VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stačí plavky, brýle, kolo a kecky, líbí se dimenze triatlonu Vabrouškovi

Zlín – /ROZHOVOR, VIZITKA/Železný muž, světová rarita, legendární a fenomenální sportovec a mnoho dalších přízvisek si během úžasné kariéry vysloužil triatlonista Petr Vabroušek. Dvanáctinásobný mistr České republiky v dlouhém triatlonu se skutečně v lecčem vymyká hvězdám na sportovním nebi.

29.1.2016
SDÍLEJ:

Petr Vabroušek.Foto: DENÍK/archiv

Tak například vystudoval dvě vysoké školy, dokáže mluvit pěti jazyky a hlavně obdivuhodným výkonům neobětoval osobní život. Ty naopak přicházely po boku jeho rodinného štěstí.

„Žena a děti jsou mé priority. Práci dělám jako poboční činnost a koníčka, který mi zabírá tři čtyři hodiny denně. Snídám, obědvám, večeřím s rodinou 300 dnů v roce. Žiju svůj sen, je to bomba," líčí Deníku 42letý sympaťák, jehož milovníci triatlonu buou i letos registrovat na světových závodech. Životnost plavců, cyklistů a běžců dohromady přitom končí na vrcholové úrovni běžně kolem věku 37 let.

Je evidentní, že jste v životě strašně šťastný, je to tak?

Ano. I tohle má velký podíl na tom, proč se mi dlouhodobě tak daří. Psychika se projevuje na všem. Každý den se budím s pocitem radosti ze své rodiny a našich vzájemných vztahů. Když se mi pak nepodaří nějaký trénink nebo závod, vůbec mě to nerozhodí.

Dosáhl jste celé řady úspěchů. Je vaše kariéra výsledkem nesmírného talentu, nebo tvrdé dřiny?

Odpovím historkami. S bráchou Michalem jsme se věnovali veslování a když mně bylo třináct let a jemu dvanáct, objevili jsme shyby. Do té doby ani jeden z nás neposiloval. Já jsem se poprvé s vypětím všech sil vyhoupl do půlky, kdežto Michal jich hned zmákl deset. Naštval jsem se, začal jsem shyby každý den dělat doma a za pár měsíců jsem jich zvládl 37 v kuse. Nebo jsme se jednou vsadili o 50 korun, jestli zaběhnu tři kilometry pod deset minut. Dosáhl jsem času 10:30, mladší Michal, který běhal asi třikrát méně než já, 9:58… Od mládí jsem se tak tvrdě učil, že někdo má shůry dáno a někdo se na to nadře. Na druhou stranu člověk si pak svých pokroků víc vážil.

Jste známý časově nenáročnými tréninky a o to četnějším absolvováním závodů. Zdálo by se, že výkonnost tak musí jít dolů, ale u vás to neplatí. Jak jste k tomuto modelu dospěl?

Ze znouzectnosti. Před odlety na závody jsem se vždy snažil co nejvíce věnovat rodině a na trénink už skoro nebýval čas. A empiricky jsem zjistil, že výsledky mám i tak na úrovni. Navíc nevyhořím ani fyzicky ani psychicky. Měl jsem spoustu následovníků, ale nikdy mě nikdo nenapodobil.

Co máte rád na svém sportu?

Triatlon je kombinací tří nejprovozovanějších sportů u veřejnosti a nevyžaduje nutně speciální vybavení. Na odjetí místního triatlonu za hodinu a půl, který špička zvládne za padesát minut, stačí člověku plavky, brýle, kolo Ukrajina a kecky, které doma najde. Dále se mi líbí, že člověk si na startu stoupne do jedné lajny s nejlepšími. Na Ironmanech závodí prvních 3000 přihlášených lidí a vedle mě nebo třeba McCormacka (špičkový australský triatlonista, dvojnásobný vítěz Havaje z let 2007 a 2010 – pozn. red.) běží nějaký hobík, kterého my nemáme problém povzbudit. Dimenze triatlonu je úplně jiná než u většiny profesionálních sportů. Na Tour de France se cyklista na začátku etapy nepotká s elitou a vedle Hamiltona si auto také nezaparkujete. Mimo to člověk může triatlon dělat kdekoliv a kdykoliv. Na rozdíl od biatlonu, lukostřelby, fotbalu, veslování atd. není vázaný na kolektiv, zázemí či klub.

