VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Příběh Simerské nekončí. Sladká Francie volá

Zlín /FOTOGALERIE/ – Vábení domova opět odolala! Angažmá na normandském pobřeží v přístavním městě Atlantského oceánu Le Havru každoročně zvažuje. Někdejší zlínská házenkářka Jana Simerská byla v jednu chvíli rozhodnutá se vrátit do vlasti.

21.7.2010
SDÍLEJ:

Házenkářka Jana Simerská (s míčem). Foto: DENÍK

Osud tomu však chtěl jinak. Přijel si pro ni totiž francouzský princ na bílém koni. Pohádkový příběh, jehož režisérem je samotný život, začíná svůj šestý díl.

„On byl jeden z důvodů, proč jsem opět prodloužila smlouvu. Upřímně, kdybych ho nepotkala, vrátím se domů. Rodinný život mě už po letech na profesionální úrovni hodně láká. Už bych se ráda usadila, ale hodně záleží, jak se bude náš vztah dál vyvíjet. Představa, že bych žila v cizí zemi, je ještě otevřená, přestože jsem měla pořád našlápnuto domů. V tom se spousta věcí změnila, a jestliže vztah vydrží, zůstanu ve Francii. Vždy jsem tuto myšlenku odmítala, ale život tomu zřejmě tak chtěl,“ soudí 31letá reprezentační pivotka Simerská, jež před odchodem do země galského kohouta slavila mistrovské tituly v sezoně 2003/04 s Olomoucí a o rok později i se Zlínem.

Důrazná házenkářka se považuje za věčnou prodlužovatelku smluv. Do Le Havru přišla před sezonou 2005/06 s Kateřinou Vaškovou, která se však po dvou sezonách vrátila domů. Simerská zůstala dodnes. „Vždy jsem si říkala, že hraji házenou na kvalitní úrovni, daří se mi, tak proč bych nezůstala. V poslední sezoně po zranění jsem opět chtěla domů, ale zase jsem nenašla odvahu. Kontaktoval mě i Dušan Poloz, takže to byla jedna z možností. Mělo o mě zájem více českých týmů, ale vrátila bych se do Zlína. Nemůžu se ale přece vrátit někam, kde nic nemám. Přes léto jsem proto kontaktovala firmy z okolí, ale nebylo to příliš růžové. Odevšad slyším, že pokud zdraví a síly dají, tak mám zůstat v zahraničí co nejdéle. Jsem tam zabydlená a spokojená,“ pochvaluje si česká legionářka.

Představa o skončení vrcholové kariéry a obyčejném rodinném životě je lákavá. Ovšem pomyšlení, že už nikdy nevstřelí gól, nikdy se nesrazí se soupeřkou a nebude se spoluhráčkami slavit malé i velké triumfy, je děsivá. „Nikdy jsem si reálně nedokázala představit, že svět házené někdy opustím, protože ji hraji již od osmi let. Házená je můj život. Vyrůstala jsem s ní. Některé holky považuji, když to přeženu, za své sestry. Každý rok před podpisem smlouvy si pokládám otázku, zda už není čas skončit,“ přiznává Jana Simerská.

Věčně druhá

Dopředu ji žene ještě jedna touha. Navždy ze sebe sejmout nálepku „věčně druhá“. Konečně zvednout nad hlavu trofej pro mistryni francouzské ligy, soutěže úřadujících světových vicemistryň. Čtyři sezony totiž sledovala, jak se s pohárem mazlí největší rivalky z Mét a naposledy z Toulonu. „Už mě to štve, na titul čekám jako na smilování. Byla by to pro mě největší satisfakce a odměna za odvedenou práci,“ zdůrazňuje svoji největší motivaci.

V uplynulé sezoně se poprvé hrály po základní části i vyřazovací boje. Po dlouhodobé části skončilo družstvo ze severozápadní části země druhé se ztrátou šesti bodů na Méty. V play off však Le Havre podlehlo ve finálové bitvě Toulonu (22:27, 25:25 – pozn. aut.). „Myslely jsme si, že když nehrajeme s Métami, šance na titul bude konečně větší. Doplatily jsme ale na účast v evropských pohárech. Byly jsme více vytížené. Ze stejného důvodu vypadly i Méty v semifinále také s Toulonem,“ vrací se proti proudu času Simerská.

