Případ brutální vraždy ze zlínské místní části Prštné řeší justice už po několikáté. Doposud jej vždy projednával krajský soud v Brně, protože v době spáchání činu nebyla ve Zlíně pobočka soudu této instance.

Brněnský soud muže třikrát po sobě zprostil viny a po druhém dovolání Nejvyššího státního zastupitelství se Nejvyšší soud rozhodl případ brněnské soudkyni Haně Zoubkové odebrat. Nařídil, aby se jím zabýval jiný senát. Kauza tak nakonec putovala do Zlína na stůl předsedkyně senátu Ivety Šperlichové.

K brutálnímu činu došlo večer 3. května roku 2005 v panelovém době v části Zlína Prštné. Vrah ženu nejprve několikrát uhodil, pak ji škrtil a nakonec podřezal hrdlo. Tělo pak zabalil do deky, na hlavu a nohy ženy dal igelitové pytle, které převázal motouzem, a nakonec ji ukryl do úložného prostoru postele v ložnici. Takto ji za dva dny objevil manžel, který se vrátil ze služební cesty.

Z činu byl podezřelý a pak i obviněný jediný člověk, a to syn zavražděné Martin F. Tomu však krajský soud v Brně třikrát vinu kvůli nedostatku důkazů neprokázal.

Zlínská soudkyně Iveta Šperlichová včera na základě rozhodnutí nejvyššího soudu začala novým výslechem všech svědků.

Martina F. přivezla vězeňská eskorta z vazební věznice v Praze, kde čeká na soud kvůli trestnému činu porušování domovní svobody. Protože nyní třiatřicetiletý muž odmítl vypovídat, musela soudkyně číst jeho výpovědi z předešlých jednání i výslechů. V nich stále opakoval, že svou matku nezabil.

„Poprvé jsem k ní ten den přijel taxíkem kolem šesté večer. Potřeboval jsem peníze. Měl jsem u ní schovaných sto eur, které jsem potřeboval na zaplacení dluhu z automatů. Odmítla mi je dát, tak jsme se pohádali. Nakonec mi je stejně dala a já jel do Zlína na hotel Moskva. Tam sem si koupil cigarety a taxíkem jsem jel zpět k ní pro jídlo. V té době ho ještě neměla dovařené,“ popisoval při předchozích líčeních muž.

V Prštném se prý asi přes hodinu procházel a teprve kolem deváté šel znovu k matce. „Dveře byly otevřené. Já neměl klíče. Vešel jsem dovnitř a viděl, že v předsíni chybí koberec. Volal jsem na ni, ale nikdo neodpovídal. Procházel jsem byt a v ložnici uviděl pootevřenou postel. Nahlédl jsem do ní a uviděl tam ležet matku zabalenou v dece. Pootočil jsem jí hlavu, měla podřezané hradlo. Šel jsem zvracet na záchod,“ vyprávěl dále Martin F.

Prý v tu chvíli zpanikařil, protože se bál, že ho budou policisté z vraždy podezřívat. Vzal proto z domu trezor, kde měly být peníze, kabelu matky i s mobilem a její vůz. S ním odjel do herny a pak do Prahy, kde si vyřídil vízum do Běloruska, kde jej na základě mezinárodního zatykače zadržela policie. U domu, kde byl muž zatčen, se našly zahrabané doklady zemřelé ženy. „Já je tam jen odhodil. Nebyly zakopané. Našli si při orbě,“ reagoval obžalovaný Martin F.

Soudkyně chtěla po obžalovaném vysvětlení, jak je možné, že mohl vidět podřezané hrdlo matky, když měla celou hlavu i s krkem v igelitu několikrát omotaném motouzem, který rozvázali až policisté. „Neumím si to vysvětlit. V tu dobu nic na hlavě neměla. Jen deku. Možná se tam ještě vrah vrátil,“ pokrčil muž rameny.

