„Kraj je zatížený chemickým průmyslem, hlavně výrobou laminátů a plastových dílů. Dříve jsem žila v zahraničí, a když jsme se sem přestěhovali, začala jsem mít zdravotní problémy. A co poslouchám lidi kolem sebe, jsou na tom podobně. Proto jsem chtěla rozvířit debatu,“ vysvětlila důvody svého počínání Lakousta.

Listinu, ve které požaduje například zpřísnění technických podmínek provozů nebo aktualizaci seznamu znečišťovatelů a jejich emisí, opřela o čísla z Integrovaného registru znečišťování. „Odpověď pana hejtmana na petici byla podle mého nedostatečná. Situaci značně podceňuje,“ je přesvědčená Lakousta a připomněla smutné prvenství Zlínského kraje v produkci karcinogenních a reprotoxických látek v republice.

„Zdroje znečištění se většinou nacházejí v blízkosti obydlených částí. Alarmující je i jejich počet. Velkých je v kraji kolem sto padesáti, středních asi dva tisíce,“ zdůraznila.

Z hejtmanovy odpovědi podle Lakousty navíc nevyplynulo, jaké konkrétní kroky kraj pro zlepšení situace udělá. „Jedním z požadavků bylo doplnění chybějících zdrojů znečišťování. Pouhým okem je zřejmé, že v IRZ nejsou uvedeny všechny. A když už tam jsou, čísla neodpovídají skutečnosti,“ je přesvědčená Lakousta.

Lukáš takové aktivity občanů vítá. „Je dobře, když někomu není lhostejné, v jakém prostředí žije. Ale podle šetření, které mám k dispozici, na tom Zlínský kraj zdaleka není s kvalitou ovzduší tak špatně,“ řekl.