Vabroušek: Jsem připravený. Z konce kariéry se nezhroutím

20. 6. 2014

Zlín – /ROZHOVOR/ Na svůj sedmý triumf v domácím triatlonu Moraviaman bude zítra od sedmi hodin ráno útočit malenovický triatlet Petr Vabroušek. „To už by byl sedmý," nevěřil vlastním očím železný muž Petr Vabroušek, který ovládl poslední čtyři ročníky a předtím slavil i v roce 2008 i o dva roky dřív a doma zůstává zatím neporažen.

Petr Vabroušek. | Foto: DENÍK/archiv

„To ale nebude hrát žádnou roli."

Troufáte si vylepšit vlastní rekord z roku 2011, který byl 8 hodin a 29 minut?

To byl tak kvalitní čas, že pravděpodobnost, že se mi ho podaří překonat, je dost malá. Muselo by se sejít hodně příznivých podmínek. Počasí má být ideální, nicméně má foukat silný vítr. V tom případě by šance byly malé. Navíc musím být v dobré formě, což se většinou pozná až v den závodu. Rovněž musím zvolit i dobré tempo v jednotlivých disciplínách, tak, abych vydržel v maximálním nasazení až do cíle. Je také důležité, aby i soupeři byli v dobré formě a některý z nich mě k rekordu dotlačil. Toho se ale nebojím, že by přijeli nepřipravení. Určitě ale nejdu do závodu překonat traťový rekord, ale s cílem zvítězit.

Říkal jste, že forma se dá vycítit až v daný den. Před dvěma týdny jste vyhrál mistrovství republiky v půlmaratonu v Pardubicích. Jak se tedy nyní cítíte?

Dobře. I zdravotně se cítím v pořádku. Kromě Pardubic jsem ještě absolvoval pár dalších tréninkových závodů, kde to bylo také bez potíží. Obecně na tom budu dobře, ale všechno ostatní se ukáže až v den D.

Jak náročný je otrokovický Moraviaman mezi ostatními závody?

Co se týká profilu tratě a klimatu, patří k průměru nebo k lehčím tratím. Tradičně ale bývají vedra na Moraviamana a podle posledním zpráv to vypadá, že budou i tentokrát. Jsou extrémně těžší i rychlejší jako třeba Slovákman.

Jako domácí závodník berete závod prestižně?

Neřekl bych. Ale je tady větší tlak okolí, protože se každoročně očekává, že doma budu obhajovat. Navíc jsem v Čechách ani na Slovensku na těchto tratích během patnácti let neprohrál. Ale závodů jsem už objel tolik, že z toho nemusím mít špatné spaní a nechává mě to klidným. V sobotu vyhraje ten, kdo ve stejný okamžik dosáhne nejlepší formy a vůbec nebude záležet, jestli mám deset titulů ironmamana, nebo nemám. Motivace soupeřů ale bude enormní, klidně mě mohou porazit. V momentě, kdy se někdo přiblíží mému výkonu a času, bude to pro něj obrovská vzpruha. Musím být připravený, že to někdy nastane.

Už vás soupeři hecují?

Něco ano, ale spíš, když se potkáme na závodech. Ale rozhodně neplánuji někomu telefonovat.

Do kdy chcete závodit?

Vůbec to neřeším. Jednou ten den přijde, jsem na to vnitřně připravený a určitě se z toho nezhroutím. Neumím říct, jestli to přijde za pět let, nebo za rok. Bude mi ale letos 41 let, proto nemůžu říkat, že mám před sebou ještě patnáct let. Dokud mě to bude bavit a živit, nemám důvod přestat. Zatím mě to enormně baví. Na každý závod se těším. Tréninků je čím dál méně, takže pracovní nasazení je nižší, ale snažím se udržet pravidelné závodní nasazení. Tím se dál udržuji v kondici a možná i rozvíjím, protože volím kromě tradičních závodů i méně netradičních objemy, aby pro tělo byly stále nové vzpruhy. Na výkonnosti ani regeneraci nepozoruji, že bych na tom byl hůř než před deseti lety.