Žádost o nahou fotku dostane každé desáté dítě

Vůbec nejčastější řetězec potíží začíná kontaktem s cizím nebo jen vzdáleně známým člověkem. Postupnou konverzací si cizinec buduje důvěru a chce po dítěti posílat fotky, postupně žádá stále intimnější.

„Virtuální kamarád potom může například dívku nutit k zasílání dalších fotografií s tím, že pokud jeho podmínky nesplní, tak fotografie zveřejní," upozornil Kamil Kopecký, vedoucí projektu E- -bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Podle výzkumu fakulty „České děti a Facebook 2015" dostávají žádost o nahou fotku každé desáté dítě.

Z nejrůznějších šetření vyplývá, že si děti zřizují profil na Facebooku ve stále nižším věku. Aktuálně má v Česku dle statistických údajů založený účet na Facebooku 81 procent dětí ve věku od osmi do sedmnácti let. Podobnou tendenci zaznamenal i projekt EU Kids Online, který se pravidelně opakuje v zemích Evropské unie. Oproti roku 2010 přibylo v roce 2014 dětských uživatelů ve všech věkových kategoriích. U dětí od devíti do deseti let o sedm procent, u jedenácti a dvanáctiletých o dvacet procent.

Pořídit si účet mohou děti poměrně snadno i bez vědomí rodičů, velká část jich ale matku či otce o povolení žádá. Mladší děti se pak často mohou vydávat za starší. A tím nevědomky dostat do potíží někoho z okruhu svých „přátel". Šestnáctiletý mladík může třináctileté dívce, která vypadá vyspěle a tvrdí o sobě, že je starší, uvěřit a kvůli jejím nahým fotkám nebo případnému sexuálnímu styku přijít do problémů.

Matky a otcové se pokoušejí výchovně zasahovat v oblasti médií soubory různých pravidel. Některá jsou volnější, další striktní. Obecně se používají zákazy týkající se určitého obsahu, třeba konkrétních stránek nebo aplikací, využívá se časových omezení v on- -line prostředí, sociální sítě či moderní technologie slouží jako odměna za úklid nebo známky. Technicky zdatní rodiče například vypínají Wi-Fi či blokují stránky. Čeští rodiče obvykle nejvíc řeší věk, kdy dětem založení profilu dovolit.

„Právě s otázkou od kolika let dítěti Facebook povolit, se na nás rodiče nejčastěji obrací," potvrdil Kamil Kopecký. „Jakmile to povolí, většinou na další kontrolu rezignují," varoval sociolog Zdeněk Sloboda. Někteří požadují přístupová hesla k účtu a pravidelně si obsah profilu dítěte prohlížejí.

Rodiče mnohdy nemají dostatečné znalosti o technologiích, v takovém případě odborníci radí obrátit se kupříkladu na staršího sourozence či někoho, kdo je dítěti blízký, považuje ho za vzor. Takový člověk se stane v problematice sociálních sítí rádcem. Základ pro to, aby rodiče dokázali případný problém na sociální síti s dcerou či synem zvládnout, je dobrý vztah a průběžné připomenutí možných rizik. Neustálé opakování odstrašujících příkladů nemusí fungovat, obvykle totiž děti tak špatné zkušenosti nemají.

V situacích, kdy dospělý zvažuje, že půjde nahlásit na policii, že se jeho dítě stalo obětí zločinu na sociální síti, má člověk postupovat s rozvahou a podobně razantní krok s dítětem prodiskutovat.

ALENA HESOVÁ

Jak postupovat, když se dítě na sociální síti stane obětí šikany či sexuálního obtěžování?

• 1. Ukončit komunikaci, nemstít se
• 2. Uschovat si důkazní materiál
• 3. Podle možností identifikovat agresora
• 4. Oznámit věc dospělé osobě
• Pro regionální Deník

Kamil Kopecký, E-bezpečí

Policie: Téma kyberšikany se stává stále více aktuálním

Zlínský kraj - Jaká rizika hrozí na internetu a zejména pak na sociálních sítích, upozorňuje děti na základních školách ve Zlínském kraji také policie. „Jedná se o přednášku určenou pro žáky pátých tříd základních škol," upřesnila preventistka krajské policie Lucie Javoříková.

