuality, náš výkon je založený na dobrém kolektivním pojetí a bojovnosti.

Vidíte za sebe kvalitní náhradu na postu libera?

Roste v Bláhovi (20letý Miroslav Bláha – pozn. red.). Je postavou drobnější, ale pramení z toho jeho mrštnost a rychlost. Snaží se a dělá pokroky.

V týmu máte spoustu mladíků. Cítíte se mezi nimi starý?

V létě přišel Robo Hupka, tak spolu jsme nejzkušenější a některé věci bereme s nadhledem. Ale duší jsme stále mládenci a připadáme si věkem stejní jako kluci. (smích)

Jejich zájmy se asi hodně točí kolem nových technologií. Přenesli to i na vás?

V moderních věcech jsou sběhlejší. Když něco potřebuji, nechám si od nich poradit. Ale nejsem zas stará škola. Samozřejmě mám také své jiné koníčky, nicméně nikomu je nenutím. Já klukům jen říkám, že by mohli poslouchat normální hudbu. (smích)

Dle vašeho gusta je jaká?

Rád poslouchám Jarka Nohavicu a U2 (populární irská rocková skupina – pozn. red.).

Musíte mladé hráče usměrňovat na tréninku?

Ne. (důrazně) Někdy jsou trochu divočejší, ale v devadesáti devíti procentech jsou ukáznění. Vědí, proč podstupují dřinu a chtějí ji dělat. Kluci mají dobré charaktery a dobrou disciplínu.

Čím to je, že Zlín umí zapracovat do kádru talentované hráče, kteří jsou schopní se v extralize ihned uchytit a pomoct k předním pozicím?

Pracujeme hodně na herních činnostech jednotlivce. Na základech, které jsou důležité pro volejbal, ale mnohdy jsou dost podceňované. Příkladem je bagr (odbití obouruč spodem – pozn. red.). A celkově se prostě hráčům snažíme co nejvíce věnovat.

Kádr prošel v přestávce jen menší obměnou – odešli Pavel Bartoš a Václav Kotas, přišli Jan Barák, Robert Hupka a Josef Mlčuch. Jaká je jeho kvalita na startu soutěže?

Podobná jako v minulých sezonách. Je znát, když odejdou kluci, se kterými postupně pracujeme šest let, ale snažíme se je vždy kvalitně nahradit. Teď se to určitě povedlo, nicméně vše nebude stoprocentně fungovat hned, je to běh na delší trať.

S jakým cílem vstupujete do sezony?

Chtěli bychom vyhrát titul. (smích) Ale jsme realisté a pokorní. Hlavní je se zase dostat do play-off a pak se pokusit uspět ve čtvrtfinále.

Kdo je největším favoritem na trofej?

Liberec. Černým koněm je pak pro mě nováček z Brna, který hodně posílil.

Opět se představíte i v Evropě, v Poháru CEV. Máte zde nějaké vyšší ambice?

Chtěli bychom dojít co nejdále, ale slabší týmy rychle odpadávají a pak je to těžší a těžší. Takže je to hlavně zpestření jak pro hráče, tak pro diváky.

Nabíral jste sílu na novou sezonu na nějaké dovolené?

Byl jsem klasicky na jedné s rodinou, u moře v Chorvatsku, a na jedné s kamarády na rybách. Jde o bývalé spoluhráče ze Starého Města, se kterými se potkáme na Vánoce, kdy vytvoříme plán, a pak v červnu na samotné dovolené. Většinou jezdíme na Vranov, ale teď jsme jeli jen kousek na soukromý rybník, kde se nám však nelíbilo. Takže na příští rok to máme jasné už teď, bude Vranov. Nicméně měl jsem se fajn na obojím. (úsměv)