Matka: Otec na děti neplatil i rok, dluh uhradili jeho rodiče

„S bývalým manželem máme dvě děti. Rozvedli jsme se v roce 1995 a v podstatě hned nastaly problémy s výživným, které trvají až do dnešních dní,“ svěřuje se Plášková.

Otec prý dlužil na děti jednou i za celý rok, to bylo asi šestatřicet tisíc. „Peníze jsem z něj dostávala jen stěží. Byl totiž nějaký čas také nezaměstnaný,“ vzpomíná Plášková.

Bývalý manžel měl nepravidelná zaměstnání, a tak bylo také složité chtít uplatnit srážky ze mzdy.

„S tím je obecně problém, protože jsem si vždy sama musela zjišťovat, kde právě pracuje. Myslím, že v tom by měly více pomoci úřady,“ míní Plášková. Soud pak zaměstnavateli na její popud částku výživného strhával ze mzdy a peníze s dětmi měli.

„Musela jsem ale sáhnout i k trestnímu oznámení, to právě, když mi bývalý manžel dlužil alimenty za celý rok. Aby nešel do vězení, uhradili za něj raději dlužné výživné jeho vlastní rodiče,“ říká Plášková.

Problémy ale pokračují prý i v současnosti, kdy už jsou obě děti dospělé.

„Dcera, na kterou se vyživovací povinnost ještě vztahuje, přerušila studium a dělala v zahraničí au-­pair. Po tu dobu jsme nemohli výživné požadovat,“ vysvětluje žena. Když se vrátila do školy a měla opět na otcovy příspěvky nárok, bylo to prý opět obtížné.

„Musela pak znovu požádat o výživné a otec jí ho opět neplatil a alimenty vymáháme,“ přiblížila Plášková. Myslí si také, že rodiče a děti, kterým pak výživné chybí, to mají velmi těžké.

„Sama si nedokážu představit, jak bych zvládala děti uživit, pokud bych v jejich nízkém věku neměla dobré zaměstnání a možnost hlídání, když byly nemocné,“ povzdechla si Plášková.

Úřady matkám či otcům podobnou situaci podle ní málo pomáhají řešit.

„Je škoda, že neprošel ten zákon, který by nutil stát hradit nezaplacené alimenty. Rodiče, kterým partner dlužil na výživném, by pak měli zabezpečení dětí snazší a na hříšníky by si hned došlápli sami úředníci,“ mrzí Sylvu Pláškovou.

Přečtěte si také: Kvůli alimentům letos už padesát trestních oznámení

(nis)