Často až příliš hlasitě.

„Líbí se nám tu. Jako mladí jsme se scházeli u kina Družba, ale to už neexistuje. Pak jsme sem chodili třeba na diskotéky, ale ani ty už tady nebývají. Tak se setkáváme tady pod stromem," vysvětlil asi čtyřicetiletý muž, který si mezi řečí přihýbal z dvoulitrové lahve s červeným vínem. „Je nám tu dobře a bývá tu i veselo," dodal.

Méně radosti ovšem zažívají lidé, kteří bydlí v domech vzdálených od místa setkávání sotva pár metrů.

Hádky, rvačky

„Někdy se tu strhne hádka nebo rvačka. Pak se člověku ani nechce vyjít z domu," konstatoval mladý obyvatel věžáku, který je místu nejblíž. Má psa a musí ho chodit venčit i za tmy. Občas se prý bojí. Není sám, kdo ze skupinky pod stromem nemá zrovna radost. „Bývá tu občas pořádně hlučno, že mě to třeba vzbudí ze spaní," přidává se asi šedesátiletá obyvatelka blízkého domu.

Hádky jsou prý mezi skupinkou velmi běžné. „Nevím, o čem se hádají, ale jde z nich strach. Pamatuji si, jak tu jeden chlapík vykrvácel. Bydlel v jednom z věžáků, ale přestal pracovat a začal s nimi popíjet. Pak se rozhodl dostat se zpátky za manželkou, rozbil sklo domovních dveří a přitom se pořezal. Pořezaný došel ještě za těmi kamarády a tam vykrvácel," vzpomněla žena událost starou asi dva roky.

Další oslovená, asi padesátiletá žena, sice ve věžácích nebydlí, ale prochází kolem denně do kadeřnického salonu, kde pracuje. „Bojím se tudy chodit. Člověk slyší, jak na sebe pokřikují, a neví, co může čekat," svěřila se.

Podobně mluvila i mladá zákaznice nedalekého supermarketu Albert. „Přímo před vchodem jsem se nechtěně dostala do slovní přestřelky dvou bezdomovců. Bylo to dost nepříjemné," uvedla.

Skupinka, v níž se občas objeví i nějaká žena nebo mladší člověk, se prý dřív scházela z druhé strany domů, na trávníku pod silnicí. Právě po četných stížnostech obyvatel se ale přesunula blíž ke kolejím. Podle jednoho z obyvatel nedalekého věžáku je pro ně místo výhodné hlavně proto, že jsou blízko kontejnery, kam se denně vyhazují neprodané a prošlé potraviny ze supermarketu.

Samotné děti na hřiště nepustí

„Jsou tu možná víc schovaní, než byli předtím, ale bohužel mají tábořiště hned vedle dětského hřiště. Naše sousedka má dvě děti, ale samotné by je tam nepustila," podotýká asi padesátiletý muž z druhého věžového domu.

Že jsou občas příliš hluční, si členové dané skupiny podle svých slov uvědomují. „A že se nás malé děti bojí? Nevím proč. Vždyť nepořádek tady neděláme," brání se jeden z mužů, který prý na místo chodí denně.

„Kdybychom měli práci, tak tady nejsme. Jenže hledejte si zaměstnání v padesáti. To je nemožné," postěžoval si bývalý zedník. „Někdo chodí denně do hospody. My na to nemáme, tak si koupíme krabičák a jdeme sem," vysvětlil. Věděl však, že hospoda je přece jen o něčem jiném než místo u obytných domů a dětského hřiště. „Budeme se snažit být v klidu," slíbil muž z ubytovny.

Obyvatelům věžáků, u kterých se bezdomovci a lidé z ubytoven scházejí, by se mělo ulevit už na konci listopadu. Začne platit novelizovaná vyhláška o zákazu konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích. Na jejím základě k dosavadním lokalitám přibude dalších pět, kde se pití na veřejnosti bude trestat pokutou. Bude mezi nimi právě i okolí věžových domů.

Ředitel Městské policie Zlín Milan Kladníček sice pochybuje, že by nezaměstnaní bez domova či žijící v ubytovně byli schopni platit pokuty, ale strážníci budou moci partu zpod stromu alespoň vykázat. A to i v případě, že nebude právě budit lidi ze spaní.

Na otázku, co budou v daném místě pít, když alkohol bude zakázaný vyhláškou, měla skupinka rychlou odpověď. „To nechte na nás. Nějak si to vyřešíme," řekl muž, který přespává v ubytovně.

JITKA VOGLOVÁ