Přestože si na krk popáté v řadě pověsila opět stříbrnou medaili, hodnocení sezony vyznívá neúspěšně. Métám totiž podlehly i ve francouzském poháru. „Může se zdát, že druhé místo je velký úspěch, ale opak je pravdou. V prvních dvou letech jsme alespoň vyhrávaly pohár, ale nyní jsme nedosáhly na nic. Přitom po herní stránce to byla nejvydařenější sezona. Holky odehrály spoustu kvalitních zápasů i v evropských pohárech. V předchozích letech jsme na Méty herně měly, ale v průběhu sezony jsme prohrály s některými slabšími družstvy, což se nesmí stát,“ uvědomuje si.

Družstvo z téměř 190tisícového Le Havru už zřejmě proti věčným rivalkám trpí komplexem. „Možná jsme z nich měly až zbytečný respekt, který ve vyrovnaných zápasech rozhodoval v jejich prospěch. Nedokázaly jsme je porážet. Nyní nastaly pohyby v kádrech, liga bude vyrovnanější,“ myslí si služebně i věkově nejstarší hráčka týmu.

Le Havre vyznávající modrou trikoloru nastupuje pravidelně i na evropské scéně. V Poháru EHF dokráčely až do semifinále, kde nestačily na celkové vítězky z dánského Randers HK (23:30, 27:28 – pozn. aut). „Zbýval nám udělat poslední krůček, ale nezvládly jsme jej,“ lituje Jana Simerská.

Ona však počínání svých spoluhráček sledovala pouze z hlediště. V sezoně odehrála kvůli přetrženým vazům v koleně pouze sedm ligových zápasů. V polovině listopadu byl duel s Métami jejím posledním. „Při obranném zákroku jsem vyskočila, dopadla na zem a křuplo to. V prosinci jsem byla na operaci a po ní jsem podstoupila rehabilitaci podle přesného programu z klubu. Sedm měsíců po operaci už trénuji naplno, ale zatím mi dělají problémy výskoky a pivotní otočky. Naštěstí sezona začíná až v září, takže bych měla naskočit v pořádku,“ doufá Simerská.

V evropských pohárech stačila odehrát pouze dva zápasy, ovšem i v nich se zviditelnila. Proti tureckému družstvu Maliye Milli Piyango byla vyloučena. „Zápasy byly hodně vypjaté a soupeřky agresivní. To už nebyla házená, ale bitky a rvačky. Byly jsme lepší a ony nezvládly závěry zápasů a brutálně faulovaly, tak jsme si to nenechaly líbit. Vypjatá atmosféra byla znát, Turkyně jsou hodně živelné,“ popisuje už s úsměvem dramatické chvíle zápasu.

Rivalka i kamarádka Kysučanová se jí bojí

Velké a mnohdy i nelítostné souboje sváděla se svojí kamarádkou a spoluhráčkou ze Zlína Lenkou Kysučanovou, jež v dresu Mét patřila mezi nejlepší a nejobávanější kanonýrky celé soutěže. V příští sezoně však bude proti Simerské „válčit“ v barvách Nimes. „Je mezi námi rivalita. Respekt z ní mám, ale ona moc dobře ví, že bránit umím, takže když se sejdeme v souboji, tak se bojí. Zkouším toho využít ve svůj prospěch. Ona však ve Francii ohromně vyrostla do nejlepší hráčky republiky několik let po sobě. Měla štěstí, že se dostala do nejlepšího týmu a vyrůstala vedle špičkových hráček,“ podotýká Jana Simerská.

Ve francouzské lize se hraje především technická házená založená na šikovnosti, rychlosti a dynamice. Česká legionářka je jednou z vyhlášených obranářek, které hru střelkyním znepříjemňují. „Vyhovuje mi drsnější styl házené. Ráda své protihráčky zmastím. Ale na začátku jsem s tím měla velké problémy, protože jsem byla zvyklá na český styl. Černošky jsou více rychlostně a pohybově vybavené. Na techničtější holky mnohdy síla nestačí, ale za léta v Le Havru jsem se dostala na špičkovou úroveň,“ uvědomuje si sportovní růst v jedné z nejkvalitnějších soutěží světa.

