VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Valoušek junior se zklidnil a méně riskuje

Otrokovice - Zlínský kraj je motoristickému sportu zaslíbený. Řada předních tuzemských jezdců pochází právě z našeho regionu.

10.12.2009
SDÍLEJ:

Jezdec rally Pavel Valoušek. Foto: DENÍK/Archiv

Jedním ze zásadních průkopníků byl svého času i Pavel Valoušek, jenž všechny zkušenosti předal svému synovi, rovněž Pavlovi, který slávu otrokovického klanu šíří nejen u nás, ale i po světě.

Na začátku bylo kolo

„K taťkovi mám velký respekt a úctu. Ve své době toho opravdu hodně dokázal a vždy byl mým vzorem a učitelem zároveň,“ říká na adresu svého slavného otce Pavel Valoušek junior. Jakémukoliv vzájemnému porovnání se však brání. „Nelze porovnávat neporovnatelné. Něco měl ve své době lehčí on, něco mám lehčí zase já.“

Než však poprvé usedl do soutěžního vozu, absolvoval dlouhou průpravu na kole. Málokdo už si dnes vzpomene, že to byl právě on, kdo stál za zrodem čím dál populárnějšího sjezdu horských kol stylem rallye, kdy jednotliví závodníci absolvují několik rychlostních zkoušek na různých tratích a dosažené časy se postupně sčítají.

„Samozřejmě jsme vycházeli z motoristického sportu, ale protože nikdo z nás neměl řidičský průkaz, mohli jsme jezdit pouze na kolech,“ vzpomíná populární Valda junior. Už tenkrát přitom prokázal nejen jezdecké, ale i organizátorské schopnosti, když pod sebou vybudoval na Jižních Svazích ve Zlíně soutěžní tým jezdící na kolech BMX.

Postupem času našel další sobě spřízněné duše v rodných Otrokovicích, kde byly položeny základy dnešního šampionátu WBC Bikerally Championship. A když to jen trochu jde, Pavel Valoušek mezi soutěžícími nechybí. „Samozřejmě to beru především jako zábavu a zpestření, protože vím, že s těmi nejlepšími se už měřit nemohu, pořád je to ale boj o setinky, což mě vždy vybičuje k maximálnímu výkonu,“ přiznává závodník, který letos v dubnu oslavil 30. narozeniny.

První soutěž ve dvaceti

Do soutěžního vozu usedl na dnešní dobu poměrně pozdě. Stalo se tak před rovnými deseti lety. „Bylo to na Kopné s vozem Honda Civic ve třídě N2. Žádný výsledek jsme tenkrát neudělali. Jako nováčci jsme byli ze všechno vyplašení a omylem jsme dokonce jeli kolo navíc,“ vybavuje si Valoušek své motoristické začátky.

Jenže už za rok absolvoval kompletní domácí mistrák a hodně hlasitě se začalo vykládat o tom, že motoristický klan Valoušků má svého pokračovatele. „Od začátku jsem se musel vyrovnávat s tím, že mě každý bude přirovnávat k tátovi. Ale mně to nevadilo. Naučil jsem se s tím žít,“ pokračuje vyrovnaně otrokovický pilot.

Zprvu však ještě musel překonat právě nevoli svého otce, který ze synátorova rozhodnutí dvakrát velkou radost určitě neměl. „Bál se, to je logické. A já se mu vůbec nedivím. Jako malý jsem se na něj chodil také málokdy dívat. Vždy jsem o něj měl strach. On to musel cítit úplně stejně,“ vysvětluje.

Symbióza s fanoušky

Jméno Pavel Valoušek se přesto v českém šampionátu opět velmi rychle zabydlelo. Také fanoušky si dokázal velmi rychle získat na svou stranu. Částečně díky několika výborným výsledkům a divácky velmi atraktivnímu stylu, částečně však také díky skromnému a sympatickému vystupování. Řadě sportovců vleze sláva poměrně rychle do hlavy, to však zdaleka nebyl případ mladého a talentovaného jezdce.

