(Ne)oficiální blog redaktorů Zlínského deníku

A protože jsem měla ještě spoustu času, tak jsem si udělala procházku. Nebyla totiž ještě tak vlezlá zima, jak teď. No a cestou jsem si řekla, že se ještě stavím koupit si do obchodu něco k pití. Vydala se k regálu jedné nejmenované společnosti a dala si do košíku jednu nejmenovanou limonádu, samozřejmě s označením light. Jako každá žena, i já dbám na štíhlou linii.

Je sice otázka, jestli zrovna tyto rádoby nesladké limonády jsou zdravé a nebo jen plno zlořečeným éček, kvůli kterým mi hrozí i rakovina. To je ale na naprosto jiné téma a hlavně spíš pro odborníky. Teď zpět k tomu podstatnému.

Stoupla jsem si do řady a jak jsem si tak dala na pás tu svou „zdravou“ limonádu, tak přede mnou měl jeden nakupující zcela jinou, vskutku kalorickou bombu. Krabicové víno.

Napadlo mě, že člověk, který si takhle po ránu něco takového kupuje, tak jsou dvě možnosti, na co to asi má:

na svařák
b)potřebuje doplnit hladinu.

„B“ bylo správné. Vzhledem k tomu, že jsem byla zvědavá a pořád jsem ještě měla čas, tak jsem toho pána nenápadně sledovala.

Vyšel z obchodu, šel po chodníku k nejbližším nádobám na tříděný odpad. Pak vytáhl z takového ušmudlaného batohu pet-láhev, v níž byl ještě zbytek zřejmě předchozího rybízového či višňového vína, krabičák otevřel a přelil si do něj obsah.

Pak mě ten pán ale velmi mile překvapil. Prázdný obal totiž řádně a jako správný občan, který dbá na ekologii, hodil do nádoby na recyklovatelný obal. Teprve pak se napil.

Klobouk dolů. Tohle řada z nás vůbec nedělá, i když má v ruce jen obyčejnou láhev od limonády. Ani já ne. Doma mám sice tašku, kde sbírám zvlášť lahve, plast a papír, ale když si venku koupím něco k pití, tak s tou prázdnou „petkou“ mrštím do nejbližší popelnice.

Tento pán, byť by zřejmě potřeboval již odbornou pomoc, byl aspoň natolik ještě uvědomělý, že udělal správnou věc.