„Má mladé šikovné hráčky a velkou podporu vedení. Hodonín je ambiciózní tým, který by rád výše. Mým hlavním úkolem zde bude předat zkušenosti mladým hráčkám," už se těší na novou roli 31letá házenkářka

Kdy ve vás dozrál čas skončit s vrcholovou házenou?

Už minulý rok jsem měla tyto myšlenky, ale definitivně jsem se rozhodla asi ke konci sezony, kdy jsem se dozvěděla, že hodně hráček – mých vrstevnic a kamarádek – končí nebo odchází. Velkou roli hrálo i to, že jsem časově stoprocentně nezvládala skloubit práci a každodenní trénink. Navíc ani ze strany trenéra a klubu jsem necítila podporu a zájem o mé další působení ve Zlíně.

Jak velkou roli na vašem rozhodnutí měly vleklé problémy s koleny?

Určitě také jednu z hlavních – každodenní zápřah, tedy převážně běh a změny směru na tvrdém povrchu, již má kolena a achilovka nesnáší dobře.

Měla jste více nabídek?

Ano. Měla jsem několik nabídek i z WHIL, ale nakonec jsem se rozhodla pro Hodonín.

Proč?

Ze strany vedení a trenéra Střelce byla cítit touha po vítězství a postupu výš. Není to tým, který se chce k tréninkům a zápasům jen scházet, aby mu pak lépe chutnalo pivo (smích), ale má vyšší ambice. Navíc podmínky, které klub poskytuje, jsou na druhou ligu na české poměry na vysoké úrovni.

Kolik hráček v týmu jste znala?

Po letní přípravě už znám všechny. (úsměv) Dobře znám Šárku Pospíšilovou, se kterou jsem ještě předloni hrála ve Zlíně. Dále znám ze Zlína sestry Radanu a Terezu Krajčovou a brankářku Veroniku Čižmářovou, které sem přišly z dorostu (I. ligy žen). Nesmím zapomenout ani na Soňu Hanákovou a Annamarii Birkušovou, proti kterým jsem v minulosti hrávala.

Sice ještě kariéru nekončíte, ale jak vzpomínáte na tu profesionální?

I přes všechna zranění vzpomínám na uplynulých 14 let s extraligovou a interligovou házenou určitě v tom nejlepším. Házená mi dala nezapomenutelné zážitky. Díky ní jsem poznala mnoho míst, osobností, trenérů, hráček, od kterých jsem se mohla učit, našla jsem si výborné kamarádky. Život se sportem mi dal hodně hlavně do života běžného. Myslím si, že mě naučil nebrat si některé věci moc vážně, umět se povznést nad malichernostmi všedního dne, což jsem si asi nejvíce uvědomila, když jsem začala pracovat.

Které sezony byly nejpovedenější?

Ty, ve kterých jsme se zlínským týmem skončili na medailových pozicích. Pokud si dobře pamatuji, tak to byly hned první dvě sezony (tehdy se ještě hrála extraliga), co jsem přišla z Ostravy do Zlína, tedy sezony 1999/2000 – 2000/2001, kdy jsme skončili na 2. místě. Pak v roce 2010/2011, kdy jsme získali bronz v celé i české části WHIL. Mně osobně se asi nejvíce dařilo v sezonách 2007–2009, kdy jsem se opakovaně umisťovala v tabulce mezi nejlepšími střelkyněmi WHIL. V roce 2009 jsem se stala střelkyní nejlepší. Díky střelecké úspěšnosti jsem se pak dostala do reprezentace, byla jsem oceněna i mezi nejlepšími hráčkami ligy a ve Zlíně a Zlínském kraji mezi nejúspěšnějšími sportovci.

Naopak nejméně povedené byly sezony, kdy jsem nemohla hrát kvůli zranění. Nejprve v sezoně 2001/2002 kvůli těžkému zranění pravého kolena, pak v sezoně 2009/2010 kvůli zranění levého kolena a v sezoně 2011/2012 kvůli přetržené achilovce.

Proč vám nikdy nevyšlo zahraniční angažmá?

Měla jsem nabídky z Německa, Francie, Chorvatska, Španělska, Řecka, Slovenska. Většina nabídek přišla v období, kdy jsem ještě dodělávala školu. Buď nebyly příliš zajímavé či konkrétní, nebo selhaly pro mě dosud z ne úplně známých důvodů (konkrétně nabídka do bundesligového německého týmu Buxtehuder). Velkou roli hrálo také to, že jsem ve Zlíně v tuto dobu měla solidní podmínky a přiznám se, že bylo pro mě těžké si představit život bez přítele a rodiny. Byla to shoda náhod, kvůli kterým jsem si venku nezahrála. Zpětně mě to určitě mrzí, byla by to výborná zkušenost. Osud však chtěl, abych zůstala tady.

Je něco, čeho litujete?

Asi nejvíce toho, že jsem nezískala titul v lize a nezahrála si v zahraničí. Když jsem byla malá, bylo mým velkým snem zahrát si na olympiádě, to se mi také nesplnilo. Bohužel nevyšla ani univerziáda v Číně, na kterou jsme v roce 2011 měli odcestovat. Tehdy jako naschvál zřejmě z úsporných důvodů vyčlenili některé sporty a mezi nimi i házenou.

Zlín opustilo několik opor. Jak vidíte příští sezonu Zlína v interlize a jeho další budoucnost?

Myslím si, že z důvodu početných odchodů letos nebude mít jednoduchou sezonu. Věřím ale, že holky zabojují a minimálně obhájí loňské páté místo české části soutěže. Budu jim držet pěsti, je mezi nimi spousta talentovaných hráček, které pokud zůstanou pohromadě, mohou v horizontu tří let hrát na špici.

Máte ještě nějaký házenkářský sen?

Ne. Chci si jen užívat každého momentu na hřišti i v šatně s mými spoluhráčkami. Přála bych si, aby se jí bavily i ony. Pokud to dáme dohromady, jsme na nejlepší cestě k úspěchu.