Co bylo impulzem k založení školy?

Školu zakládal již můj tatínek, který byl zaměstnancem tehdejšího Závodního klubu. Na živnostenský list jsme přešli na přelomu let 1989 a 1990 a letos slavíme šedesátou sezonu. Impulzem bych tedy označil rodinu. Převzal jsem vlastně štafetu a teď se tomu věnuji dál.

Vlohy jsou jistě potřeba, ale jsou na výkon tohoto povolání ještě nějaké speciální požadavky, například na vzdělání?

V této chvíli je to certifikát Svazu učitelů tance, který dává oprávnění k výuce kurzů. Vhodná je i taneční konzervatoř, kterou jsem absolvoval již před několika lety. Pomohou i různé trenérské kurzy a vzdělávání na Fakultě tělesné výchovy Univerzity Karlovy. Hlavní je ale taneční vzdělání.

Jaká je vaše nabídka?

Od výuky malých dětí až po nejstarší generaci. Dá se tedy říci, že dokud se chce lidem tancovat a pohybovat, do toho věku mohou chodit. Zasahujeme do různých oblastí. Nechybí v dnešní době velmi žádaný street dance, ale ani mažoretky a klasické kurzy pro školy i pro dospělé.

Kolik zaměstnanců vůbec potřebujete pro výuku tak širokého spektra stylů?

Zaměstnanci nejsou. Zaměstnanci jsme si sami sobě, když to tak řeknu. Já, má manželka a syn, který pomalu dorůstá do věku, kdy může některé kurzy již vyučovat nebo pomáhat ve výuce. Případně spolupracujeme s asistenty z tanečního klubu, ale to se týká spíše streetového tancování. Tam vypomáhají děvčata, která prošla školením, a my děláme dozor, aby to mělo řád a pořádek. Ostatní taneční kurzy si vedeme všechny sami.

Jaké náklady máte spojené s vaším podnikáním?

Největší část tvoří nájmy. To je v dnešní době postrach snad všech podnikatelů ve všech sférách. Nám v tomto ale také vypomáhá Kulturní fond města Zlína, za což mu patří velké poděkování. Bohužel dalším problémem je i to, že vhodných sálů není moc na výběr, což nás docela omezuje.

Dohromady jich potřebujete kolik?

Ve zlínském Domě kultury, který nám vychází vstříc a kterému je třeba poděkovat, máme hlavní taneční sál se dvěma menšími, které jsou spíše cvičební. Další dva se nacházejí v Interhotelu Moskva. Občas potřebujeme i jiné prostory, pokud pořádáme speciální akci. Když vystupujeme mimo Zlín, stará se o tuto oblast pořadatel, který naše kurzy nabízí.

A co dále tvoří vaše výdaje?

Kromě míst na výuku je potřeba také kancelář a sklad šatů, což je další nájem a další velký prostor. Taneční botičky už si všichni raději hlídají doma, ale i tady máme nějakou část. Nechybějí náklady na propagaci a tisk, aby se o naší činnosti vědělo. A nesmíme zapomenout ani na pořízení samotných kostýmů a různých doplňků, kterých máme již skutečně spoustu, nebo třeba kozaček pro mažoretky.

Tyto položky jsou velmi specifické. Jak to řešíte s jejich pořizováním?

Na nákup kostýmů a obuvi jsme si již za ta léta vybudovali spolupráci s dodavateli z okolí.

Která část roku je pro vás na příjmy nejpříznivější?

Během školního roku, od podzimu do jara, je ten největší nápor. Léto je trošičku okurková sezona, ale i v tuto dobu pořádáme akce, jen ne v takové míře.

Školní kurzy tvoří i větší část příjmů?

Nedá se to říct. Je to individuální každý rok podle toho, o co je větší či menší zájem. Jednou je to vlna karibiku, salsy, jindy street dance či kurzy pro dospělé.

Letos pozorujete zájem o co?

O kurzy pro dospělé, street a dámský klub.

Máte nějaký svůj podnikatelský cíl? A co je pro tanečního mistra největší odměnou?

Rád bych zdárně pokračoval v rodičovském odkazu a snažil se to dělat co nejlépe a co nejvíce pro lidi. Tou hlavní odměnou je, když přijde absolvent, ať už mladý nebo starší, a řekne, že je spokojený a líbilo se mu to. Pak ale samozřejmě potěší i úspěchy těch, kteří nás reprezentují. Třeba titul vicemistrů Evropy, který v roce 2004 ve Švýcarsku získaly naše mažoretky. Letos pokračují na mistrovství světa v Belgii. Chtěl bych na závěr poděkovat našim žákům, tanečníkům i všem osatním, kteří nám fandí a kteří nás podporují.

Anna Zapletalová