Policisté s dětmi probírají potenciální nebezpečí, která na ně číhají na internetu, sociálních sítích a zejména pak na Facebooku.

Dříve drogy, dnes internet

„Je to velmi aktuální téma," potvrdila Lucie Javoříková s tím, že například před deseti lety to byla problematika drog mezi mladistvými. Policie pořádá přednášky v rámci celého kraje i na žádost samotných škol, které se aktuálně s problémy kyberšikany například mezi spolužáky setkaly. „Takové žádosti nejsou nijak výjimečné. Například v minulém týdnu jsme vyrazili mezi studenty jedné ze středních škol na Zlínsku," upřesnila Javoříková.

Jak se chovat na sociálních sítích, co je bezpečné a co už ne, na co si dát pozor a podobně, policie vysvětluje i starším žákům. „Je to vždy individuální, podle žádostí škol. Přizpůsobujeme prezentaci věku studentů," uvedla policejní preventistka.

Lucie Javoříková zároveň zdůraznila, že signály, že se dítě stane obětí kyberšikany, například ze strany spolužáků, mohou zaregistrovat i rodiče. „V takovém případě jim rozhodně doporučujeme, aby se obrátili na nejbližší služebnu nebo tísňovou linku 158, kde věc oznámí," uvedla.

Případu se pak podle ní věnují policisté z oddělení pro řešení kriminality mládeže a páchané na ní. (thy)

Sociolog Zdeněk Sloboda o rizicích pro děti při užívání sociálních sítí:

Většina rodičů neví o možnostech zabezpečení internetu

Střední Morava - Podle sociologa Zdeňka Slobody, který se zabývá kromě jiného mediální výchovou, není možné říct, kdy dítě tráví na sociální síti příliš mnoho času. „Kdo to určí?" ptá se řečnicky. V nových médiích, internetu nebo v chytrých telefonech, tabletech či počítačích nevidí jenom pomyslného strašáka. A právě na strašení by neměli rodiče stavět svou výchovu dětí v souvislosti s médii. Druhým dechem však připouští, že na děti číhají v on-line prostředí a na sociálních sítích také rizika.

S jakými riziky se mohou děti na sociálních sítích a zejména na Facebooku setkat?

Může se stát, že někteří lidé sociální sítě využijí pro oslovování dětí. Největším rizikem tedy je, že se děti mohou seznamovat a komunikovat s lidmi, které vůbec neznají.

Co na podobné situace může mít vliv?

Je důležité mít přehled o tom, jak děti třeba právě Facebook užívají. Některé děti, respektive i dospělí, jej používají jenom jako jakési rozšíření svých kontaktů z reálného života. Pro seznamování používají stránky k tomu určené. Ale obzvlášť mladší generace neprošla chaty a profily založenými k seznamování. Proto může využívat mechanismy Facebooku, jako je šťouchání nebo oslovování známých známých, kdy Facebook nabízí chytře k přidání do okruhu přátel uživatele či uživatelky, které mohou dotyční znát.

Platí tedy, že vlastně děti nikdy neví, kdo je na druhé straně?

Zrovna u Facebooku je to poměrně málo pravděpodobné, protože se vytváří síť známých. Většinou patří profily reálným osobnostem, což je ošetřeno třeba vyplňováním spousty osobních údajů. Naopak na seznamkách může být většina profilů falešná.

Jak zabránit tomu, aby se dítě stalo na sociální síti obětí sexuálního obtěžování?