S pokorou a ochotou se i dnes baví se svými příznivci jako se sobě rovnými, pravidelně pro ně organizuje nejrůznější setkání, účastní se motoristických exhibicí a nevynechá jedinou příležitost, aby se s nimi podělil o své zážitky a zároveň jim poděkoval za vytrvalou podporu, kterou mu prokazují. „Fanoušci k našemu sportu prostě patří. Vážím si jich, protože kolikrát nelitují času, peněz ani námahy, aby nás mohli provázet a podpořit. Za to jim patří velký dík.“

Juniorské mistrovství světa

Netrvalo to dlouho a otrokovický jezdec začal brázdit i tratě mistrovství světa v kategorii juniorů. Tento svého času prestižní šampionát mu umožnil získat nesmírně cenné zkušenosti v dlouhých a těžkých závodech, které dokázaly dostat do úzkých i jiná esa motoristického sportu. „Juniorská kategorie měla tenkrát obrovskou kvalitu. Vždyť téměř každý závod vyhrál někdo jiný,“ upozorňuje Valoušek.

Nesporným úspěchem byla také skutečnost, že se svým týmem obstál i v nelehké roli spojené se sháněním finančních prostředků, od kterých se vše odvíjí. „Sportovní výsledky jsou jedna věc, ale možná ještě podstatnější je schopnost zajistit na každou sezonu potřebný balík peněz. Například letos ještě vůbec nevím, s jakým autem a které závody vlastně pojedu. A tak to bývá rok co rok,“ objasňuje velký milovník bílého sportu ­ tenisu a počítačových her.

Finanční tíseň dolehla v roce 2007 i na něj. Juniorský šampionát zničehonic ztratil svou prestiž, sponzoři ztratili zájem, a protože Valoušek neměl ani své vlastní auto, s nímž by mohl závodit, rázem to vypadalo, jako by se po něm slehla zem. Vše zlé je ale k něčemu dobré, jak praví klasik. A do loňské sezony už mohl Valda odstartovat v českém mistrovství s vlastním produkčním vozem.
Nový začátek

„Když se za tím ohlížím zpět, bylo to velmi rozumné rozhodnutí, protože kdybych si měl zajišťovat závodní auto klasickým pronájmem od nějakého privátního týmu, tak bych to určitě nezvládl. Navíc jsem byl sám sobě pánem. Nikdo mi nenakazoval, kolik kilometrů a kde mohu najezdit. A v tomto přátelském duchu probíhala celá příprava na závody. Sice často s velmi skromným rozpočtem. Ale vynahrazoval to nadšenecký přístup všech lidí, kteří tvoří náš tým,“ vrací se ke svému novému začátku čtvrtý muž tuzemského šampionátu, jenž v seriálu sprintrallye dosáhl na bronzovou medaili.

Změny si povšimli i fanoušci. Jejich Valda měl totiž pověst dravého jezdce, který však nezná míru rizika a kvůli zbytečné chybě dokáže dobře rozjetý závod pokazit. Ani to už neplatí. „Zklidnil jsem se a mám i tolik potřebné štěstíčko. Vím, že když auto rozbiju, nebudu mít v čem závodit a bude mě to stát hromadu peněz. Nemůžu už tedy tolik riskovat, i když se stále snažím jezdit hlavně pro diváky,“ neustoupil Valoušek ze svých zásad.

A důkaz? Třeba loni neodstoupil z jediného závodu kvůli nehodě. Podobně úspěšný byl i v tomto roce. Stopku mu vystavily pouze technické problémy. Oproti předchozím sezonám nebetyčný rozdíl. Přesto. Jaká byla vůbec nejvážnější nehoda?

„Stalo se to v roce 2002 v Argentině. Paradoxem je, že ke kritickému okamžiku došlo až za cílem rychlostní zkoušky. Zasekl se mi plyn a já jsem ještě musel v plné rychlosti přemýšlet o tom, kam zabořit auto, abych neohrozil přítomné diváky. Nakonec jsem skončil v rokli,“ pátrá v paměti český reprezentant.

Že by však kvůli tomu uvažoval o konci závodní kariéry, o tom nemohla být ani řeč. Po každé nehodě se snažil vrátit co nejdřív za volant. Jen tak účinně překonal možné pochybnosti a obavy. „Respekt mám ke každé soutěži a je úplně jedno zdali se jedná o jednodenní závod, anebo třeba o trať měřící přes 300 kilometrů. Nebezpečí číhá všude. Soustředit se musím pořád stejně. Mám zodpovědnost za diváky i za spolujezdce,“ dodává závěrem.

Autor: Robert Štach

10.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

OBRAZEM: Dožínky Zlínského kraje

Na Velkém náměstí v Kroměříži v sobotu pokračoval hlavní program krajských dožínek. Přihlížející viděli krojovaný průvod, slavnostní zahájení a předání dožínkového věnce krajskému hejtmanovi. 

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení