Přesto je zuberský odchovanec Miroslav Jurka aktuálně ve službách francouzského St. Raphaelu optimista a věří v postup na šampionát starého kontinentu v roce 2018 v Chorvatsku.

„Obě porážky ve skupině mrzí, byly zbytečné. O to více musíme přidat a v sobotu ve Zlíně Ukrajině prohru oplatit pokud možno vyšším rozdílem,“ přeje si 30letý hbitý křídelník.

Již několik sezon patříte k pilířům národního týmu. Pamatujete si na reprezentační premiéru?

Samozřejmě. Jsem rád, že byla ve Zlíně, tehdy v roce 2012 jsme porazili Izrael 27:22 a já dal tři branky. Od té doby jsem za každou pozvánku rád, těším se na návraty domů. A když se hraje ve Zlíně, o to blíže to mám domů a přátelé s rodinou za mnou. (smích) Osobně preferuji, když hrajeme na Moravě, Zlín a Brno jsou v mých očích z pohledu zájmu fanoušků top.

Zítra od 14 hodin ve Zlíně před kamerami České televize vyzvete k odvetě Ukrajinu. Na co si dát pozor?

Už před srazem jsme od trenérů dostali sestříhaná videa, ze kterých vyplývá, že si musíme dát pozor na jejich první vlnu. Mají vysoký střední blok, všichni mají snad přes dva metry a sto kilo. V neposlední řadě hrají hodně týmově.

Očekáváte vyprodáno?

Věřím, že Zlín nezklame a bude opět plno. Protože každý dostáváme dva lístky, budu k uspokojení nejbližších přátel ještě prosit spoluhráče, aby mi třeba své poskytli. (smích) V hledišti nebude chybět ani manželka Helena, která z Francie do Česka přijela už o pár dnů dříve než já.

V rozehraném ročníku se St. Raphaelem válíte. Ve francouzské lize jste o skóre čtvrtí, dostali jste se až na Final four Poháru EHF. Jste překvapen?

Asi jako všichni v klubu. Předsezonní ambice skončit do pátého místa a opět si zajistit start v evropských pohárech jsme již dokázali, protože čtyři kola před koncem máme na páté místo náskok deset bodů. Nadšení vládne nad našimi výsledku v poháru, kde jsme se poprvé v historii klubu dostali až na Final four do Göppingenu, kde v semifinále vyzveme berlínské Lišky. Favority nejsme, ale chceme překvapit. Proč pohár nevyhrát. (úsměv)

Již čtyři sezony hrajete v St. Raphaelu. Jak dlouho chcete ještě ve Francii hrát?

Smlouvu mám zde ještě na další dvě sezony. Před mým příjezdem se mi ani nesnilo, že v této superdestinaci pro život budu minimálně šest let. Každopádně zde nechci strávit zbytek života, určitě se vrátím domů a třeba svou kariéru zakončím v Zubří. To by mě lákalo.

Co říkáte na tažení Zubří extraligou?

Kluky stále sleduji, jsem s nimi v kontaktu. Velká škoda, že na finále nedosáhli, zvláště když se konečně vyhnuli Karviné. Dukla ale hrála výborně, na ně neměli, tak snad dosáhnou alespoň na bronz.

Už jste téměř rok ženatý s bývalou reprezentační házenkářkou Helenou Štěrbovou. Jde vám změna stavu k duhu?

(smích) Zatím asi ano. Popravdě se ale nic nezměnilo, rodinu ještě nečekáme. Uvidíme. (smích)