Kdy a při jaké příležitosti jste se vlastně dostal k triatlonu? Prvně jste se věnoval veslování…

V roce 1989, ještě za totality, myslím v srpnu, jsem v Otrokovicích objevil plakát plavec-cyklista-běžec. Čtyři sta metrů plavání, 5 kilometrů kolo a 20 kilometrů běh, něco takového v mé kategorii. Strašně mě to zaujalo. Myslel jsem si, že to budou tři závody, netušil jsem, že existuje triatlon. Vždycky, jak je něco nového, tak do toho jdu, zajímá mě to. Přihlásil jsem se a pak jsem zjistil, že je to jeden závod, což mě nadchlo ještě víc. U plavání jsem zaostával asi šest minut, plaval jsem kraula s prsovýma nohama, ale byl jsem na vrcholu veslařských sil, tak jsem na kole všechny převálcoval a i na běh jsem měl v nohou sílu. Nakonec jsem předběhl v cílové rovince do té doby vedoucího tehdejšího reprezentanta Petra Veselého, a napoprvé se mi tak podařilo vyhrát. Fantasticky mě triatlon nadchl. Čtyři roky jsem pak dělal triatlon a veslování, ale semínko bylo v hlavě a věděl jsem, že se budu věnovat triatlonu. Přidával jsem si jej, kdežto veslování ubývalo, vymlouval jsem se u něj.

Už je to tedy přes 26 let, co sbíráte vavříny. Jaké nabýváte pocity, když se podíváte na svou kariéru?

Že už si nemusím nic dokazovat. Nikdy nikdo neodjezdil tolik závodů v takové kvalitě jako já a nikdy nikdo z profíků mou kariéru asi nenapodobí. Ale pro mě není motivací to, abych absolvoval co nejvíce soutěží, nýbrž to, že je to má zábava. Stejně tak nebudu v budoucnu mít problém přijet na Moraviamana a dokončit závod za jedenáct hodin jako osmdesátý druhý. Svá léta jsem tu měl, nemusím si pořád dokazovat, že jsem nejlepší. Hlavně když mě triatlon bude bavit.

Díky sportu jste procestoval celý svět. Kterou oblast máte nejraději?

Jihovýchodní Asii, a to díky kuchyni. Maximálně mi vyhovuje Japonsko. Na hotelových snídaních jsem vždy jediný, kdo snídá jejich rybičky, sushi a tak dále. Všichni ostatní tam křoupou tousty s marmeládou, aby se jim před závodem nic nestalo.

Vy se ve stravě nelimitujete?

Sním neomezené množství čehokoliv. Mám kolem 80 kilogramů, přičemž má optimální závodní váha by byla lehce přes 70. Nikdy jsem jí ale nedosáhl a mé tělo při té stavající funguje překvapivě dobře. Vždy se rád a pořádně najím.

V které části světa jsou vám lidé nejblíž z hlediska mentality?

V Austrálii a na Novém Zélandu. Tam jsou lidé největší pohodáři, žádný stres a shon. Sám přitom žiju v neustálém středoevropském shonu a sám neustále spěchám. Nejdříve na trénink, abych ho stihl, a potom zpátky, abych byl co nejdřív doma… Na Novém Zélandu lidé sportují, jsou venku, jezdí v autě, které se jim rozpadá pod nohama, ale jezdí v něm, dokud se nerozsype. Raději si koupí mačky a cepy a vyrazí do hor, než aby šetřili na nové auto. Každý má na zahradě trampolínu, lyže, kolo i kajak. Prostě žijí daleko víc než tady.

A kde je o triatlon největší divácký zájem?

V Německu. V Rothu chodí 200 tisíc lidí, ve Frankfurtu o kus dál 500 tisíc. Roth je vůbec unikát, jedná se o malou vesničku s osmi tisíci obyvateli. A dále v Polsku je výborná atmosféra. Na jakýkoliv závod přijde celé město. Zažil jsem to už před dvaceti pěti lety v krátkém triatlonu, kdy se slavnostního zahájení v dvacetitisícovém městě zúčastnilo snad deset tisíc lidí a závodu všech dvacet. U nás divácká kulisa u podobných závodů zatím dost pokulhává. Moraviaman na konci června v Otrokovicích si ji sice už našel, převážně se ale spíše jedná o lidi, kteří se tam přijdou v sobotu koupat. U nás je to dáno silnou tradicí fotbalu a hokeje, u kterých jsou výsledky vzhledem k členské základně a poměrům ve státě neuvěřitelné. Divácký zájem se pak zřejmě nedostává na další sporty.

Narození syna a dcery jsou mé nejlepší výsledky v životě

Život úspěšného triatleta Petra Vabrouška je velmi pestrý. Vydejte se nyní po jeho stopách, zažil spoustu příhod a ztvárnil řadu osobností. Od nezbedného dítěte přes pohodlného studenta až po vzorného otce rodiny.

