I když se nakonec ukázalo, že nic takového tento likér neobsahuje, je dodnes s umělci spojován. O vztahu některých umělců k alkoholu se však daleko více mohli dozvědět návštěvníci Krajské galerie výtvarného umění na zlínském zámku, a to při komentované prohlídce jejich děl.

Vše začíná v hospodě. A to doslova. Hostinští totiž byli prakticky prvními obchodníky s uměním. „Umělci měli vždy hluboko do kapsy, a tak za jídlo nebo pití platili svými díly. Takže hostinští byli vlastně prvními galeristy,“ vysvětlil návštěvníkům galerie ředitel instituce Václav Mílek.

A pak začal postupně rozkrývat malá tajemství jednotlivých umělců. Například takový český impresionista Antonín Slavíček měl prý oblíbenou hospůdku na Letné. Svou zálibu pro alkohol si prý doslova dokázal obhájit. „Já když se napiju, tak je ze mě docela jiný člověk. A proč by se jiný člověk nemohl napít,“ reprodukoval jeho historickou větu Mílek.

Myslivec milující dobré likéry

Špatně na tom se vztahem k alkoholu nebyl ani krajinář Stanislav Lolek. Mimo to, že maloval, byl zároveň i myslivec. A rád holdoval bylinným likérům. „Údajně je jeho autoportrét dokonce vyobrazený na Myslivci,“ prozradil ředitel instituce. Takový Emil Filla měl zase zálibu malovat zátiší s lahvemi. Jestli byl však i on mezi těmi, kteří se mnohdy podívali na její dno, to známo až tak není.

A co tak mladí umělci na počátku dvacátého století nejraději pili? Velice oblíbeným špiritusem těch, kteří před rokem 1915 navštěvovali Paříž, byl právě absinth.

„Říkalo se, že látka, kterou obsahuje, měla vyvolávat halucinace. Absinth byl proto nakonec zakázaný takřka v celé Evropě kromě nás. A je dost možné, že u nás patřil k velice oblíbeným, i když se nakonec ukázalo, že žádné halucinace nevyvolává,“ pousmál se Mílek.

Velmi divoká doba bylo údobí artificialismu, tedy období kolem roku 1926. Tito umělci, kteří vytvářeli abstraktní díla, si totiž údajně navozovali různé stavy, a to nejenom alkoholem, ale i drogami. Jeden z jeho představitelů Jindřich Štýrský se prý doslova upil k smrti. „Měl k tomu navíc rodinné dispozice. Jeho otec, učitel, byl totiž alkoholik a zemřel ze stejných důvodů jako později jeho syn,“ vysvětlil Mílek.

Éra absinthu nakonec i v naší zemi skončila příchodem druhé světové války, kdy byl také zakázaný. Ale přesto si umělci našli svou cestičku a do obliby přišla domácí pálenka. Umělci tak dál mohli hledat inspirace ve skleničce něčeho ostřejšího.

„I když ze své vlastní zkušenosti vím, že nejlepší díla vznikala právě za střízlivých stavů,“ poznamenal ještě Václav Mílek. Ale na druhou stranu, kdoví…