VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cena Zlínského deníku pro Petru Slavíkovou

Zlín - Včera byla udělena v několika kategoriích Cena Salvator 2013 Cena hejtmana Zlínského kraje. Zlínský deník se jako mnohaletý mediální partner akce rozhodl udělit ocenění i dvěma dámám, které se staly symbolem boje proti leukémii.

20.3.2014 1
SDÍLEJ:

Petra Slavíková, která získala Cenu Zlínského deníku společně. Deník ji udělil jí a její sestře Heleně Markové za to, jak se statečně postavily leukémii a jak se staly symbolem boje proti této zákeřné nemoci.Foto: DENÍK/David Karola

Petra Slavíková se statečně postavila zákeřné leukémii a zároveň se nebála svůj příběh zveřejnit. Helena Marková pak byla iniciátorem velké mediální kampaně zaměřené na získání nových členů do registru dárců kostní dřeně. Jen ve Zlíně se přišlo registrovat přibližně šest set lidí.

Velký dík samozřejmě patří i všem dalším lidem včetně řady lékařů, kteří se na záchraně lidí bojujících s leukémií dennodenně podílejí. Originální cenu vytvořil zlínský výtvarník Luděk Pavézka.

Součástí ceny byly i poukazy od partnerů na předplatné Zlínského deníku (věnovala společnost Agel), volné vstupy do Městského divadla Zlín, služby fitness a wellness centra Vita Sana Zlín a konzumaci v Hospůdce U Kovárny Zlín.

„Hlavně mi neříkejte, že mám rakovinu. Už ji nemám"

Příběh Petry Slavíkové, která za statečný boj s leukémií získala Cenu Deníku

„Když mě 10. prosince vezli na transplantaci, tak jsem štěstím plakala. Začal mi nový život," vzpomíná už dnes Petra Slavíková ze Zlína na patrně jeden z nejšťastnějších okamžiků ve svém životě.

Od našeho posledního setkání na onkologii v Brně uplynuly čtyři měsíce. Strávila je převážně v nemocnici. Jí to ale nevadilo, protože bojovala se zákeřnou nemocí, kterou se rozhodla porazit. Díky její vůli a pomoci jejích blízkých se podařilo téměř nemožné.

Předně kampaň za dárcovství kostní dřeně, kterou se svou sestrou začala, měla obrovský ohlas nejen u nás, ale i v zahraničí. Do Českého národního registru kostní dřeně se zaregistrovalo na podporu Petry 1100 nových dárců, což je nebývalý úspěch. Podařilo se tak získat dárce nejen pro Petru Slavíkovou, ale i pro sedmiletého chlapce.

A co je ten další největší úspěch?

„Peťo, tak co, jak je? Jak dopadla transplantace, chytla se dřeň?" ptám se hned v úvodu našeho setkání, tentokrát už v redakci Zlínského deníku.

„Je to úžasné, chytla se. Hned po operaci jsem měla úspěšnost 99 procent a nedávno na kontrole mi řekli, že už je to stoprocentní," popisuje Petra a přitom jí září oči.

Dává se do vyprávění, jak to vlastně bylo po transplantaci, ale i chvíli před ní, jak se nyní má a jaké má plány do budoucna.

Lékaři Petře skvělou zprávu sdělili s týdenním zpožděním.

„Tlačila jsem na ně, kdy už můžu jít domů, a lékař mi až pak řekl, že mi zapomněli říct, že dřeň se chytla na 99 procent. Byli z toho vážně nadšení. Dřeň měla bohaté kmenové buňky a to hodně pomohlo," popisuje Petra své šťastné okamžiky, které prožila na onkologii v brněnské Fakultní nemocnici.

První, komu hned tuto radostnou novinu zavolala, byl její manžel Tomáš.

„Reagoval stejně jako já. Byl překvapený a nemohl tomu ani uvěřit," směje se sympatická maminka čtyřleté Elišky. Právě kvůli ní vyhrála nad zlou nemocí a musela vydržet i nepříjemné chvíle, které přinesla léčba. Třeba to, že na Vánoce nemohla být se svou rodinou, se svými blízkými, se svou dcerou ani s manželem.

Kromě toho musela Petra občas pořádně zatnout zuby.

