Výměnný pobyt Romans - Zlín

Návštěvy zahraničních škol jsou skvělou možností, jak si procvičit jazyk a najít nové přátele

Před odjezdem se sice vyskytl malý problém -nedostatek hostitelských rodin, ten byl ale záhy vyřešen. Poté, co se naši francouzští vrstevníci dozvěděli, že se do jejich tak trochu ospalého městečka chystá 20 českých slečen, přibylo na soupisku ubytovatelů několik chlapeckých jmen amy jsme se mohly těšit na spoustu nových zážitků. Až na náročnou a vleklou cestu autobusem, která zabrala neuvěřitelných 30 hodin tam a 30 zpátky, jsme si pobyt na jihovýchodě Francie užily.

Mimo historického Romans jsme se podívaly také do Lyonu a Grenoblu, navštívily jsme pohoří Vercors, ochutnaly regionální speciality, jako jsou plněné těstoviny, tzv. „ravioly“, nebo francouzská vánočka, tzv. „pogne“, některé z nás se dokonce dostaly k tehdy probíhajícím prezidentským volbám. Silným zážitkem byla rovněž francouzská výuka, která se podstatně liší od té naší. Studenti tráví ve škole běžně celý den, od 9 hodin ráno do 6 hodin do večera, a výjimkou není ani dopolední sobotní vyučování!

Areál tamního gymnázia se nám sice moc nezamlouval, ale na francouzskou školní jídelnu alias „cantine“ nedal nikdo dopustit. Když jsme se po 10 dnech vracely domů, žádnou z nás ani nenapadlo, jak brzy se opět shledáme… Neuběhlo ani půl roku a už jsme stály na nádraží, připraveny uvítat naše staré známé a ukázat jim pro změnu krásy České republiky, respektive Valašska.

Myslím, že hned první den jim nabídl leccos typicky českého - zpoždění rychlíku z Prahy, následné zmeškání motoráčku z Otrokovic do Zlína a tudíž nutnost vyzkoušet městskou hromadnou dopravu. K úlevě všech se jim trolejbus velice líbil („Tohle u nás nemáme!“), a tak jsme se v dobré náladě rozešli vstříc našim domovům.

Na rozdíl od našeho pobytu v Romans zde museli naši hosté překonávat jazykovou bariéru. Vznikala tak řada komických situací jak v rodinách (moji rodiče se vzmohli na prosté „bonjour“ a „merci“), tak i v každodenním životě ve Zlíně. Francouzi se s tím ale se ctí a šarmem jim vlastním vypořádali a nenechali se rušit od bohaté programu, který jsme jim připravily.

Absolvovali jsme oficiální uvítání na radnici, několik vyučovacích hodin na našem gymnáziu, přednášku o EU zprostředkovanou Eurocentrem Zlín, prohlédli jsme si Muzeum obuvi a samozřejmě 21. budovu, kde je naprosto uchvátil nezastavující páternoster. Podnikli jsme i řadu výletů, ať už společných (ZOO Zlín, Moravský Kras, Brno), nebo v rodinách (např. Vizovice, Luhačovice, Rožnov pod Radhoštěm aj.).

Nemůžu opomenout ani večerní program, který si francouzští studenti obzvlášť pochvalovali. Myslím, že řada zlínských podniků v nich zanechala hluboké vzpomínky, stejně jako místní Laser aréna nebo motokárový okruh.

Týden, který jsme společně strávili, utekl jako voda. Poslední zamávání, „ahoj“ a „salut“ a pak tvrdý návrat do školní reality… Ale snad mohu za všechny kolegyně francouzštinářky říct, že to stálo za to. Nejen že jsme si opět vyzkoušely, co znamená doopravdy komunikovat s rodilým mluvčím, ale měly jsme také možnost předat střípky české kultury daleko za naše hranice. Možná jsme tak alespoň touto troškou do mlýna přispěly k formování společné Evropy, integrované, a přesto rozmanité.

Závěrem bych ráda poděkovala našim skvělým profesorkám - slečně Illíkové a paní Hauserové za výbornou organizaci a spoustu nezapomenutelných zážitků. Díky a snad někdy příště…