Studiem borreliové infekce se vedle světových pracovišť na západ od České republiky zabývají také vědci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jsou na stopě vakcíny nové generace, která pokryje medicínsky významné druhy borrelií? Najdou účinnou prevenci? Nebo se lidstvo bude muset smířit s tím, že očkovací látka nikdy nebude? „Jsem přesvědčen, že vakcína bude. Uvidíme časem, kdo bude úspěšný," uvádí v rozhovoru pro regionální Deník přednosta Ústavu imunologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého Milan Raška.

Pane profesore, na lymskou borreliózu vakcína skutečně stále není? Nikde na světě?

Pro humánní aplikace není nikde na světě dostupná vakcína.

Psy však již několik let naočkovat můžeme. Jak je to možné? To je to s riziky nebo účinností „psí" vakcíny u člověka tak problematické?

Vakcína proti borreliové infekci psů je vyráběna například firmou Bioveta a je dostupná pro psy, pro něž není nutné provádět rozsáhlé klinické studie, které jsou velmi drahé a dlouhodobé. Tato vakcína je připravena takzvanou inaktivací několika druhů borrelií. Humánní rekombinantní vakcína (LYMERix) tvořena jedním proteinem byla uvedena na trh v USA již v roce 1999. Byla relativně dobře účinná v oblastech USA, ale objevily se informace, že by vakcína mohla indukovat autoimunitní reakce. Ač to nebylo nikdy experimentálně potvrzené, výrobce GlaxoSmithKline vakcínu stáhl z trhu – jednak pro obavy z možných finančních ztrát spojených potenciálními soudními spory, jednak pro relativně malý zájem veřejnosti o vakcínu samou.

V Evropě byla tato očkovací látka nasazena?

Pro Evropu by byla tato vakcína nepoužitelná. Chrání proti borreliím které převažují v USA. V Evropě se vyskytuje několik jiných variant borrelií . Proto se další vývoj ubíral směrem k vakcíně, která by chránila proti většině dominantních borrelií v USA i v Evropě, což se ukázalo z biotechnolo­gického i imunologického hlediska velmi náročné. Toto úsilí vyústilo v konstrukci vakcín nové generace, které se zdají být velmi slibné nejen co se týče schopnosti chránit proti dominantním borreliím, ale i vzhledem k bezpečnosti. Tyto vakcíny si v současnosti vytváří pozici v oblasti veterinárních vakcín nicméně jejich zavedení v humánní medicíně vyžaduje provedení všech potřebných klinických studií.

Což je otázka nemalých financí…

Zatímco pro veterinární vakcínu je možné poměrně snadno uspořádat zvířecí experiment potvrzující absenci nežádoucích účinků a efektivitu, u člověka je nutné realizovat vícefázovou klinickou studii. Ta je jak z organizačního, tak právě z finančního hlediska mnohem náročnější.

Člověk a pes jsou vývojově odlišné druhy, takže budou rozdíly v imunitních reakcích. Je právě toto velký problém?

Co se týče účinnosti, je třeba zdůraznit, že i když veterinární vakcína potvrdí na velkém vzorku vakcinovaných psů dobrou efektivitu, neznamená to, že stejnou efektivitu musíme pozorovat u člověka. Je to dáno i odlišností imunitního sytému obou živočišných druhů. S podobnými problémy se setkávají výzkumníci i u dalších infekcí včetně HIV.

Humánní vakcína nikdy nebude? Nebo ano? Jak vidíte vývoj? Biotop klíštěte obecného se rozšiřuje a s ním se zvyšuje i riziko přenosu borreliózy na člověka. Stejně tak následky onemocnění jsou v některých případech dramatické. Z toho mi vychází, že potřeba účinné vakcíny je obrovská..

Jsem přesvědčen, že vakcína bude. Jednak právě kvůli uvedené společenské a medicínské potřebě, jednak proto, že o její vývoj a následné zavedení do praxe usiluje několik silných výzkumných skupin a vakcinačních firem, a to po celém světě, jak je možné dokumentovat z počtu patentů v oblasti borreliové vakcíny. Uvidíme časem, kdo bude úspěšný… Dá se očekávat, že nakonec na výrobě vakcín proti borrelióze bude dobře profitovat několik komerčních farmaceutických společností.

V čem je problematika samotných borrelií tak složitá?

Za prvé: jak jsem již uvedl, pro člověka je patogenních několik druhů borrelií, které se mohou vyskytovat současně na prostorově omezeném biotopu a které se odlišují svými proteiny, na něž reaguje imunitní systém. Optimální vakcína musí navodit ochrannou imunitní reakci proti všem uvedeným druhům, což je biotechnologicky velmi náročné.

