Počty mužských obětí se podle jejího odhadu od počtu týraných žen nijak výrazně neliší. Na policii se ale obrátí jen velmi malá hrstka z nich.

„Týraní muži zůstávají většinou v anonymitě a obracejí se třeba telefonicky nebo přes internet na poradny, ne na policii," přibližuje realitu Hasoňová. Sama je v kontaktu s několika týranými muži, jejichž jména většinou nezná a kterým se snaží pomoci.

Když týrá žena muže, nejde většinou o násilí fyzické, ale psychické.

„Často je to vyhrožování, že když nebude muž dělat to, co žena chce, obviní ho z násilí, vyhodí z domu a nedovolí mu stýkat se s dětmi. Jsou případy, kdy žena opakovaně uráží, zesměšňuje a pomlouvá partnera před dětmi, před jeho kolegy a přáteli," popisuje sociální pracovnice, která stála u zrodu zlínského Intervenčního centra.

Jeden z hlavních důvodů, proč si násilné chování partnerky muž nechá líbit, je stejný jako u týraných žen či seniorů: stud.

„Naštěstí se situace mírně zlepšuje a postupně se i muži osmělují v tom, aby požádali 
o pomoc. Někdy třeba jen tak, že se anonymně zeptají, jestli to a ono chování už je týrání," dodává Hasoňová.

Druhým, velmi častým důvodem, proč oběti domácího násilí chtějí problém nechat za zavřenými dveřmi, je snaha ochránit děti před nepříjemnostmi.

„To je bohužel jeden velký omyl. Když násilník tyranizuje partnera, dětí se ta situace velmi silně dotýká. Právě děti z těchto rodin se pak v dospělosti staví buď do role násilníka nebo naopak oběti. Jiný model totiž neznají," upozorňuje vedoucí centra.

Intervenční centra pomáhají i těm, kteří na „svého" tyrana už zavolali policii, a ta útočníka vykázala ze společného domova.

„Takovým obětem sestavíme takzvaný bezpečnostní plán, pokud musí ještě nějakou dobu setrvat 
v domácnosti s násilníkem. Dále poradíme, na koho se obrátit v rámci systému péče 
o rodinu a můžeme zajistit i to, že se doba vykázání prodlouží," popisuje Hasoňová.

Na zlínské Intervenční centrum se už letos obrátilo přes 150 lidí, kteří zažili domácí násilí. Policisté ve Zlínském kraji ročně evidují stovky přestupků a desítky trestných činů, které s ním souvisejí.

„V roce 2011 bylo ve Zlínském kraji z domu vykázáno 126 agresorů, letos to bylo zatím 86 osob. Oběťmi, kterých je zpravidla víc než agresorů, jsou nejčastěji ženy, tedy manželky, družky, ale i matky," upřesnil mluvčí zlínské policie Petr Jaroš. V menší míře jsou mezi nimi zastoupeni muži, děti, rodiče a prarodiče.

Že se domácí násilí objevuje především mezi rodinami 
v nižších společenských vrstvách, je podle něj zcela mylná domněnka.

„Obětí i agresorem mohou být lidé úspěšní, vzdělaní a finančně zajištění. Ve společnosti mohou tvořit dokonalý pár s harmonickým vztahem, ale za zavřenými dveřmi je to jinak. Začíná to občasnými hádkami a končí fyzickým a psychickým terorem," upozorňuje Jaroš.

Jenže co je ještě běžný partnerský spor a co už domácí násilí?

„Domácí násilí není jen obyčejná hádka, při které si partneři rovnocenně vyměňují názory. Jistým znakem jsou právě role agresora 
a oběti," uzavřel mluvčí.

JITKA VOGLOVÁ