„V nemocnici jsem zažila pár chvil, kdy jsem se rozbrečela," přiznává. Petřiny oči se na mě dívají a v tu chvíli chápu, co všechno musela vydržet. Třeba když jí chemoterapie spálila ruce.

„Nemohla jsem tři týdny nic dělat, všichni mi psali na Facebook, jak se mám, já jsem však nemohla ani odepsat, vždy jsem odeslala jen OK," popisuje trable, které už má naštěstí za sebou.

„V té době jsem brala prášky od bolesti, ale já jsem jich nechtěla jíst víc, nechtěla jsem být mimo, víš," vysvětluje mi mladá, žena.

Podle vyprávění byla její cesta za zdravím velmi náročná. Ale musela to zvládnout sama. „Strašně moc jsem už chtěla jít domů, ale věřila jsem, že to bude dobré a to mi pomohlo jít dál," dodává.

„Peťo, a kdo ti nejvíc pomohl?" ptám se, přestože už předem znám odpověď.

„No rodina. Manžel, Eliška, rodiče. Nejvíc asi sestra Helča a kamarádka Jennifer, která si něčím podobným prošla také," vzpomíná Petra na své blízké.

„Na všem musíš najít to pozitivní. Já vím, je to boj a ty musíš přijít na to, jak bojovat.

Jestli na něj chceš být úplně sama, nebo budeš mluvit o své bolesti s někým, kdo tě vyslechne, ale pak řekne, „dobře, jdeme dál" a plánuje si s tebou budoucnost. To je ta nejlepší pomoc," uvažuje Petra.

„Peťo, co si myslíš o tom, kolik lidí přišlo a zaregistrovalo se do registru dárců?" snažím se zahnat smutnou chvilku. Petře se zase rozzáří oči a opět se usmívá.

„Je to úžasné, jak má někdo odvahu a daruje krev nebo dřeň. Vlastně darováním kostní dřeně daruješ život. To i v případě, když někdo daruje krev," pochválila všechny, kteří se zaregistrovali anebo pravidelně darují krev.

„Tak to má být. Myslím si, že když jsi zdravá a můžeš, tak přece nebudeš nemocné litovat a daruješ krev nebo dřeň a tím jim pomůžeš," myslí si Petra.

Náš rozhovor se pomalu chýlí ke konci. Petra ještě chválí manžela, který je jí velkou oporou. „Eliška je zase jako živé stříbro, ale když vidí, že jsem večer unavená, vezme deku a přikryje mě. Chápe to a a to je dobře," chválí svou rodinu Petra Slavíková.

Na co se teď těší nejvíc? „Až bude trochu tepleji, vyrazíme na chalupu na Lopeník, je tam krásně. Moc se tam těším, tam pookřeju," usmívá se.

A její další budoucnost? Teď se ještě cítí unavená, ale za čas bude už pracovat z domu a za nějakou dobu má v plánu se vrátit zpět do školy, kde vyučuje angličtinu.

Jak sama o sobě říká, není nemocná.

„Jsem jen oslabená a dostanu se zpátky. Hlavně mi neříkejte, že mám rakovinu. Už ji nemám, bojovala jsem a jsem zdravá," říká s radostí v hlase ta, která nikdy neztratila naději a víru v uzdravení.

Čtěte dále: Kteří hrdinové získali cenu Salvator?

Autor: Jana Zavadilová

20.3.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Ilustrační foto

Tlak musí vytvářet trenéři a okolí, říká zlínský Jelínek

Dětství našich babiček připomíná muzeum hraček

FOTOGALERIE / Vyhozený kočárek na dvoře jedné kamarádky určený do sběru. Ten vzbudil před časem lítost u Andrey Miklasové z Hulína, slovo dalo slovo a kočárek záhy změnil majitelku. Nyní sympatickou maminku ročního chlapečka vyhledávají lidé z různých koutů naší země.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Dům U Slunce má na nádvoří novou fasádu

Historická budova domu U Slunce ve Valašských Kloboukách, v níž sídlí sociální odbor valašskoklobouckého městského úřadu a také úřad práce, absolvovala druhou část obnovy fasády.

Letní Flora zve na setkání v Rajské zahradě, terakotovou armádu i řadu hvězd

Především záplavu pestrobarevných květů vrcholícího léta nabízí letní etapa mezinárodní květinové výstavy a zahradnického veletrhu Flora Olomouc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení