„Musíme to hodit za hlavu, pokusit se odehrát dobrý zápas v Mostě a připravit se na Olomouc. To bude klíčové utkání pro náš klid. V první fázi musíme vybojovat play-off, pak se uvidí," konstatovala 26letá lednová slovenská posila Zlína.

Co se stalo v závěru, že jste neudržely slibné tříbrankové vedení?

Bohužel jsme v klíčové fázi nedali vyložené šance a pak jsme se dostaly do křeče. Za stavu 15:17 jsme nevyužily dlouhou přesilovku 6 na 4. Zde zahozené šance hodně bolí, protože jsme nedávaly povinné góly. Nebylo to o gólmance Ostravy. Nepřipravily jsme si lepší pozice. Bohužel křídla se dostávala do spojkových pozic, ale své stoprocentní šance neproměňovaly. Velká škoda.

Navíc vám opět nevyšel úvod. Proč?

My tak ale začínáme pořád. (smích) Nevíme, asi se potřebujeme nastartovat. Na rozdíl od minulých zápasů jsme se vzpamatovaly mnohem dříve, s Partizánským to bylo až ve druhé půli. Nyní jsme již do přestávky téměř ztrátu smazaly.

Skvěle vám vyšel přelom poločasů. Neměly byste vedení o tři branky udržet?

Měly, téměř půl hodiny jsme Porubě nedovolily skórovat, byly jsme v laufu. Bohužel to co soupeře postihlo i nás a začaly jsme zahazovat šance. Na prohře se podepsal i fakt, že je nás málo a nemáme úderné spojky. V závěru asi chyběly i síly.

Jste po operaci menisku a chrupavky kolene. Už je vše v pořádku?

Bohužel ne. Po operaci jsem dostal i trombózu. Léčba bude dlouhodobější, pořád se mi do kolena vrací voda, kterou se snažím řešit vínovými zábaly. Pořád ale beru léky proti bolesti. Hraji s velkým sebezapřením. Paradoxně když běžím, tak mě to nebolí, ale když je v klidu, sednu si, to je utrpení.

Jste ráda za pokračování ve Zlíně? Řešila jste v létě i jiné nabídky?

Chtěla jsme tuto sezonu zůstat a pak se uvidí. Navíc dál hraji první ligu i za Hodonín. Zatím to vše zvládám, házenou totiž miluji. Lékaři pořád chtějí, abych odpočívala, ale kromě vody tam nic špatného nemám. Věřím, že si vše co nejdříve sedne a budu moci opět hrát naplno. Půl roku se mi odpočívat nechce.