Obžalovaný také volal z mobilu své matky, a to již hodinu a čtvrt před tím, než měl ženu navštívit podruhé a najít ji zavražděnou. „Ona mi ho vlastně půjčila už při první návštěvě,“ hájil se zase Martin F.

Podle soudkyně je rovněž zarážející, že potom, co obžalovaný matku údajne našel, jel i s penězi znovu do herny, kde hrál i pil, a pak ještě v klidu cestoval do Prahy a po cestě použil kartu zemřelé na nákup benzinu. „Nevím, asi jsem se potřeboval zklidnit, Nevzpomínám si už na ty pocity,“ argumentoval opět muž.

U soudu byl vyslechnut i manžel zavražděné. Ten rovněž odmítl vypovídat. Opět tak byly čteny jeho výpovědi z předešlých řízení, kde popisuje, jak svou manželku objevil.

„Vrátil jsem se čtvrtého května ze služební cesty. Manželka nebyla doma. Nezvedala mi ani mobil. Pak byl hluchý. Ani můj starší syn nic o ní nevěděl. Šel jsem spát a druhý den ráno se stavil k ní do práce. Tam mi řekli, že už druhý den nikdo nic o ní neví. Opět jsem jel domů,“ tvrdil manžel zemřelé.

V bytě si všiml, že chybí koberec, na věšáku nebyla jeho riflová bunda, šedé tričko a že auto jeho ženy není před domem. „Pak jsem uviděl pootevřenou postel. Ze zvědavosti ji otevřel a uviděl její tělo zabalené do dek a igelitu. Asi jsem omdlel hrůzou. Pak jsem volal policii,“ dokončil své vyprávění vdovec. On sám je přesvědčený, že jeho ženu zabil jejich syn. „Mohl to být jen ten, kdo znal perfektně naši domácnost, kdo věděl, že igelitové pytle máme ve spíži a provazy ve skříni na záchodě. Doma byl naprostý pořádek,“ tvrdil otec Martina F.

Podle něj si se svým mladším synem Martinem nerozuměli delší dobu. „Hrál automaty, měl všude dluhy a pořád na manželce loudil peníze, a to takovým způsobem, že na něj musela zavolal policii. Nebyl agresivní, ale hrozně neodbytný. Vždy dosáhl toho, co chtěl,“ popisoval svůj vztah k synovi.

V pondělí ještě na řadu přišli i sousedé z domu, kteří shodně popisovali, jak v den vraždy čtyřiapadesátiletá žena na někoho doma křičela. „Volala: Nech mě být, nech mě být! Pak se ozvalo několik tupých ran, jako by ji někdo hodil na vestavěné skříně, které jsou v předsíni. Konejšivý hlas jí pak říkal: Neboj, já se jen chtěl s tebou domluvit. Ona na to zas křikla: Tak mě pusť! a pak zavolala pomoc,“ popisovala jedna ze sousedek.

V tu dobu si k ní přišel zeť pro vnuka, aby se šel dívat na Večerníček. „Chtěl jsem tam zazvonit, ale tchýně mě zarazila, že se asi hádají manželé, tak jsem to neřešil. Bydlíme v jednom domě. Po půl hodině jsem viděl vycházet Martina a nasedat do taxíku,“ sdělil zase další svědek. V bytě bylo od té doby ticho.

Výpověď potvrdila i jeho manželka. „Bylo kolem sedmé, začínal Večerníček. Proto jsem poslala manžela, ať jde pro syna. Pak jsme Martina F. viděli vycházet z domu. Na sobě měl riflovou bundu a nějaké šedé triko,“ doplnila ještě svědkyně.

Na to obžalovaný Martin F. reagoval, že otcovo oblečení mu půjčila matka při první návštěvě, protože ten den pršelo.

Soud opět pokračuje i v úterý 24. listopadu, kdy by měl být vynesen i rozsudek. Pokud bude muž uznán vinným, hrozí mu až patnáctileté vězení nebo dokonce i výjimečný trest.