Nezbedné dítě

Už dlouhé roky vyzařuje z úspěšného triatlonisty klid a pohoda, k tomu sklízí obdiv za to, jakým je sportovcem. Ale bylo tomu tak vždy? Možná budete překvapení, jaké rysy provázely Petra Vabrouška jako dítě.

„Byl jsem extrémní cholerik. Pořád jsem se jen rval, v tom jsem nacházel jediný svůj koníček a sport. Pohybově jsem byl jinak líný. V Jeseníkách (Vabroušek tam bydlel jeden rok, když byl ve 3. třídě na ZŠ – pozn. red.) jsem se naučil na běžkách na dvě šoupnutí dopředu udělat tři tempa dozadu, abych přesvědčil rodiče, že pro mě nejsou stavěné. Pak se však jednoho dne ze mě stal absolutní flegmatik. Nevím, jestli mi bylo deset nebo dvanáct let. Mladší brácha Michal mě úmyslně vytáčel a pak se kochal tím, jak mlátím věcmi, tak jsem si řekl dost. Od té doby mě už nikdo ničím nerozčílil. Ke sportovní chuti jsem přišel v deseti letech, když mě, Michala a Pavla (sourozenci – pozn. red.) rodiče šoupli na veslák v Otrokovicích," vzpomíná.

Akvarista

Všichni jsme si v dětství vytvořili blízký vztah k nějaké zálibě. Víte, jakou vášní oplýval Petr Vabroušek během povinné školní docházky?

„Žil jsem akvaristikou. Po škole jsem vypracoval úlohy, šel jsem na veslování a večer po tréninku jsem se věnoval už jen rybičkám. Jezdil jsem i do hor pro rašelinu nebo do Prahy pro bavlnu na lov drobného planktonu na Štěrkovišti. K tomu jsem si v antikvariátech koupil osm knížek v cizích jazycích, které jsem si postupně překládal. Rybičky jsem prodával i do zverimexu. Choval jsem ale jen drobné druhy, jelikož jsme doma neměli velké prostory," prozradil.

Badatel

Znáte to – dospíváte, blíží se profesní dráha a vy sníte o určitém povolání. K čemu v tomto směru tíhnul Petr Vabroušek?

„Vždycky jsem se cítil jako vědec. V Jeseníkách jsem si hrával na meteorologa a mechologa. Nasbíral jsem třicet mechů, zasadil jsem je doma na balkoně a pozoroval, jak se vyvíjí. V Brně na doktorském studiu mi pak jedna docentka dokonce řekla, že by mě bylo na jakoukoliv jinou práci než vědeckou škoda. To když jsem u ní napoprvé uspěl u zkoušky z metodologie vědecké práce, kterou všichni vykonávali na pošesté. Badání by mě bavilo, možná se k němu vrátím na stará kolena," poznamenal.

Pohodlný student

Kombinovat vysokoškolské studium s profesionálním sportem? Pro Petra Vabrouška hračka. Absolvoval Ekonomicko-správní fakultu MU v Brně (titul Mgr.) a Fakultu managementu a ekonomiky UTB ve Zlíně (titul Ing.).

„Stačilo mi přijít bez přípravy ke zkoušce, něco říct a šel jsem. Ošidil jsem, co bylo možné. Měl jsem obětavou spolužačku Olinku z Kyjova, jež nosila můj index u sebe víc než já. Zapisovala mi termíny zkoušek, podepisovala mě na přijímačkách a podobně. Chtěl jsem totiž v maximální možné míře trénovat. Škola mi poskytovala zábavu a zdroj veselých historek," vzpomíná Petr Vabroušek, jenž měl na dosah i doktorský titul. Po narození nedonošeného syna v roce 1999 ovšem těsně před dokončením dizertační studia práce zanechal.

Veslař

Legenda českého ironmana se rodila při veslování. Sportu, v němž se jeho brácha Michal stal v roce 2000 mistrem světa, se věnoval od deseti do dvaceti let. V roce 1993 pádla zahodil, když u něj po čtyřech letech definitivně zvítězil triatlon.

„Bavil mě víc. Veslování, to je pomalá smrt. Bolest, intenzita a utrpení jsou stonásobně silnější než u jakékoliv distance u triatlonu. Sedm minut člověk umírá, aby s někým o desetinu sekundy prohrál v cíli. Je to netvrdší sport, který existuje," nabídl svůj pohled Petr Vabroušek.

