Před senátem krajského soudu vypovídali ve středu znalci a odborníci z oboru psychologie, sexuologie, ale také religionistiky (věda, která se zabývá studiem náboženství, pozn. red.), Petr Weiss, Ludmila Čírtková a Zdeněk Vojtíšek. Soudní psycholožka, vypracovala znalecké posudky obžalovaných.

Z nich vyplývá, že Jaroslav Dobeš je psychopatická osobnost s narcistickými sklony. Jeho povaze prý dominuje sebestřednost a pocit, že je něco extra. Má také schopnost dramatického vystupování, je mistrem manipulativního chování. Naproti z posudku Barbory Pláškové vyplývá, že je nezralá a nerozvinutá osobnost.

„Na Jaroslavu Dobešovi byla až patologicky závislá a byla jím velmi ovlivněna," uvedla Čírtková. Vztah obou obžalovaných nebyl podle ní prý normální.

Všichni odborníci se dotkli toho, proč ženy, které byly vzdělané, inteligentní a sociálně silné mohly dobrovolně podstoupit a snášet praktiky Dobeše a Pláškové a účastnit se takzvaného odháčkování, při němž měly být Dobešem znásilněny. „Jde o typickou chybu zpětného úsudku," myslí si Ludmila Čírtková.

Podle Petra Weisse šlo o ženy, které byly typově stejné, byly často psychicky zranitelnější a křehčí. Jak uvedl, jednalo se sice o vysoce inteligentní ženy, ale ty byly vystaveny dlouhodobému psychickému vlivu Dobeše a Pláškové. Na jejich seminářích byly podle Weisse ženy vystavovány neustálému psychickému nátlaku a manipulaci. Bylo jim zde odepíráno jídlo, voda i spánek.

„Poškozené tak měly výrazně sníženou schopnost reálného uvažování. Navíc jsem si jist, že mnohé jiné potencionální poškozené dokázaly poznat nebezpečí sekty a odejít," upřesnil uznávaný sexuolog.

Dodal, že oběti shodně uváděly, že před rituálem odháčkování byly ovlivněny psychotropní látkou a musely se podrobit holotropnímu dýchání. Navíc nevěděly, co je při tomto rituálu čeká. Tato kombinace u nich prý výrazně snížila schopnost se účinně bránit. C

o se týká samotného principu odháčkování, Petr Weis prohlásil, že se jedná o naprostý nesmysl. Senát krajského soudu ve Zlíně také vyslechl názor odborníka na religionistiku Zdeňka Vojtíška. Ten uvedl, že v Poetrii panovaly vztahy kdy následovníci připisovali svému vůdci až nadlidské vlastnosti. „Případ Poetrie je mimořádný tím, jak extrémně se vyvinul vztah mezi následovníky a jejich vůdcem," dodal Vojtíšek.