„Dvěma posledními výhrami v hlavním městě jsme udělali významný krok, ale o úspěchu mluvit ještě nemůžeme. K tomu bude potřeba právě ještě jeden skalp Pražanů," moc dobře si uvědomuje libero Fatry a hrající asistent trenéra Přemysl Obdržálek.

„Bylo by pěkné opět dosáhnout medailového úspěchu. Jsme blízko, jdeme bojovat," pousmál se 36letý rodák ze Starého Města a majitel dvou titulů se Zlínem (1998/99) a Libercem (2002/03).

Otočili jste sérii z 0:1 na 3:1. Cítíte se už v semifinále?

Tušíme, že by to mohlo vyjít. Rozehráno to máme výborně, zvláště když jsme sérii začali zaraženě, naopak soupeř na nás vletěl nevídaným způsobem. Nyní v Praze už to bylo z naší strany lepší. Hráli jsme bojovně s nasazením, rozhodla právě naše větší touha uspět.

Co by se muselo stát, aby vám postup proklouzl?

Asi by soupeř musel na nás vletět jako v prvním zápase a udržet to i v dalších třech. Já ale pevně věřím, že to nedovolíme! Nyní hlavně nic nepodcenit a zodpovědnou hrou získat i čtvrtý potřebný bod. (Rozhodně.)

V čem jste tedy v sérii lepší?

Především na servise a příjmu. Trošku nám sice dělaly problémy bloky Prahy, ale s tím jsme se postupem času vyrovnali. V posledních duelech jsme navíc byli mnohem lepší v obraně – podařilo se nám vrátit dost ztracených míčů zpět a ještě je ubránit. V tom jsme byli jasně lepší.

Před čtvrtfinále se hodně mluvilo o nejvíce bodujícím hráči soupeře Fingrovi. Zatím ale moc nezáří. Jste překvapen?

Trochu ano, ale to je naší výbornou obranou. Na Fingera jsme se dlouho připravovali. Možná na něj dolehl pocit zodpovědnosti, play off je jiná soutěž. Cítí, že je to na něm a ten tlak je velký.

Od druhé půlky základní části až do druhého duelu čtvrtfinále jste hráli na dvě libera. Proč ta změna?

Já jsem si o to řekl sám. Už v prvním duelu play off jsem cítil, že když nejsem v poli, špatně se mi přihrává. V základní části jsme hrou na dvě libera chtěli, aby mladý Bláha získal zkušenosti, neboť s ním do budoucna na tento post počítáme. V neposlední řadě jsem se tímto tahem, který je sice u nás průlomový, ale v Itálii zcela běžný, chtěl pošetřit zdravotně, hlavně má problémová záda. Teď je ale play off a už se není na co šetřit!

Hrajete domácí duel netradičně ve zlínské městské hale s nízkým stropem. Je to velký problém?

Vůbec. My tam trénujeme běžně dvakrát třikrát týdně a jsme zvyklí na nízký strop, což se nám možná vyplatilo i nyní v Praze, kde mají také malou halu. Strach z prostředí nemáme.

Případným postupem do semifinále byste asi splnili předsezonní cíl?

To rozhodně. Před sezonou vzhledem k mladému týmu a především nahrávači jsme mluvili o umístění okolo pátého šestého místa. Další vývoj ale ukázal, že máme na umístění mezi čtveřicí nejlepších. Proto cokoliv jiného než postup by byl nyní neúspěch. Rád bych si po letech opět sáhl na medaili. (Úsměv.)

Byl jste u posledního titulu Zlína. Necítíte nyní nějaké souvislosti se současným a tehdejším úspěšným kádrem?

Spíše ne. Ten mistrovský byl mnohem starší, zkušenější, díky své kvalitě nedělal moc chyb. Současný ale vše nahrazuje mladistvým elánem. Bylo by pěkné třeba zopakovat podobné překvapení jako loni mistrovská Ostrava. (Úsměv.)

Jste nejstarším hráčem týmu. Nehrozí po skončení sezony konec vaší hráčské kariéry?

Upřímně tuto myšlenku už v hlavě mám, ale v tuto chvíli je vše otevřené. Pokud by se nám tato sezona vydařila a bude chuť, rád bych se ještě kousnul a rok hrál. Nejdůležitější ale bude, aby mi přálo zdraví, hlavně držela záda.