Každopádně dřina na lodi mu velmi pomohla v další kariéře – natrénoval při ní mohutnou sílu do nohou, kterou uplatnil v cyklistice a v běhu.

Triatlet

Již čtvrt století provází triatlon Petra Vabrouška. Nadšení z kombinace tří sportů pocítil poprvé v roce 1989. A doposud jej neopustilo. „Dokud budu zdravý a triatlon mě bude živit a bavit, tak závodění nenechám," říká.

Na první velký světový závod zavítal železný muž v roce 1995 společně s Filipem Ospalým. V mexickém Cancúnu se konalo MS v duatlonu a krátkém triatlonu, jemuž se Petr Vabroušek zpočátku věnoval.

Ironmany, série dlouhých triatlonů (plavání 3,86 km, jízda na kole 180,25 km a běh 42,2 km), objíždí od roku 1999. Jeho výkony jsou v celosvětovém měřítku naprosto unikátní. Mimo jiné se Petr Vabroušek patnáctkrát v řadě zúčastnil Havaje, mediálně nejslavnějšího podniku, dvakrát vyhrál hodnocení Světového poháru a šestnáct let vládne závodům v Česku.

„V žádném roce jsem si nemohl říct, že jsem nic pořádného nezajel. Samotného mě to překvapuje, pořád čekám, kdy taková sezona přijde," usmívá se.

Rodinný patriot

Petr Vabroušek je špičkovým sportovcem, který by na všechny své trofeje a medaile uživil tři baráky. Avšak věřte, nevěřte, triatlon představuje jen jeho vedlejší životní náplň, věnuje mu co nejmenší porci času.

„Moje hlavní činnost je být rodič doma, žena a děti jsou mé priority. Vždycky říkám, že narození syna a dcery považuji za své nejlepší výsledky v životě. Když jsme na dovolené, tak hlavní fázi odtrénuji, než se rodina probudí. Pokud od ní uteču, musí to být vždy jen v rámci toho, co mě živí. Kdyby mi třeba někdo řekl: Pojeďme do Himálaje, nebo se podívat na zimní olympiádu, tak bych odpověděl ne. Vůči rodině by to bylo ode mě sobecké," vysvětlil.

PETR VABROUŠEK

  • Narozen: 27. 9. 1973 v Praze
  • Výška: 184 cm. Váha: 79 kg
  • Profese: triatlonista
  • Výběr úspěchů: 12× mistr ČR v dlouhém triatlonu, 15× v řadě profesionální účast na Havaji (1999 – 2014), 2× vítěz Světového poháru v dlouhém triatlonu (2006, 2011), 32× vítězství v závodech na tratích Ironmana, vítěz maratonu v Antarktidě (2013) a na severním pólu (2015).
  • Stav: ženatý, syn Filip (16 let), dcera Věra (4 roky).
  • Zájmy: rodina, cestování, jazyky, dobré jídlo, triatlon, dříve akvaristika a šachy.

Autor: Jan Šmíd

29.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Oprava a náhradní provoz zastávky MHD na ulici Štefánikova ve Zlíně.
1 8

Zastávka Školní zůstane další týdny v provizorních podmínkách

V areálu kovošrotu v Tlumačově hořela vyřazená cisterna
5

V areálu kovošrotu v Tlumačově hořela vyřazená cisterna

První úspěch je na světě. Berani vyhráli Zubr cup v Přerově

První dílčí úspěch sezony je na světě. Extraligoví hokejisté Aukro Berani Zlín ovládli Zubr cup. K vítězství na přerovském turnaji jim stačila i porážka 3:4 v prodloužení proti domácímu týmu. Na druhém místě skončili domácí Zubři, třetí místo obsadilo Znojmo a čtvrtá byla pražská Slavia.

Papoušek je zase doma díky Facebooku

Stačí nechat na zahradě pootevřenou branku nebo doma dvířka u klece a domácí mazlíček je během chvilky pryč. Majitelé po svých ztracených zvířecích společnících pátrají různě, využívají jak služeb městské policie, tak stále častěji i sociálních sítí. Ty se v mnoha případech stávají užitečným nástrojem, zvířata se díky takzvanému sdílení příspěvků často najdou.

Když Chytil inspiruje. Dluhoš se Sedlákem skončili pod vrcholem

Cesta Filipa Chytila inspiruje. A motivuje zároveň. Před rokem slavil triumf na Memoriálu Ivana Hlinky. Následně uchvátil extraligu i New York Rangers, který na sedmnáctiletý talent ukázal v červnovém draftu NHL. A rovnou s ním podepsal nováčkovský kontrakt.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení