Areál totiž možná nikdy nepatřil ministerstvu spravedlnosti, ale městu Zlín. V takovém případě by podle mluvčího okresního soudu Dušana Beránka výběrové řízení nebylo platné.

„Nyní tedy netrpělivě a již několik měsíců očekáváme konečné rozhodnutí ministerstva financí,“ poznamenal Beránek.

Podle Beránka ministerstvo financí argumentuje tím, že k 31. prosinci 1949 bylo vlastníkem těchto nemovitostí zapsáno město Zlín. Poukazuje také na zákon z roku 1991 o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Na jeho základě mohlo dojít k přechodu těchto nemovitostí jakožto tak zvaného historického majetku obce do jejího vlastnictví.

Stát se choval jako vlastník

Na druhou stranu se ale úředníci domnívají, že mohlo dojít i k vydržení vlastnictví státem. Stát totiž tyto nemovitosti dlouhodobě užíval, přinejmenším od roku 1991.

„Choval se jako vlastník v dobré víře, město dlouhodobě neprojevilo vůbec žádnou iniciativu ujmout se svého vlastnictví a chtělo vlastnické právo získat koupí nemovitostí v roce 2010,“ uvedl Beránek.

Letos v červnu Zlín sdělil soudu, že nemovitosti považuje za svůj historický majetek a po státu požaduje, aby uznal, že je město jejich vlastníkem. Město je připraveno podat proti státu žalobu o určení vlastnictví, zároveň však doufá ve smírné řešení celé věci.

„Pokud ministerstvo financí neudělí souhlas s převodem budovy a pozemku bývalého soudu, nezbude než zrušit výběrové řízení. K převodu nemovitostí na vítěze výběrového řízení tak nedojde a bude nutno zvážit další postup, například žalobu na určení vlastnického práva nebo udělení souhlasu s vlastnictvím obce. To bych ovšem předbíhal,“ uzavřel Beránek.

Ve veřejném výběrovém řízení společnost Delimax nabídla nejvyšší cenu, 22,1 milionu korun. Minimální cena komplexu budov včetně přilehlé zahrady byla 10,6 milionu korun.

Do řízení se přihlásilo pět zájemců, jeden nesplnil zadané podmínky. Mezi nimi byla i městská společnost Teplo Zlín, která nabídla 21,9 milionu korun.