Ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie vyplývá, že Vavřiník netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou. V době činu byl v alkoholické opojenosti středního stupně.

„V jeho případě však není nutná protialkoholní ani psychiatrická léčba. Není nebezpečný pro společnost a motivace jeho činu nebyla patologická,“ poznamenala znalkyně z oboru psychiatrie Dagmar Bártová.

Ve své závěrečné řeči navrhoval státní zástupce Roman Kafka uznat Vavřiníka vinným.

„Jsem přesvědčen o tom, že o vině obžalovaného není pochyb,“ prohlásil Kafka.

Poukazoval při tom jak na výpověď obžalovaného z přípravného řízení, tak na nálezy biologických stop Vavřiníka na místě činu. V neposlední řadě zdůraznil nevěrohodnou výpověď obžalovaného.

Vzhledem k tomu, že obžalovaný nejednal v přímém úmyslu a dosud nebyl trestaný, navrhl pro něj trest odnětí svobody při spodní hranici sazby. „Trest by měl mít preventivně výchovné účinky,“ řekl Kafka.

Obhájkyně obžalovaného Ivana Santariusová však s návrhem státního zástupce nesouhlasila.

„Z líčení nelze vyvodit jiný závěr než ten, že nebyla prokázána vina obžalovaného,“ podotkla advokátka.

Podle ní se například žádný ze svědků nevyjádřil k samotnému skutku, všichni předvolaní hovořili v podstatě jen o charakteru poškozeného. Zdůraznila i to, že nikdo jiný na místě činu nebyl.

„Nebylo také prokázáno, že poškozeného napadl nohou od stolu. Pachová stopa je nedostatečná k tomuto závěru. Stejně tak nebyla prokázána ani minimální příprava k útoku a svědkové si nevšimli žádného divného jednání obžalovaného po tomto činu,“ poznamenala Santariusová.

Navrhla tedy zproštění obžaloby svého klienta a jeho propuštění z vazby na svobodu.

Obžalovaný ve své závěrečné řeči projevil svou lítost. „Je mi velice líto, co se stalo, ale nejsem si vědom toho, že bych poškozeného usmrtil,“ řekl Vavřiník.