Majitel pivovaru Martin Velísek si rád dává pivo už od mládí

Pivo si rád dám už od mládí. Je ovšem pravdou, že tehdy jsem neřešil jaké pivo to je. Hlavně, že prostě bylo. Opravdový zájem o dobré a dobře ošetřené pivo přišel až se zájmem o jeho výrobu. Původně mám vzdělání v oboru elektro a do třiceti let jsem se této profesi s přestávkami věnoval. Teď už řadu let působím v pivovarnictví. V roce 2003 jsem při pracovní cestě navštívil minipivovar v Chýni u Prahy, který mě velmi zaujal a od té doby už moje kroky směřovaly právě k pivovarnictví…

Zdroj: archiv Martina Velíska

Přes samostudium, absolvování různých vzdělávacích programů zaměřených na pivo a také nezbytné návštěvy už fungujících pivovarů, jsem se dostal s kamarády, z nichž někteří jsou dnes kolegové, v roce 2008 k první domácí várce piva. A v roce 2010 k oficiálnímu maličkému pivovaru. Ten byl ještě v prostorách rodinného domu v Sazovicích, ale v roce 2011 se přestěhoval do Malenovic. Myslím, že hezké posezení u piva těžko něco nahradí, proto se snažím kromě jeho výroby podpořit i kvalitní čepování a hezké prostředí.

Zdroj: archiv Martina Velíska

Pivo obsahuje jen málo alkoholu, mnoho minerálních látek a v nefiltrované podobě také spoustu vitamínů. Koneckonců o jeho přínosech bylo napsáno už mnoho článků. Kromě piva samotného si na něm cením především to, že můžu patřit mezi pivovarské. Setkání s kolegy z pivovarnických rodin, kde je pivo středobodem života třeba již 3 nebo 4 generace, je nesmírně zajímavým zážitkem. Pivovarnictví je řemeslo s dlouhou historií, do které jsem mohl nahlédnout a zajímavou současností, které se díky setkávání s lidmi z oboru účastním.

Zdroj: archiv Martina Velíska

Pro zákazníka není nic jednoduššího, než si zajít někde koupit láhev piva a hned si jej tak může dopřát. Ovšem jeho samotná výroba tak rychlá není. Je to proces trvající v případě českého ležáku kolem čtyřiceti dnů. Samotná horká fáze výroby, tedy vaření, trvá zhruba deset hodin.

Zdroj: archiv Martina Velíska