Za druhé: jiné antigeny má na svém povrchu borrelie ve chvíli, kdy je přenášena z klíštěte do člověka, a jiné, když se začne šířit z místa prostupu po celém organismu. Obě fáze by optimální vakcína měla postihnout. Problém imunitní obrany proti první fázi infekce je, že organismus nemá dostatek času k aktivaci paměťové imunitní odpovědi v účinnou obrannou imunitu, a vakcína proti této fázi vyžaduje opakovanou aplikaci. Vakcína proti druhé fázi infekce může navozením paměťové imunity chránit člověka poměrně dobře, neboť organismus má čas na to, aby aktivoval dostatečné množství efektorových imunitních faktorů v období mezi přenosem borreliové infekce a jejím rozšířením po organismu.

Za třetí: dosud není jasné jakým mechanismem vznikají chronické komplikace borreliové infekce u pacientů, kteří byli standardně léčeni pro borreliózu antibiotiky. Pokud se na nich podílejí mechanismy autoimunity je otázkou, které borreliové struktury tuto autoimunitu vyvolávají a jak. Zde se zdá, že by efektivní vakcína mohla být účinným nástrojem předcházení takových komplikací.

Pane profesore, můžete připomenout, jak dlouho pracují vědci LF UPOL na konceptu vakcíny?

Studiem borreliové infekce se zabýváme již od počátku tohoto tisíciletí, tedy asi 15 let. Koncept výzkumu směřujícího k vývoji preventivní vakcíny vznikl poměrně záhy po zahájení prací. Nicméně vývoj vakcíny nové generace, která by pokrývala hlavní medicínsky významné druhy borrelií, byl iniciován až v poslední době v souvislosti s rozvojem poznatků o borreliích a borreliové infekci.

Jak jste za bezmála patnáct let pokročili?

Za dobu řešení problematiky borreliové infekce jsme postoupili poměrně zásadně. Od přípravy borreliových proteinů izolací z kultivovaných borrelií jsme přešli k produkci borreliových proteinů rekombinantní technologií, tedy produkcí antigenů v biotechnolo­gických kmenech zcela jiné bakterie Eschericia coli. Od rekombinantních proteinů, které jsou přesné kopie těch co během infekce produkují borrelie, jsme dále přešli ke konstrukci a přípravě proteinů, které nemají v přírodě obdoby, nicméně obsahují imunologicky významné úseky proteinů většiny hlavních zástupců borrelií patogenních pro člověka. To byla a je pro naši laboratoř největší výzva, neboť předem nikdy nemůžeme přesně odhadnout, jak se takový protein bude chovat, zda jej budeme moci produkovat, zda bude dostatečně stabilní a zda bude navozovat očekávanou imunitní odpověď. To vše je nutné experimentálně ověřit. Je to velmi zajímavá, i když někdy frustrující, práce.

Máte dostatek finančních prostředků na tak důležitý výzkum?

Od skončení finanční podpory z grantu Technologické agentury České republiky, který jsme řešili v letech 2011 až 2014, na výzkum v oblasti borreliové infekce a vývoj vakcíny žádnou finanční podporu nemáme.

Spolupracujete s dalšími domácími nebo zahraničními experty?

Zásadní pokrok spočíval právě v navázání spolupráce s několika výzkumníky z laboratoří v ČR i v zahraničí, jako je například Dr. Turánek z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, Dr. Ledvina z Ústavu organické chemie a biochemie v Praze, Doc. Kratochvílová z Fyzikálního ústavu Akademie věd v Praze a prof. Miller z King's College v Londýně. Díky této spolupráce jsme mohli sestavovat vakcíny celosvětově nejmodernější koncepce, biologicky neškodné a vysoce účinné a tyto vakcíny charakterizovat jak fyzikálně-chemickými analytickými, tak i biologicko-imunologickými metodami.

Co bylo pro tým největším zklamáním?

Myslím že nejvíce pociťujeme absenci finanční podpory pro další výzkum, neboť naše vlastní finanční zdroje, jakožto univerzitního pracoviště, jsou extrémně limitované.

Jak se díváte na „konkurenci"? Konsorcium několika laboratoří v Evropě se pokouší o vakcínu, která by byla univerzální proti klíštěti jako takovému – aby nesálo na člověku. Sledujete jejich výzkum? Vědci si doposud neporadili s borreliemi a mají ambici najít zbraň proti všemu, čím klíště obecné ohrožuje lidskou populaci? To je možné?

Je to jedna z cest vývoje která je velmi zajímavá a teoreticky stejně významná jako vlastní protiborreliová vakcína. Současné experimentální výsledky tohoto trendu nejsou dostatečně uspokojivé, ale je možné že další modifikace poskytnou slibné výsledky.