Podle Simerské je jiný i přístup trenérů. „U nás za každou chybu střídáte, tam vás nechají hrát, vědí co ve vás je. Kouč tam s vámi zdokonaluje vaše přednosti. On počítá s tím, že mu Simerská neudělá rychlou kličku, ale ví, že mě může dát do obrany proti střelkyním, které zmastím. Ale rozhodně to není tak drsné jako třeba na Islandu, kde dochází i k otřesům mozku,“ poznamenala házenkářka.

Hlavním koučem je Frédéric Bougeant, jenž má zmapované zahraniční soutěže a vyžívá se v rozborech u videa. „Na to v Česku nejsme zvyklí. Dal mi prostor a důvěru, za což jsem mu moc vděčná. Jsem naučená, že když mi trenér řekne, že je zeď černá, tak mu to odkývu,“ směje se Simerská. „Dostala jsem tam pozici lídra a bobříka pracovitosti, protože mě to baví a trénuji, jak jsem zvyklá. Nechci říct, že holky jsou línější, ale když nemusí, tak na sobě nedělají,“ všimla si.

Družstvo Le Havru je poskládané z děvčat hned několika národností. Pestrá soupiska se dvěma Brazilkami a Polkami, jednou Tunisankou a Češkou zaujme na první pohled. „Ze začátku byla domluva dokonalá španělská vesnice, spoléhaly jsme na obrázky. Ale přece jen v házené se povely a systémy opakují, takže do toho spadnete hodně rychle. Pak už záleží jen na vás, jak se zdokonalujete. I vám je kolikrát trapné, že nerozumíte, takže se snažíte učit,“ vysvětluje Simerská.

Podle zkušené házenkářky chybělo v marném kvalifikačním boji o postup na evropský šampionát v Dánsku a Norsku české reprezentaci více zkušeností. „Chyběly holky, které by v klíčových momentech dokázaly družstvo strhnout a vyhecovat. Na podzim proti Maďarkám jsme měly ještě dobře našlápnuto, ale vždy se objevilo hluché místo, které tým srazí na kolena. Byly by potřeba hráčky z mé generace jako Kačka Vašková nebo Lenča Polášková. Ale holky již mají své priority úplně jinde,“ uvědomuje si Simerská.

Chybí konkurence i více dřiny

Po odcházejícím trenérovi Jiřím Tkadlecovi převzal český národní tým zkušený kouč Jan Bašný, jenž si vybral za asistenta zlínského stratéga Dušana Poloze. „Holky potřebují navést na správnou cestu, což by Dušan se Zlínem a nyní i v reprezentaci mohl dokázat. Bylo potřeba, aby už někdo zakročil,“ myslí si Simerská.

Problém vidí i v generaci házenkářek, které mnohdy až příliš spoléhají na talent a malou konkurenci. „My jsme neměly žádnou jistotu, musely jsme o své místo bojovat. Když cítíte konkurenci, musíte se víc snažit a makat, než když víte, že odehrajete celý zápas. Pocit, že vás někdo z vašeho postu může lehce sesadit, vás žene dopředu. Vyrůstaly jsme vedle výborných hráček a chtěly jsme se od nich co nejvíce naučit. Nyní holky chtějí vyhrávat, jsou talentované, ale nedělají nic navíc. Naopak jsou někdy až příliš sebevědomé,“ zamýšlí se nad příčinami neúspěchu.

Nyní si Simerská ještě užívá dovolenou na Korsice, ovšem 20. července se musí hlásit v Le Havru na zahájení letní přípravy pro nadcházející, v pořadí šestou sezonu. Už opravdu poslední?

Sweet France appelle à nouveau! – Sladká Francie opět volá!

Autor: Daniel Ostrčilík

21.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Trať městské erzety Barumky si lidé mohou v pátek večer projet na kole

Ilustrační foto
40

Vychutnejte si léto s Deníkem a hlasujte o váš nejoblíbenější podnik

První se opět prezentovali Turci. Itinerář zatím převzalo 132 pilotů

Stejně jako loni i v úterý se jako první v sekretariátě Barum Czech Rally Zlín prezentovala organizátorům 47. ročníku turecká posádka Murat Bostanci – Onur Vatansever.

Startovní listina Barum Rally zdarma ve čtvrtečním Deníku

Deník vám ve svém zítřejším TIŠTENÉM vydání přinese zdarma startovní listinu nadcházejícího víkendového 47. ročníku Barum Czech Rally Zlín. Kromě seznamu pilotů soudobých vozů zde najdete i účastníků 10. ročníku Star Rally. (spo)

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. 

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení