„Po roce stráveném v akademii jsem dostal nabídku na tříleté stipendium, což pro mě bylo výhodné. Můžu studovat a zároveň hrát basketbal na vysoké úrovni,“ vysvětluje přesun Švrdlík.

Přestože všeobecně je se svým vytížením v prestižní soutěži NCAA spokojen, v uplynulé sezoně bojoval s koučem Gregem Vetronem o minuty strávené na palubovce. „Nedařilo se, jak bychom si představovali a jako cizinec jsem byl nejjednodušší viník. Doufám, že problémy jsou za námi a v příštím ročníku budu mít plnou důvěru,“ věří Švrdlík.

Chtěl více prostoru

Třiadvacetiletý křídelník nebyl konkrétně spokojen se svojí rolí v mužstvu. „Očekával jsem, že mnohem více akcí půjde přese mě. Z toho pramenily drobné problémy s koučem,“ vysvětluje rozpory.

Impulzivní trenér dokázal dát svým svěřencům hlasitě a důrazně najevo svoji nespokojenost. „Křičí a hází různé předměty, které jsou po ruce. Letošní sezona byla jeho první v pozici hlavního kouče, takže předpokládáme, že v tom bude pokračovat i v dalších,“ tipuje Švrdlík.

Fairleigh Dickinson hraje I. divizi NCAA, která je rozdělena na 30 konferencí podle zeměpisné polohy ve Spojených státech. Severovýchodní konference má podle Švrdlíka průměrnou úroveň. „Ale těžko srovnávat kvalitu s evropskými soutěžemi, protože tady se hraje jiný způsob basketbalu. Každý má svoji roli, kterou si musí plnit,“ vysvětluje.

Mužstvo po základní části obsadilo po základní části pátou příčku, ovšem na finálovém turnaji vypadlo hned v prvním kole po porážce 61:63 od Long Island. „Oproti minulému roku přišlo zlepšení, protože tehdy jsme se nedostali ani do play off. Ale všichni cítí, že potenciál týmu byl výš. V play off jsme chtěli jít až do finále. Věděli jsme, že je můžeme porazit. Rozhodlo, že jsme do vyřazovacích bojů šli z páté pozice, takže jsme neměli výhodu domácího prostředí, což v basketbalu obecně hraje velkou roli,“ tvrdí Švrdlík.

Vítěz konference má právo se zúčastnit mistrovství amerických univerzit, které je ve Spojených státech nesmírně populární. „Tady je to velká událost. Všichni to sledují. Odsunuje to všechny sporty a soutěže včetně NBA do pozadí. Jenom jsem litoval, že jsme se tam nekvalifikovali taky,“ krčí rameny.

Podle českého legionáře se hráči příliš nemohou spolehnout na domácí prostředí. Hala pro pět tisíc diváků se ještě nikdy nenaplnila, a obvykle chodí na zápasy pouhá tisícovka fanoušků. „Na soupeře zvučného jména přijde kolem dvou a půl tisíc. Návštěvnost na našich utkáních byla tématem množství diskusí,“ zdůrazňuje 205 centimetrů vysoký basketbalista.

Amerika jako odrazový můstek

Ovšem zázemí je ve Stratis aréně na vysoké úrovni. „Je perfektní. Máme k dispozici velkou šatnu s kobercem, kde má každý svoji skříňku se jménem. Myslím, že by nám mohl závidět jakýkoliv český profesionální basketbalový tým,“ soudí Švrdlík.

V týmu je jediným Čechem a jeden ze tří Evropanů. Začátky prý nebyly zrovna jednoduché, ale ani nijak krušné. V USA studuje spousta Evropanů, takže se částečně mohl cítit jako doma. „Zvyknout si na americký styl života a jejich kulturu není lehké, ale dá se to zvládnout. Hlavně jejich sebevědomí je až zarážející. Můžete je porazit třikrát v řadě a oni stejně řeknou, že jsou lepší,“ směje se pobaveně. „Šel jsem za zkušeností, chtěl jsem poznat něco nového, využít nabídky stipendia, ale taky jsem se chtěl porovnat s odlišnými basketbalisty a styly, které bych u nás nikdy nepotkal,“ vysvětluje své osudové rozhodnutí jít za oceán.

Americké působení bere jako odrazový můstek k vysněnému angažmá v kvalitní evropské soutěži. „Třeba Španělsko by mě lákalo, ale uvidím, jak se vše nakonec vyvine. Rád bych si zahrál i českou Mattoni NBL, ale zatím dávám přednost zahraničí. Také chci tady dokázat, že i u nás se hraje dobrý basket,“ klade si za cíl přerovský rodák.

Ovšem zatím se údajně žádné nabídky ze starého kontinentu neobjevily. „Znám lidi, kteří by mi mohli v budoucnu pomoct, ale zatím po tom nepátrám. Hledat začnu až příští rok, nyní se chci soustředit na své výkony tady,“ plánuje.

Pobytu v zámoří využil i k návštěvě zápasu NBA New Jersey proti Los Angeles Lakers. „Skvělý zážitek! Budu to muset někdy zopakovat,“ říká nadšeně.

Přítelkyně z Kanárů

Rodiny si příliš neužije, jelikož se domů dostane jen v létě a ani rodiče za ním na návštěvě nebyli. „Někdy se mi stýská, ale vybral jsem si to sám, takže si nemůžu stěžovat,“ uznává.

Na působení ve Zlíně však vzpomíná v nejlepším a nedá na něj dopustit. „Byl jsem tam čtyři roky a byly plné zážitků a historek. Tehdy jsme byli hodně úspěšní, což vzpomínky ještě umocňuje. Sešla se tehdy skvělá parta,“ vybavuje si Švrdlík.

Ovšem výsledky a novinky z klubu pozorně pomocí internetu sleduje a je v kontaktu s bývalými i současnými hráči Protonu. „Většinu kluků mám na facebooku, takže si čas od času popovídáme, co je nového. Ve spojení jsem s Ondrou Dygrýnem, Michalem Norwou, Oldou Lenhartem nebo s trenérem Živkovičem. Některé jsem už neviděl, ani nepamatuji. Všichni se rozutekli do světa,“ podotýká Švrdlík, který si přítelkyni našel na Kanárských ostrovech. „Už tu za mnou dvakrát byla,“ prozrazuje část ze svého soukromí.