Datum se jí vrylo do paměti proto, že se jednalo o poslední den, který strávila pracovně s rodinou v restauraci Koliba ve zlínské části Kocanda, kterou měla se svým přítelem pronajatou. Dnes už je totiž všechno jinak.

O pár hodin později, co odešli 17. dubna s přítelem z restaurace, je vzbudil telefon. Jejich podnik, na němž takřka denně dřeli vlastníma rukama, aby ji mohli 1. května otevřít, byla totiž v plamenech. Kocanda celá vyhořela. Zůstalo z ní jenom ohořelé torzo.

Jak začal sen?

Mít vlastní restauraci byl vždycky jejich velký sen.

„V centru Zlína jsme ji nechtěli. Dlouhou dobu jsme proto hledali, až jsme někdy v lednu tohoto roku přijeli ke Kocandě. Chodili jsme tam už od dětství ještě s rodiči, takže pro nás měla vždy zvláštní kouzlo. A byla už delší dobu zavřená. Tak jsme si řekli, že bychom do toho mohli jít,“ vzpomíná Martina Veverková.

Pak už to prý šlo ráz na ráz.

„Sešli jsme se s majiteli a dohodli se s nimi. Náš plán vařit zde ryze českou a domácí kuchyni se jim moc líbil. Proto nám také vyšli maximálně vstříc a dohodli jsme se na pronájmu,“ vypráví Martina.

Od té doby trávili společně s přítelem v restauraci každou volnou chvilku.

„Museli jsme dát celou kuchyň do pořádku a nakoupit nové vybavení. Také jsme chtěli oživit interiér příjemnými barvami. Byla to dřina, ale nás to hrozně bavilo. Každé ráno jsem vstávala s radostí, že jdeme zase něco dělat. Těšila jsem se dokonce i na to, jak budeme škrábat zdi,“ pousmála se žena.

Na rekonstrukci si dvojice i půjčila

Pár si sáhl na všechny své úspory, půjčil si i u svých příbuzných. Každou vydělanou korunu investoval do svého snu. Aby se mohla dvojice naplno věnovat přípravám, opustila dokonce své zaměstnání.

„Hrozně jsme tomu věřili. Byl to prostě náš sen, naše ideály. Navíc nám lidé z okolí fandili. Každý den za námi někdo přišel a říkal nám, jak už se těší na to, až to tam oživíme. To nás hrozně hnalo dopředu,“ poznamenala Martina.

Poslední měsíc před slavnostním otevřením trávili uvnitř celé dny, od rána do večera. „Pomáhala nám i rodina. Chtěli jsme mít z restaurace rodinný podnik, kde bych pracovala já, můj přítel, který je kuchař, i má sestra. Já jsem dokonce neustále sháněla staré fotky Zlína, kterými měl být vyzdobený interiér,“ přiblížila dál bývalá provozní.

Na ten večer, kdy byli naposled ve své restauraci, prý jen tak nezapomene. Nechybělo totiž mnoho a oba mohli uvnitř zahynout.

„Už jsme měli vše hotové. Horní patro jsme upravili na útulný byt, kde jsme chtěli trávit víkendy a spát tam v případě, že se některá akce protáhne dlouho do noci. V osudný večer jsme si řekli, že tam poprvé přespíme. Ale příteli volal kamarád a potřeboval nutně pomoci v kuchyni. Takže jsme nakonec odjeli domů,“ popisovala Martina.

V šest hodin ráno 18. dubna je vzbudil telefon. „Volal mi otec celý šokovaný, kde jsme, že nám hoří Koliba, a jestli jsme v pořádku,“ vzpomínala dál.

V prvním momentu tomu prý vůbec nebyli schopni uvěřit.

„Bohužel nám to nakonec potvrdila policie, které jsme volali. Doporučili nám, abychom tam prozatím nejezdili. Všude prý byla spousta hasičů a dalších lidí. Zůstali jsme oba jak omráčení. Nevěděli jsme, co se děje. Pustili jsme si zprávy a tam všechno viděli. V první chvíli nás napadlo, že to někdo zapálil. A v ten okamžik se nám také zhroutil náš sen. Přišli jsme o vše. Oba jsme plakali,“ vyprávěla dál Martina se slzami v očích.

Kdyby na Kolibě přespali, udusí se

Na místo se prý vydali až kolem osmé ráno, kdy už bylo po všem.

„Ten pohled byl hrozný. Nemohla jsem ani mluvit. Kolem nás se najednou začali motat lidé, policie i hasiči. Každý se nás vyptával. Když jsme hasičům sdělili, že jsme tam chtěli spát, řekli nám jen, že máme obrovské štěstí. Kdybychom tam totiž zůstali, prý bychom se udusili,“ konstatovala žena.

Dodnes prý nechápe, co se mohlo stát.

„Když jsme odcházeli, vypínali jsme pojistky a vše kontrolovali. Dávali jsme si pozor. Prostě nevíme, jestli jsme udělali chybu my nebo byla příčina jiná. Tato otázka v nás už zůstane zřejmě navždy nezodpovězená,“ kroutila stále ještě nevěřícně hlavou Martina.

Příčina je neznámá

Ani kriminalisté nakonec po několikaměsíčním vyšetřování nezjistili nic konkrétního. Vzhledem k intenzitě požáru nebyli prý schopni zjistit, jak vůbec vznikl. Nevyloučili však ani úmyslné zapálení a ani závadu na elektroinstalaci.

Martina i její přítel si nakonec museli hledat novou práci.

„Měla jsem štěstí, že mě vzal původní zaměstnavatel. Můj přítel ale dodnes práci shání,“ vysvětlila žena.

S majiteli Kocandy se dvojice několikrát po události potkala.

„Nastínili nám, že by možná restauraci znovu postavili. Ale nevím, jestli bychom po této zkušenosti ještě do něčeho takového šli znovu,“ pokrčila rameny Martina.

Sama prý nebyla od té doby schopná se na místo znovu vrátit.

„Dokonce i když jedeme ze zadní strany na sídliště Jižní Svahy a na restauraci není vidět, cítím uvnitř hroznou úzkost,“ svěřila se Martina.

Od té doby údajně navíc bojuje se strachem z ohně.

„Když jdu z domu, tak pořád kontroluji, jestli mám všechny spotřebiče odpojené. Kdykoliv je bouřka, tak hned všechno vypínám. I když na sto procent vím, že když jsme ten den z Koliby odjeli, vypnuli jsme pojistky, nejistota ve mně stále je,“ uzavřela Martina Veverková.