SERIÁL DENÍKU: Čekání na prince, zastavení první

Šance, že vesničku s necelými dvěma sty padesáti obyvateli poctí návštěvou tak slavná osoba, je asi stejně velká, jako výhra ve Sportce. Je však pravdou, že Hostětín šel této výhře naproti.

Do devadesátých let minulého století to byla malá, bezvýznamná obec, která se na čas dokonce stala součástí sousedního Pitína.

Zaujali jsme ekoprojekty

Dlouhá léta zde platila stavební uzávěra. Vždyť v okolních městech Bojkovicích a Slavičíně naplno jely zbrojovky, a tak více vyhovovalo, když region nevzkvétal a nikoho cizího nelákal. Přišla však léta devadesátá, uvolnění společenských poměrů přineslo osamostatnění obce.

Souhra příznivých okolností a elán skupiny nadšenců tomu chtěly, že se v obci zrealizovalo hned několik ekologických projektů – kořenová čistírna odpadních vod, sluneční kolektory, obecní výtopna na biomasu, energeticky pasivní dům Centra Veronica, úsporné veřejné osvětlení a jako poslední přibyla obecní fotovoltaická elektrárna. A ze zapomenutého Hostětína se stal fenomén dávaný za příklad způsobu života v souladu s udržitelným rozvojem a šetrností k životnímu prostředí, který zaujal i nadšeného zastánce biozemědělství prince Charlese. A tak ho tu tedy za týden máme.

Co byste doma udělali, kdybyste čekali tak vzácnou návštěvu? No jistě byste uklidili a vylepšili, co se dá. My jsme obec upravená, rozhodně nemusíme nic rychle dláždit či omítat oprýskané zdi. Určitě ale umyjeme okna na radnici a v autobusové zastávce a jistě i v mnoha domech, a pokud sleze sníh, pečlivě všude po zimě zameteme, nachystáme občerstvení, dobrovolným hasičům maminky a manželky nažehlí sváteční uniformy a vzácná návštěva může přijet.

Aby to ale nevyznělo moc sebevědomě: navzdory tomu, že většina obyvatel Hostětína, stejně jako vás, čtenářů, prošla ve škole výchovou v duchu idejí marxismu-leninismu, příjezd prince je zkrátka událost, která rozklepe kolena a zrychlí tep téměř každému. A tak nám držte palce, ať to všechno dobře dopadne.

ALENA KUČEROVÁ
NOVINÁŘKA ŽIJÍCÍ V HOSTĚTÍNĚ