Ideální je filtrování přátel, například možnost zakázat někomu, aby profil vůbec viděl. Případně varianta blokování některých uživatelů, uživatelek. Problém je, když děti osloví na sociální síti někdo, kdo je pro jejich život nějakým způsobem důležitý, takzvaný „známý známý", třeba učitel, sourozenec nejlepšího kamaráda, kamarádky. V takových případech může mít dítě problém takového člověka takzvaně odpálkovat, protože může mít obavu z porušení jiných sociálních vazeb ze života.

Co třeba šikana ze strany spolužáků?

Jistě, mohou někoho přes sociální síť šikanovat. Ale nemyslím si, že je to specifikum onlinového prostředí. Když děti někoho chtějí zesměšňovat nebo šikanovat, dělají to jakkoli. Dříve nějakou dehonestující fotku nebo obrázek doplněný sprostým komentářem vytiskly a daly na nástěnku. Teď se to může dít na sociálních sítích. Problém je v tom, že přístup k takovým obsahům může mít často kdokoli. Ovšem pro děti je obvykle více zraňující, když podobné příspěvky vidí lidé z okolí.

Měli by do zabezpečení profilu na sociální síti zasahovat rodiče? A jsou toho vůbec z hlediska svých znalostí problematiky schopní?

Rodiče by si měli kompetence vybudovat. Lidé obecně spoustu věcí dohledávají na internetu, podobně by to mělo být v oblasti mediálně- -výchovného působení rodičů na děti. Z výzkumů, které se zatím provedly, vyplývá, že většina rodičů vůbec neví o nějakých technických možnostech zabezpečení v souvislosti s internetem. A ti, kteří je znají, tak je obvykle stejně nepoužívají, přestože se bojí rizik na internetu.

Jaké jsou to mechanismy?

Třeba dětské filtry stránek nebo udělat dětem omezený profil, ve kterém některé stránky či funkce zakážou.

Co by měl rodič vysvětlit ohledně rizik na sociálních sítích?

Měl by dítěti vysvětlit celou funkčnost, jak funguje zveřejňování, kdo co uvidí, že jde vytvářet skupiny přátel. A hlavně, že všem lidem neříkáme všechno a že záleží na tom, jak blízcí nám konkrétní lidé jsou. Děti od třinácti let, kdy si podle pravidel mohou založit účet na Facebooku, by to měly zvládnout.

Ale profily mají často i mladší.

U těchto dětí by měli rodiče více intervenovat. Ale nemyslím si, že zákaz je nejlepší řešení. Dítě si totiž cesty najde, zvlášť díky mobilním technologiím. Proto je lepší preventivně vysvětlovat, co se může stát. Ale ne strašit a opakovat „tohle nedělej". Spíš říkat: když se udělá tohle, může se stát tohle. Zde je nutné, aby rodiče mechanismům sami rozuměli.

Když mají rodiče nějaká pravidla na užívání sociálních sítí, mají děti taktiky, jak je obcházet?

Ano. Často se stává, že pravidla existují, ale porušují je jak rodiče, tak děti, případně o nich mezi sebou vyjednávají. Navíc je problém pravidla kvůli mobilním technologiím ohlídat. Takže je lepší, když pravidla nejsou restriktivního charakteru, ale spíš doprovázejícího, tedy děti instruovat, říkat, co je a není vhodné dělat a proč.

ALENA HESOVÁ

Zdeněk Sloboda

• Narodil se 26. ledna 1981 v Praze.
• Absolvoval na Karlově univerzitě v Praze obory žurnalistika a následně mediální studia.
• Na univerzitě v německém Lipsku dělá doktorát na katedře mediální pedagogiky.
• Aktuálně je na rodičovské dovolené.
• Zabývá se mediální výchovou, ale také genderovou a queer problematikou.
• Je členem Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD), která se mimo jiné snaží prosadit možnost adopce dětí žijicích v gay a les-bických párech jejich druhým, nebiologickým rodičem.
• Napsal knihu Mediální výchova v rodině.
• Učí na Univerzitě Palackého v Olomouci a Západočeské univerzitě v Plzni.
• V roce 2014 získal grant na výzkum Děti, rodiče a nová média.