Je milovníkem čaje a blízkomái k bylinkám. Pochází z Oravy a se svou ženou vlastní dvě vesnické lékárny

„Za studií na Univerzitě Komenského v Bratislavě jsem potkal manželku Irenu a později jsem se za ní přestěhoval do Vsetína,“ říká lékárník.

V Horní Lidči, kde bydlí nyní, je u tamních obyvatel populární. Své jistě hraje i jeho lidský a zúčastněný přístup ke klientům. Lidé si do lékárny poblíž obecního úřadu přicházejí nejen vyzvednout léky. Často žádají rady, aniž by vůbec navštívili lékaře. „Pokud se jedná o nějaký banální problém, poradíme. Lékaře ale v žádném případě suplovat nechceme,“ usmívá se Hájek.

Je veřejným tajemstvím, že patří mezi milovníky čaje a blízko má i k dalším bylinám. „V podstatě všechny léky mají základ v přírodě. Byliny jsme studovali také ve škole. Nejedná se o žádné čáry,“ říká Peter. Vzápětí ale dodává, že tím neodsuzuje průmyslově vyráběná léčiva, sloužící hlavně k prevenci. „V přechodných obdobích, kdy se například šíří infekce, mají vitaminové preparáty smysl. Všeho ale moc škodí a lidé by je do sebe neměli sypat lopatou,“ upozorňuje lékárník.

Na vesnici mají lidé k sobě blíž a ani v lékárně není nouze o zajímavé příhody a momenty. „Nedávno za mnou přišla jedna babička a říkala, že ta mastička, kterou jsem jí poradil, byla výborná. Prý se za mě pomodlí v kostele,“ popsal Peter příhodu, jež ho obzvlášť potěšila. Právě kvůli starším lidem se obává možných legislativních změn, které by léky příliš zdražily. „Babičkám a dědečkům, odkázaným na důchod, se špatně vysvětluje, proč mají najednou za stejný přípravek platit víc,“ zamýšlí se. Dodává, že by se přikláněl k tomu, aby i vesnické lékárny měly stejné podmínky jako ty velké městské. „Léky nemůžeme nakupovat v takovém počtu, proto se nás netýkají množstevní slevy,“ vysvětlil Hájek.